Česká maloobchodní omerta

Tři čtvrtiny našeho maloobchodního obratu realizuje a plně tedy ovládá 11 obchodních řetězců, které se snaží co nejlevněji nakoupit a co nejdráže prodávat.

Na obou stranách jsou naše vlastní české zájmy - dodavateli jsou české zemědělské a potravinářské firmy, odběrateli jsou čeští zákazníci. Konec konců i prodavači a manažeři řetězců jsou převážně naši lidé, ale majitelé sídlí v zahraničí. Tam také putují miliardové zisky, tam se osnují postupy daňové optimalizace a cenové politiky. Výsledkem jsou cenové paradoxy, nad kterými zůstává rozum stát. Naši zemědělci dodávají za velmi nízké, někdy až podnákladové ceny, ale v regálech řetězců jsou za toto zboží požadovány násobky výkupních cen. Má to jen jednu logiku - řetězce dusí ceny dodavatelů na absolutní minimum a pak přičítají marže, které jim zvyšují zisky. Dělají to šikovně a my se velmi těžko dostáváme ke konkrétním informacím. Zemědělci mají totiž strach. Není málo případů, kdy český dodavatel zveřejnil, za kolik dodává řetězcům jablka, ředkvičky, brambory nebo mléko a za jakých podmínek a byl za to tvrdě potrestán.

Nezdá se to, ale řetězce mají na dodavatele velmi silné páky: pokud se jim něco nelíbí, mohou si především diktovat nízké ceny. Dodavatel pak stojí před dilematem: buď nízkou cenu akceptovat, nebo mu ukončí smlouvu a celou úrodu vyveze na kompost. Probíhá to samozřejmě skrytě. Nejprve je zboží „trestaného“ dodavatele umístěno na nevýhodných pozicích v regálech, nebo není včas doplňováno, čachruje se se slevovými akcemi. Takové riziko si dodavatelé dost pochopitelně rozmyslí. Nakonec svěsí hlavy a přistoupí na další zlevnění a další zpřísnění podmínek. Potřebují prodat a přežít.

V takové situaci jsme. Nejsem zastáncem státních regulací, ale v tomto případě trh nefunguje a významná tržní síla dominuje. Řetězce je třeba regulovat a nastavit pravidla tak, aby český dodavatel měl v řetězcích stejné podmínky, jako dodavatelé zahraniční. Týká se to zemědělců, ale i potravinářů, kteří prošli v minulých měsících peklem prudkého zdražení energií, nutností zvyšovat ceny, ke kterým si ovšem řetězce neváhaly přičíst své zvýšené marže. Žádná solidárnost, žádná ochrana domácích spotřebitelů. Jen fráze o tom, že prodávají české potraviny, nakupujme hezky česky a kdovíco dalšího, pravda je však jinde. Kontroly nic nezjistí, řetězce vytvářejí atmosféru, jakou známe z filmů o nejtvrdších čínských či italských mafiích. Taková novodobá, maloobchodní omerta.