...a tak to zametli pod koberec a žili šťastně až do smrti...

Nevím, jestli jsem v téhle zemi jediná, která se znepokojuje nad rozplynutím kauzy pana Bátory, jež před pár dny zaplňovala hodiny vysílání ČT24 a stala se největším sporem mezi jednotlivými stranami vládní koalice. Chápu ty, kteří požadovali odchod pana Bátory, souhlasím s nimi a jen se podivuji nad tím, jak neuskutečnitelné jeho odvolání je a kolik lidí se za jednoho, pro nezasvěceného člověka nedůležitého, úředníka postavilo.

Pokud se na pana Bátoru a vše s ním spojené podíváme z více úhlů pohledu, jeví se celý spor spíše absurdním, každopádně mnohem méně složitým. Tak například Věci veřejné. Ty pokud rychle nezatáhnou za záchrannou brzdu, budou se čím dál rychleji řítit do záhuby, která by pro ně znamenala přinejmenším méně než pět procent hlasů v příštích volbách do poslanecké sněmovny. Naštěstí pro ně se ale objevuje někdo podávající pomocnou ruku, někdo, kdo čas od času zamotá domácí politickou scénou nebo se samolibým úsměvem zkritizuje leccos počínaje jednotlivými ministry, přes politiku evropských států po celou Evropskou unii či celý chod planety, která se bez jeho svolení znečišťuje a otepluje. Co je to pro něj utrousit pár slov pochvaly na hlavu ministrů za Věci veřejné, když ty potom mermomocí udrží jeho lidi na místech, odkud mohou vše monitorovat a podávat hlášení svému ochraniteli? Otázkou zůstává, proč to najednou ze dne na den zbývající strany koalice tolerují. Je to pro ně jednodušší? V tom případě nám tu tedy ta demokracie moc dlouho nevydržela.