Někteří rodiče, nebo teda spíš matky, žijí tím, že soutěží. Sice kolikrát lžou, ale mají pocit, že jsou nějak lepší, když rozhlásí, že jejich potomek chodil na nočník v 6 měsících a jedl steak ve 3 měsících a v 9 měsících měl 9 zubů a v 8 měsících už mluvil. Lepší nejsou, jsou jen politováníhodné, protože si neumějí užít dětí a nutí děti k jakýmsi výkonům v rámci soutěže. Ono se opravdu časem ukáže, jaký je člověk, jak ho rodiče vychovali. A potom je jedno, jestli chodil na nočník v 7 měsících, když ve 40 žije u maminky a nemá práci...

prosím vás,když dítěti vyroste první zoubek a maminka se pochlubí, to dítě nějak nutila k růstu zubů v rámci soutěže?

A to, že dítě pěkně a brzo mluví, to je opravdu důvod k pochlubení. Proboha, co je na tom špatného, radovat se z prvních slůvek svého dítěte, poslouchat,jak vaše dítě žvatlá,odpovídat mu, říkat mu krátké říkanky, na těch se učí rytmizaci řeči, zpívat mu, číst mu-vždyť je to radost - a dětská odezva, to že mluví, zpívá, říká básničky - to je snad dobře, ne?

Co to má co společného s tím, jestlibudemít ve čtyřiceti práci?

Autorko, karma! Dětičkami se chlubíme jen u babiček! Nejsem sice už maminkou malých dětí, ale mohla bych se camrat po okolí dospělými dětmi a něco si i přibarvit, ale proč bych to dělala? Když budu vykládat, jaký je ten můj například Pepa dobrý syn, studovaný, s dobrou prací a krásným platem, pak budou mít lidé o to větší radost, když ho ze studií nebo z práce vykopnou.

Důvod je zcela jednoduchý. Děti jsou naše projekce. Projekce našich genů, úspěchů či neúspěchů, pokroků, snahy. U určitých lidí je to projekce toho co mohli dosáhnout a nedosáhli, tudíž mají obrovskou radost když zvládá něco brzy. Pak ho začnou rvát na fotbal, hokej, housle, tenis ... a snaží se z něj/jí udělat to co chtěli aby bylo z nich.

Je to možná divné chování, ale podívejte se třeba na sestry Williamsovi v tenise. Jejich otec byl určitě jeden z těch kteří se nahlas chlubili že jejich děťáka chodí na nočník, zatímco Samuel od vedle má stále plínky.

no,to píšete o něčem jiném.

Dětský mozek se nejvíc, doslova překotně,rozvíjí do tří let. Co v té době do dítěte vložíte, to se opravdu počítá.Když jde do školky ve třech letech, tak by se mělo umět najíst samo,mělo by být bez plen, mělo by se umět oblékat, mělo by mluvit - a to vše stojí úsilí rodičů, tomu se právě říká výchova, proto jsou maminky doma, aby měly na výchovu a zdárný vývoj dítěte dost času, aby se mu mohly věnovat.

Ano, v pozdějším věku někteří ambiciozní rodiče chtějí od dětí výkony, ale upřímně, kolik jich je? Zatímco těch, kteří na své děti sobecky kašlají a nechávají je růst jako dříví v lese, těch rapidně přibývá, tyto děti taky vyrostou, nakonec mluví a naučí se další dovednosti, ale zeptejte se učitelů v prvních třídách - děti z běžných rodin se neumějí najíst příborem,  těkají, nesoustředí se (důsledek šesti let s TV u postýlky, aby byl klid), neřeknou kloudně delší větu, a že nezpívají, neumí žádnou básničku - to už raději ani nezmiňovat.

Asi to neni uplne tema pro chlapa, byt take rodice, ale spis mne zaujal nazev clanku. Je to jen detail, ale vzdycky kdyz slysim nejakou maminku jak o svem potomkovi hovori s pouzitim zajmena MY , dostavam osypky ... A v tehle souvislosti si vzpominam, ze manzelka kdyzi po netu prodaval svrsky po synovi a nejaka zajemkyne se ozvala s dotazem "A myslite, ze NAM to bude?" a obdrzela odpoved "Nevim, ale nejspis ne, jde o obleceni jen pro jednoho."

*kdysi*, *prodavala* .... ach jo, prace kvapna....

Ano, takové názory dnes z úst mladých matek slýchám a vidím také, jak se to podepisuje na rozvoji jejich dětí.

SOutěživost, kterou tak zesměšňujete, byla většině dětí k užitku, jistě nemluvím o výcviku na nočník v šesti měsících, ale mezi druhým a třetím rokem by se tato záležitost měla ukončit a dá to maminkám dost práce. Na každé dítě se musí jinak.

Zrovna tak je to s mluvením, ano, je to individuální, ale maminky, které se dítěti věnují, které mu čtou, říkájí říkanky, básničky, ty se ve většině případů nemusejí bát toho, že by dítě nezačalo během druhého až třetího roku pěkně mluvit. Jde o nápodobu slyšeného.

A co je na tom špatného, když dítě umí básničku nebo písničku a zazpívá ji paní doktorce u tříleté prohlídky? Proč by se tím maminka nechlubila? Je to i její zásluha, ne?

Je to lepší, než když děti "líného rodiče" mají v šesti letech plenu, mluví padesáti slovy, patlají, není jim rozumět, neznají nic - ona je to škola, stát naučí, jo?

soutezivost mezi detmi je skvela, ale soutezivost mezi matkami, ktera ma za pricinu chtit poditeti neco, na co proste emocne a fyzicky nema, je FAKT rozdil

V přístupu k dětem je velký rozdíl

mezi soutěžením, porovnáváním, řazením podle jakýchsi tabulek a mezi tím, když se jen šťastná máma v radosti pochlubí třeba s tím chozením na nočník (ono to dá fakt někdy hodně úsilí a pokud to dítě slyší, má zároveň dobrou "zpětnou vazbu")... Trochu popíráte obsah svého článku tvrzením, že ve 4 letech už by dítě mluvit mělo Je to také velmi individuální, kamarádka se natrápila se synem, který ve 2 nemluvil téměř vůbec, ve 4 už něco jo, ale nikdo mu nerozuměl a teď je prvňáček s dobrou výslovností všech hlásek Takže nesrovnávat, ale radovat se z pokroků ANO!

Primarne mi jde o to porovnavani a handrkovani, ne o pokroky. Proto je tam veta, ze v sesti uz se domluvi kazde...

Stále posuzujete druhé podle sebe, proč? Proč se na ty ostatní prostě nevybodnete?

 Tak mají svůj svět, kde se chtějí chlubit tím, co "stvořili", no a, to je nějaký důvod ke kritice? 

Další z řady vašich blogů který vyznívá značně nadřazeně. Sice nemáte potřebu se chlubit fotografiemi, nebo dovednostmi potomka, ale sama sebe chválíte a povyšujete nad druhé pokaždé 

No jo, kazda mame halt jinou predstavu. Vyhodou je, ze ja muzu psat o cemkoli, a vy to nemusite cist. Stejne jako ja vas nepremluvim, ze to vidite moc kriticky a delate z toho vzdy neco vic, nez to je (coz me vede k tomu, ze patrite mezi ty, o kterych pisu, jinak by vas to nepoburovalo), vy me nepremluvite, abych takhle nepsala. Ja se jen snazim, aby ti, co to vidi podobne, vedeli, ze v tom nejsou sami. A urcite se nejaci najdou.