Slibem neurazíš ... ale můžeš hodně ublížit!

Obrovská energetická drahota, která na nás padá, vyvolává samozřejmě nutnost utlumit její dopad do ekonomiky, ochránit domácnosti a podpořit firmy. Na co jiného platíme daně, když ne na podobné účely? Vláda s konkrétní pomocí otálí a řeší hlavně otázku jak zajistit, aby pomoc byla (zejména vůči domácnostem) adresná, čímž se automaticky rozumí, že by měla směřovat především k lidem nejpotřebnějším. Ostatní by si měli pomoci sami. Kde se tato mentalita bere? Celý ekonomický systém je postaven na zásluhovosti, firmy se snaží vydělávat, lidé se snaží mít vyšší příjmy, každý chce spořit, investovat, zajistit se na stáří. Někomu se to daří lépe, někomu hůř. Na této soutěži je založena tržní ekonomika, je to zdroj motivace, která v totalitním režimu chyběla, byla nahrazována nadšenectvím, vnucenou ideologií a všechno to vedlo k úpadku a zubožení.
Pomáhat chudým na úkor úspěšných je popřením všech těchto principů. Proč se snažil třeba pekař, který mi píše o své situaci. Proč budoval svou firmu, která dnes prosperuje, rozvíjí se, zaměstnává skoro třicet lidí, zásobuje celý okres a platí miliony na daních? Proč, když mu teď nikdo nepomůže a on kvůli vysokým cenám energie zavře provozovny, propustí lidi a bude do smrti splácet provozní úvěr, který si vzal v dobré víře, že jej splatí, protože dělá dobré pečivo, které lidi kupují a budou kupovat i nadále? Banka mu v tomto ohledu také věřila a peníze mu půjčila. Plnil všechny předpisy a povinnosti, vstával ráno ve tři a dělal 12 hodin denně. Nebylo by bývalo moudřejší ležet doma na gauči, užívat si víkendy a dlouhé večery, ráno si přispat a teď dostat vládní pomoc?
Potřebným je nutné pomoci, o tom není sporu. Zvláště těm, kteří se do problémů dostali nezaviněně a nemají reálnou šanci se sami o sebe postarat. Těch není až tak moc. Jenomže je tu daleko početnější skupina těch, kteří tu šanci měli a pořád mají. Dokáže to někdo rozlišit? Dokáže tato populistická vláda říct lidem pravdu, pomáhat těm, kteří si to zaslouží, zachraňovat zdravé firmy a v nich pracovní místa, abychom mohli vzniklé škody rychle nahradit další poctivou prací? Obávám se, že těžko. Tato vláda bude nadále kličkovat, slibovat, vyjednávat v Bruselu a tiše doufat, že to nějak dopadne. Nakonec bude muset pomáhat plošně všem, nejspíš dojde i na snížení DPH a všechny další kroky, které mohly platit už na začátku roku, na začátku léta a které by dnes působily jako prevence proti růstu cen v příštím roce. Svými sliby a odkládáním reálných kroků tato vláda ubližuje této zemi, ubližuje lidem a ještě chce být adresná - tedy ubližovat hlavně těm lidem, kteří jsou podle ní "schopni to zvládnout" - rozuměj: lidem, kteří za kvalitní práci berou vyšší mzdy, mají úspory a zabezpečují se na stáří.