Zločin a trest

Je Velký pátek. Den kdy si křesťanský svět připomíná jeden z mnoha zločinů, které se staly v historii lidstva.

Tím zločinem byla justiční vražda, kterou byl sprovozen ze světa ještě poměrně mladý muž, ve své době takřka neznámý židovský kazatel Ježíš z Nazaretu.

Dodnes existuje z mého pohledu absurdní názor, že Ježíš nás svou smrtí vykoupil z hříchu. Vidím to přesně naopak. Ježíšovo křivé obvinění, zinscenovaný soud, brutální mučení ze strany římských vojáků a následné přibití na kříž považuji za velkou černou kaňku visící nad celým lidstvem. Ježíš se dobrovolně z vysokých sfér života zrodil do lidského osudu, aby nám pomohl v našem vývoji a my lidé se mu pak za to odměníme tím, že jej zabijeme. 

Na první pohled by se zdálo, že hlavní vinu na jeho smrti nese ten, kdo podepsal rozsudek smrti, tedy Pilát Pontský, římský správce tehdejší Judey. Není tomu tak. Pilát se snažil, seč mohl odsouzení Ježíše zabránit a dokonce s ním i sympatizoval. Nakonec byl k osudovému verdiktu donucen. Kdyby tak neučinil, čelil by pravděpodobně obvinění, že svým konáním je příčinou rozvratu v této římské provincii.

Největší vinu nesou ti, kteří na Piláta nejvíce naléhali. Tedy skupina židovských velekněží, kteří v něm viděli nežádoucí konkurenci. Prostotou a zároveň i moudrostí svých slov je totiž usvědčoval z pokrytectví, falešnosti a nevědomosti, čímž ohrožoval jejich autoritu před prostým lidem.

Významný díl viny na tomto zločinu pak nesou i ti, kteří jej podpořili verbálně tím, že na náměstí před Pilátem křičeli „Ukřižuj ho“, nebo prostě jen s rozsudkem smrti souhlasili a tak jej podpořili svým přáním, myšlenkou.  

I ve světské spravedlnosti existuje zásada, že každý zločin by měl být potrestán. Obdobná zásada existuje i ve sféře náboženství, kde soudcem lidských činů již není omylný člověk, ale neomylný Bůh. Někteří křesťané se domnívají, že za velké zločiny hříšníkovi náleží trest v podobě věčného pobytu v pekle. Zásadně s takovou představou nesouhlasím. Každá sebevětší vina člověka je přece konečná a tak i každý trest musí být vždy časově omezen.  Zároveň se mi zdá, že slovo trest je poněkud zavádějící. Lepší by bylo užívat slovního spojení karmická či „osudová výchova“.

Člověk, který hřeší a páchá zločiny, tak nečiní zpravidla proto, že by byl vášnivý obhájce zla, ale protože je nevědomý a nedokonalý. Nemá dosud rozvinuty některé lidské vlastnosti, které teprve dělají ze zvířete rodu Homo skutečného člověka, nebo je má prostě poněkud pokroucené a deformované. Například mu chybí empatie, má sklon podléhat manipulaci, je příliš ješitný, či má jinou charakterovou vadu. V čem by tu pomohl trest v podobě věčného pekla? Není logičtější to, aby daný člověk dostal možnost se znovu zrodit a své chyby odčinit. Není logičtější jej poslat zpět na Zemi do osudu, ve kterém budou přesně ty životní podmínky a události, které budou napomáhat jeho vnitřní změně k lepšímu?

Lidé, kteří jásali nad smrtí Ježíše, tak činili především proto, že v Ježíšovi viděli služebníka ďábla a škůdce vlastního národa. Nepřemýšleli a tak snadno podlehli manipulaci ze strany velekněží, kteří jím tvrdili, že Ježíš je nebezpečný podvodník, který používá svých zázračných schopností jen k oklamání veřejnosti.

Jak asi mohly vypadat další životy těchto lidí, kteří tehdy jásali nad Ježíšovou popravou? Za posledních 2000 let tu máme řadu historických příběhů týkajících se osob či celých etnik, které byly nespravedlivě obviňovány tu z čarodějnictví, vražd křesťanských panen, spiknutí proti civilizovanému světu a dalších zločinů proti lidskosti. Viděli jsme, jak oběti těchto zločinů museli čelit posměškům, pomluvám, týrání a vraždám ze strany těch, kteří také uvěřili, podobně jako Ježíšovi odpůrci, že svými ohavnými činy očišťují Zemi před zlem.

Jinými slovy viděli jsme a stále vidíme osudovou výchovu těch, kteří prožívají na sobě to, co v minulosti způsobovali jiným tak dlouho, dokud nepochopí to, co bylo základní podstatou Ježíšova učení, že všichni a to nejen lidé, ale i zvířata jsou ve skutečnosti bratry a sestrami.

Ježíšův soudní proces byl jen jednou z mnoha nespravedlností, ve kterých hrály klíčovou roli intriky a manipulace, vykreslující obviněného jako největšího zloducha pod Sluncem. Jak často, i v moderní době jsme svědky propagandy, která nám tvrdí, že daný jedinec, skupina osob či celý stát je ztělesněním nejhoršího zla na zemi proto, abychom souhlasili s něčím, čeho bychom se jinak vnitřně štítili, jako věci hnusné a odporné. Proto by jsme si měli dát velký pozor, než třeba jen myšlenkou podpoříme to, co se dnes běžně označuje jako humanitární bombardování, neboť i tím na této, ve skutečnosti zpravidla vždy mocenskými zájmy motivované válce, získáváme určitý díl viny.

Od Ježíšovy doby uplynulo již dva tisíce let. Zastávám názor, že v minulém století se  do českého národa zrodil další z přinašečů, kteří se rodí na Zemi pravidelně co 2000 let, aby lidem dali čisté duchovní učení. I on byl během svého života komunisty v roce 1948 zatčen za odbojovou činnost pro Západ a veden k popravišti. Popraven však na rozdíl od Ježíše již naštěstí nebyl, pouze mu znepříjemňovala život STB a tehdejší státní moc. Působil celý svůj život do značné míry v utajení, protože jen tak mohl naplnit své poslání. Kdyby byl prozrazen, nejspíš by byl také zabit, nebo by zemřel někde ve vězení. Když se jej jeden indický jogín vydal na počátku sedmdesátých let minulého století do Čech hledat, ztratil zde svou jasnovidnou schopnost a  nenašel ho. Přinašeč zde zanechal komplexní životní filozofii Bytí, která je k dispozici každému zájemci. Vede člověka k aktivní duchovní cestě, která je jedinou alternativou bolestného vývoje v podobě tvrdé karmické výchovy.