Dopis Milanu Kunderovi (ten neodeslaný, přesto jediný)

Vážený pane spisovateli, několik dní jsem, procházejíc naším obývacím pokojem, vždy jen letmo pohlédla na rozevřenou knihu v modrých deskách, kterou jsem ani netušila, že máme doma. Zhruba po týdnu mi to nedalo, knihu jsem zvedla a na přední straně jsem si přečetla Vaše jméno a pod ním nápis Ignorance.

Není to jediný Váš román, který se nachází v naší knihovně, je však jiný tím, že je psaný v angličtině a ostatní, mnou již přečtené, v češtině. Samozřejmě vím, že své nejposlednější romány píšete ve francouzštině, tímto jazykem je ale každý člen naší rodiny zcela nepoznamenaný a anglická verze se stává použitelnou alespoň pro mě a moji sestru.

Ke knize jsem tedy hned usedla, avšak po přečtení jedné strany a několika pro mě neznámých slovech jsem usoudila, že v silách mé angličtiny ještě zdaleka není čtení Vašich myšlenkově složitých knih s takovým porozuměním, jako čtení knih česky psaných. Určité povědomí o ději románu jsem však měla, a tak jsem o tom s radostí běžela zpravit své rodiče.

Maminka chválíc mou angličtinu si posteskla, jaká to škoda, že ona si tento román nebude moci přečíst. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Vaše prohlášení, že v žádném případě nedojde k tomu, aby byly Vaše nové romány přeložené do češtiny. A vlastně se Vám ani nedivím.

Pokud slyší devadesát procent Čechů Vaše jméno, vybaví si před pár lety médii rozebíranou aféru, ve které figurujete jako mladý student, který měl před šedesáti lety někoho údajně ohlásit na policii. Nemá cenu se o tom všem znovu zmiňovat, avšak nejsem si jistá, zda české veřejnosti neunikla výpověď jednoho z kriminalistů, podle které jste Vy sám být na policii ani nemusel a mohl jste být uveden namátkou jen jako zástupce studentů.

A přitom si právě ti lidé, kteří kritizují Vaši údajnou minulost, zvolili do poslanecké sněmovny 26 komunistů a do senátu 2, z nichž mají jistě všichni do jednoho stejné ideje jako před dvaceti či čtyřiceti lety. Kritizují, že vláda odmítá brát na vědomí jejich názory, a asi si neuvědomují, že oni nejenže názory ostatních dříve nezohledňovali, co víc, lidé zaujímající jiný postoj či kritizující jejich nedotknutelnost byli zavíráni či jim, jako ve Vašem případě v roce 1979, bylo odebráno československé státní občanství.

A česká veřejnost se cítí být dotčena. Kromě již zmíněné aféry vidí pouze to, že své francouzsky psané romány odmítáte přeložit do češtiny, neposkytujete rozhovory a straníte se novinářů. Češi ale milují to, co je za lidmi, špatný nebo dobrý herec, vyberou si toho, který se pravidelně objevuje na bezpočtu titulních stran bulvárních plátků a toho si oblíbí. A co se týká spisovatele, je to to samé, ale nemyslím si, že by měli Češi ve skutečnosti nějakého vůbec rádi, jelikož si mnozí opravdu raději zapnou televizi a přečtou bulvár.

Nemohu ale křivdit všem, sama jsem Češka a znám nejednoho člověka, který má rád Vaše knihy a překladem Vašich novějších románů do češtiny byste potěšil hlavně je. Souhlasím však s tím, co jste řekl, že dílo patří jen samotnému autorovi a ten si s ním také může udělat, co chce.

Nezbývá mi tedy než znovu usednout k té knize v anglickém překladu a přečíst ji nebo má český národ alespoň malou naději, že si ji bude moci přečíst ve své mateřštině?

Snad jednou...

Hezký den přeje...