Lars Kepler: Písečný muž

Po přečtení knihy "Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel" jsem se rozhodl sáhnout ještě lednou pro knihu od současného švédského autora. Lars Kepler. A když tento autor, tak Písečný muž. Proč právě tato kniha? Za prvé mě zaujal už její název, za druhé jsem nedávno měl možnost číst krátkou ukázku z této knihy a líbilo se mi, jak byla napsaná. Tato ukázka ve mě zároveň vzbudila zvědavost. Tato zvědavost po přečtení "Stoletého staříka" ještě vzrostla.  Vypadá to, že chvála současných severských autorů a často i jejich převedení na filmové plátno mají něco do sebe. 

O Larsu Keplerovi jsem vlastně nic nevěděl a ani neměl jsem ani pocit, že bych měl o něm něco zjišťovat. Důležité pro mě spíše bylo, jaká bude jeho kniha a jestli se můj první dojem a zájem potvrdí.

Na rozdíl od "Stoletého staříka" jsem se začetl hned od začátku. Kniha má od počátku spád a postupně získává na napínavosti. Postupně jsem se seznámil se všemi důležitými postavami. Ať už to byli Joona Linna, Reidar Frost, Jurek Walter, mladý doktor Anders Rönn nebo Saga Bauerová. O každé z těchto postav jsem se sice záhy dozvěděl jaká je jejich profese, ale s podrobnostmi, jejich úlohou v příběhu, jejich charakteristikou a charakterovými vlastnostmi, jsem se seznamoval postupně. A i do děje jste vtahováni postupně, ale za to s vervou. Nechtěl bych zde vyprávět samotný příběh, ale chtěl bych říci, že jeho dějová linie a způsob vyprávění jsou koncipovány tak, aby byl děj, dovolím si použít to slovo, akční, měl spád a autorovi se tak, alespoň v mém případě, podaří čtenáře do děje bezprostředně vtáhnout.

Nejen hlavní postava pochybujícího komisaře Joona Linna ale i ostatní jsou velice dobře vykresleny. O jejich osudu a vztahu k hlavní negativní postavě Jurkovi Walterovi se dovídáme mnohdy až skoro na pozadí. Neustále musíte být ve střehu, aby vám něco podstatného neuteklo. Jednoznačně kladně snad vyznívají jen postavy Joona Linna a Sazi Bauerové. Cítíte však, že jsou to postavy z masa a kostí a že si s nimi "osud" mnohdy nepěkně pohrál. Na pozadí se dovídáte mnoho zajímavostí o Švédsku a máte až pocit, že ta místa, kde jste nikdy nebyl, důvěrně znáte. Když komisař Linna nebo jeho kolegové spěchají ve sněhové vánici po nových stopách, skoro až cítíte ten sníh, který je oslepuje a snižuje jejich pozornost. 

Od závěrečných kapitol jsem se již nemohl odtrhnout a snažil jsem se vždy dojít alespoň k místu, kde jak jsem doufal se něco z rozuzlení příběhu dozvím. Ale vždy jsem jenom zjistil, že jsem přidal další kousek do dosavadní mozaiky. Přesto jsem neměl pocit, že by děj byl záměrně a něúčelně natahován. Snad až s vyjímkou závěrečných pasáží, kde jsem nabyl dojmu, že kniha už měla skončit, ale dějová linie se rozvíjela ještě o kousek dál. Na rozdíl od "Stoletého staříka" kniha nekončí klasickým hapy endem.   Ale to bude jen otázka úhlu pohledu. Už dlouho se mi nepodařilo 547 stran textu v čtečce zvládnout tak "rychle" a s takovým nasazením.

Po přečtení knihy musím říci, že je mi jedno, že Lars Kepller je pseudonimem pro dvojici autorů. Více o nich vědět nepořebuji. V každém případě však musím zjistit, jaké další tituly napsali. Pokud i ostatní jejich knihy jsou tak poutavé, napínavé, skutečné a aktuální, určitě bude stát za to, přečíst si i je.

Stále mám však jeden problém. Jakou knihu si vybrat příště ? Zůstat u severských autorů nebo sáhnout jinam a po jiném tématu? Budu rád, když mi doporučíte, kterou knihu bych si měl vybrat příště.

http://knihy.idnes.cz/pisecny-muz.html

Knihy.iDNES.cz