Ještě že je Michal celý táta

Přesto že patřím do kategorie těch sportovních fanoušků, kteří již nepamatují bitvy Slovanu a Sparty, či Košic a Slávie, jsem pamětníkem tažení českých fotbalistů na EURU 1996, cestě Slávie pohárem UEFA a nebo postupu pražské Sparty ze základní skupiny Ligy mistrů.  Pamatujete ještě dobu, kdy Sparta zpráskala Feyenoord (NED) 4:0? Nebo FC Porto 1:0 venku a 2:0 doma?

Když pominu, že jsem odvetné utkání našeho mistra nemohl sledovat v televizi, jako by pro naše stanice nebyl pohár UEFA dost atraktivní, stejně jako utkání Ml. Boleslavi proti Palermu, nedokážu pořád pochopit, jakmůže team, který sdružuje nejlépe placené fotbalisty ligy, odvést tak mizerný výkon v soutěži, kde se může výrazněji prosadit po ne-postupu přes Arsenal do soutěže smetánky evropského fotbalu. Je na tom český fotbal opravdu tak špatně, snad krom momentální formy Slávie?

Utkání reprezentace proti San-Marinu bylo z mého pohledu tragické, ačkoliv chápu že moje strašlivé komentáře u televize, kdy na mne raději ani nemluvili děti, protože se o mne pokoušel infarkt, jsou mnohem jednodušší, než li zápas pro samotné fotbalisty.  Snad proti Irům ještě celkem zahráli, Sparta se zřejmě spíš specializuje na bití novinářů a urážky strašlivě pískajících rozhodčích a dostupné televizní stanice nemají zájem o přenos ze soutěže jako je pohár UEFA.

Jako fanoušek fotbalu jsem zralý na „provaz“. Sto dvacet minut trvající sledování monitoru, naskakujících textů komentátorů včerejšího utkání v Dánsku (za což mimochodem děkuji, byla to pro mne jediná možnost jak zápas sledovat), kdy jsem pořád doufal, že se skóre přehoupne na českou stranu mi také na klidu nepřidalo.

Jasně, postoupili jak Spartané, tak Boleslav….ale na druhou stranu, nebylo lepší sledovat utkání pražské Slávie, která sice dostala čtyři kousky, ale hrála celkem pohledný fotbal? Říkám si, že dnešní fotbal v českém podání už není tolik atraktivní, jako byl v dobách, které jsem již zmiňoval.  Snad je to tím, že kvalitní hráči, kteří se prosadili na jiné než na české scéně , jsou nemilosrdně prodáni do zahraničí a ti „staří“ co se vracejí si ještě odkopat pár zápasů už nedosahují takových kvalit, pokud jde o fotbal. Jako zaměstnaný člověk jsem mimo jiné motivován platem, jsem spokojený, pokud je moje práce oceněná slušným výdělkem, stejně jako když občas dostanu „prémie“.

Mám za to, že pro namlsané fotbalisty už ani „pár ticíkorun“ není dostatečnou motivací pro to, aby zápas „sjezdili po zadku“.  V tom vidím jeden z problémů fotbalu u nás… není motivace. Mám dokonce chvílemi pocit, že se hráči ani nechtějí „prodat“. Věřím tomu, že v nižších soutěžích, kde hrají kluci proto, protože je fotbal baví, se najdou tací fotbalisté, kteří by dokázali zdatně konkurovat některým „star“ z nejvyšší soutěže.

To je také jediná možnost jak se na fotbal podívat jinde než v televizi, už jenom kvůli tomu, že nemusím dětem vysvětlovat, že  ten pán s oholenou hlavou, majíc na nohou kožené vojenské boty a pokřikujíc něco o Hitlerovi je opravdu fotbalový fanda a ten fotbalista, co mává rukou a vehementně jej natahováním ruky vpřed umravňuje a posílá dozadu je opravdu fotbalista, navíc uznávaný a mnou dřív celkem oblíbený.

Když si toto všechno sečtu, nezbývá mi než si sám říct „ještě že ten Michal je celý táta……..“