Dnes odpoledne už to doma "prasklo". Ještěže dcera chtěla pomoci s fyzikou, tak jsem si tu moji lež moc nevypila .

My jsme jednou pozvali na oběd mou matku. Měli jsme pěkně vypasenou nutriii, kterou jsme vydávali za králíka. Matka, které velmi chutnalo, se naštěstí nikdy nedozvěděla, co to vlastně u nás jedla, jinak by mě asi vydědila.

Váš příspěvek evokoval moje trauma z dětství. Tenkrát jsem dostala od sousedky králíčka: Nemohla se dívat, jak toužím po novém psovi, protože nám předtím foxteriér Bobík zemřel. Králík Pepíček za mnou pobíhal na zahrádce a opravdu téměř psa nahradil. Jednou jsem přišla ze školy a jak si domyslíte, k obědu mi babička předložila kuře. Protože jsem měla ve škole nějaký špatný den, nepřemýšlela jsem o tom a snědla vše. Pak jsem se šla utišit k mému chlupatému miláčkovi. Po jeho marném hledání a zjištění, že se právě nachází v mém žaludku, přišel histerický záchvat a všechno letělo ven. Od té doby, třebaže je králičí maso velice zdravé ho nemohu pozřít. Přiznám se, že je mi líto všech zvířat, které musejí umírat kvůli lidské žravosti. Ale to už je jiná kapitola.

V tomto vašem případě by byla spíš na místě lítost nad tím, že některé děti mohou mít  t a k o v é  babičky.

.. My jedli pár let zásadně jenom maso z " přirozeně uhynulých zvířátek..." Naše slečna odmítala jíst zvířátka, která byla zabita proto, abychom je snědli ....