Já mám v rozhlase raději mluvené slovo, než hudbu (tu si pouštím z jiného zdroje). Proto dodnes vzpomínám na zaniklé rádio Alfa, které po celou dobu své existence vysílalo od 22.00 do 6.00 jenom mluvené slovo. Za dobu, co jsem je poslouchal, jsem vyslechl nesčetné scénky a rozhlasové hry, o kterých jsem předtím neměl ani ponětí.

Zkuste Český rozhlas Dvojku. Vyváženě mluvené slovo v pořadech různých formátů (diskuse, rozhovory, talk show, hry, scénky, zábava, věda, technika, kultura...) a hudba rozličných žánrů (rock, folk, pop, country, jazz, lidová, klasika, aj.) fundovaně moderovaných např. Jiřím Černým.  Celkově mnohem "poklidnější" charakter než Radiožurnál a nábožensky neutrální.

Díky. Zkusím.

Poslouchám rádio každodenně, a musím Vám dát stoprocentně zapravdu. Klasickým příkladem překotné ("střelené") hodiny je např. v programu stanice Radiožurnál večerní pořad Host rádia (od 23.h.). Ta hodina začíná zprávami, pak uvedení hosta, hned hudba, pak se host stačí nadechnout, možná říct jednu souvislou větu, a už hrajeme. Pak znovu jedna věta a před půl dvanáctou jsou zprávy. A pak hrajeme. Pak má host prostor pro tři věty a už se loučíme. Cca 20 minut je tedy řeč. Obdivuji ty hosty (možná proto, že neznám honorář), že tam kvůli těm mizerným 20 minutám vůbec jdou. A takových pořadů je samozřejmě mnoho v celém prostoru stanic, jak je uvedeno v blogu. Stanice Vltava je natolik specifická, že se jí musí posluchač věnovat cele, a ne ji použít jako "kulisu". A to se vždy nehodí. Ale s kvalitou souhlasím.

Napsal jste velmi pěkný blog

Zjevně se na vysílání podílejí křesťané, což kromě úrovně dodává i náboženský šleh 

Podíl křesťanů u nás je jistě dostatečně vysoký, aby ospravedlnil určitý podíl svého programu na veřejnoprávním vysílání. 

Ovšem jistě dostatečně velký je i okruh posluchačů, kteří by si rádi poslechli Mešitu od Ortelu, nějaké staré fláky od Orlíku atd... (nebudu zdržovat, ale vysypal bych i další příklady nejen české provenience). Tak troufne si někdo rozdělit podíl ve vysílání?

Tady v té diskuzi nikdo neprotestuje proti tomu, o čem jsou na veřejnoprávním rádiu mluvené pořady (i ten Duka se dá přežít - se skřípěním zubů), ale jde o hudbu mezi tím mluvením. S velkou mediální slávou se z playlistů vymetla stará Vondráčková (nic proti tomu), ale ta byla jenom jednou ze sta, možná stovek. A ostatní vykopávky tam zůstaly.

Doma mám na buzení naladěno Rockzone (trochu podobné Beatu, ale sem tam dají i něco aktuálního), v ostatní denní dobu si pouštím mp3. Rád bych si poslechl nějaké mluvení Českého rozhlasu, ale kvůli té muzice to prostě nejde. Dával jsem jim šanci víckrát, nejde....

Mně jde o muziku a dokážu nevnímat texty, takže ve svých mp3 mám nácky vedle anarchistů (pochopitelně ještě vedle dalších stylů) a vůbec by mi nevadilo, kdyby si křesťani prosadili do rádia ty svoje nadšence, kteří u stanic metra zpívají o tom, že mě Ježíš miluje. Texty přiblblé, ale folkrockové s nasazením zahrané melodie beru víc, než nějakou skučící Whitney Houston.

Domnívám se, že na vysílání Vltavy se podílejí více méně převážně křesťané, takže nelze očekávat, že si budou kálet do vlastního hnízda, prostě je to tak. Pro vás to může být výzva k alternativnímu vysílání na nové stanici 

vzhledem k tomu, že jde o veřejnoprávní stanici placenou z peněz daňových poplatníků, kteří ze 70% křesťané nejsou, mám důvod ke kritice.

Po Europě, F1, Impulsu, Radiožurnálu, radio Beatu je už Vltava . k tomu ještě smoothjazz.com  

Nepochopil jsem - to je recept na velikonoční dort pejska a kočičky?

Souhlas

Méně hudby, více mluveného slova !

Tak pardon, ale Vltavu ještě asi pár let ne, na jazz jsem ještě dostatečně nedozrál. Brrrr.....

Uznávám, že veřejnoprávní mluvené slovo je na rozhlasových vlnách kvalitní, ale ta hudba je tragédie. Ideální by bylo jedno mluvené slovo, které by na různých frekvencích bylo doprovázeno různou hudbou - podle cílových skupin posluchačů.

Jenže to by bylo jakž takž proveditelné za mých mladých let, kdy babičky a dědečkové poslouchali dechovku (a vzpomínali na "hašlerky", které ale stejně nikde nehráli), rodičové poslouchali Matušku a styl Radia Luxembourg a my náctiletí jsme se dělili na somráky (hard rock, občas art rock) a veksláky (disko). To by stačily čtyři frekvence.

Dnes je těch stylů, podstylů a pod-pod-stylů tolik, že by nestačilo ani padesát frekvencí. 

Já bych uvítal se vzhledem ke kvalitě mluveného slova uvolil poslouchat nějaký kompromisní středový poprock, odvahu zařadit i nějakou neprověřenou novinku, klubovou kapelu a písničky zpívané i jinak než anglicky nebo česky. Jenže to, co tam hraje dneska, prostě nedávám. Jak slyším Mira Žbira skučet, že veľmi ľúbi nějakou Kchétrin, tak bych vraždil.

Omlouvám se. Nedostatečně jsem to po sobě přečetl, ze dvou verzí první věty posledního odstavce vznikl jeden nesmysl. Věta měla začínat v tom smyslu, že mluvené slovo OK, že bych hudebním redaktorům nenutil svoje oblíbené kapely, ale snesl bych něco do určité míry kompromisního.

mám rád v rádiu mluvené slova. Všehochuť. politiku, cestování, rozhovory, publicistiku i vaření.

hudbu poslouchám naprosto jinou, než stanice, které nějaké to slovo promluví.  Ale Vltavu nedokáži poslouchat téměř vůbec.