Děkuji za pěkný článek. Proč by se měl realistický přístup a snaha přežít nazývat zbabělostí? Bylo mnoho případů velké statečnosti a taky dost případů horších než zbabělost - dobrovolná kolaborace a udavačství - to v rovině osobní. Jako národ si žádnou zbabělost vyčítat nemusíme. Ovšem při odsunu Němců nám to dost spoluobčanů pokazilo, to beru též jako jednu z největších národních skvrn. Být početnějším národem, kdoví jestli bychom nebyli horší než Němci. Nejsme zbabělci, ale ani holubičky a nejsme lepší než jiní (jako celek, ne jako jednotlivci ).

Je to historie. Ovlivnila velice a dozvuky trvají dodnes. Beneš neměl východisko, zůstal sám. Tehdejší velmoci se zachovaly tak, jak bylo v jejich zájmu. Sověty nevyjímaje!

O nějaké Benešově, či národní zbabělosti nelze mluvit. Zachoval se tak, jak bylo v dané situaci možné. A nebýt jeho a díky i jemu funkčního našeho zahraničního odboje, nebylo by dále již žádné ČSR, natož, aby stanulo na straně vítězů II.WW.

Pěkný článek.

K pozadí Mnichova: V roce 1925 údajně dostal ministr zahraničí Beneš nabídku pevného stanovení česko-německých hranic stejně, jako byly garantovány německé hranice s Francií a Belgií. Spolu s Polskem to ale Beneš odmítl v naději na rozšíření území s tím, že případně změny by řešila mezinárodní arbitráž. Smlouvy z Locarna se tak staly základem pro Mnichov, který měl formu této mezinárodní arbitráže. Těžko Locarno Benešovi vyčítat, po pitvě je každý generálem.

Velice objektivne zpracovany prispevek. Obrana CSR by patrne netrvala 4 tydny jak tvrdili cs generalove, nybrz spise 4 hodiny. Benes ma pravdu. Potom by nas nacisti proste a jednoduse vyhladili.

Na co je armáda, když se vedení státu bojí jí nasadit k obraně?

O rok později, v roce 1939, stálo Finsko proti ještě větší přesile a nevzdalo se. Pustilo se do beznadějného boje a co se stalo? Nejenže nebylo vymazáno z mapy, ale svým bojem si zajistilo svobodu (na rozdíl od nás) pro poválečné období.

V září 1938 Československo nestálo proti Německu s podporou svých spojenců Francie a VB (a s očekávanými sympatiemi dalších evropských zemí), ale stálo prakticky proti celému zbytku Evropy. Evropa, včetně Francie a VB, chápala problém sudetoněmecké otázky podobně, jako dnes mnozí zde chápou problém Ruské menšiny na Ukrajině.

Třeba takový Henlein, který vystupoval ve světě velmi kultivovaně, si během návštěvy získal sympatie britského parlamentu.

Svět tedy byl přesvědčen o tom (a bohužel měl do určité míry pravdu), že dlouhodobým neřešením německé otázky v Československu došlo k situaci, kdy německé obyvatelstvo Československa (je nesmysl mluvit o německé menšině) vzneslo legitimní požadavky nejprve na autonomii (které nebyly čs. mocí vyslyšeny), později na připojení k Německu.

Samozřejmě tehdy nebyla známa tajná dohoda Henleina s Hitlerem, že SdP bude klást takové požadavky, které nemůže vláda nikdy splnit. Paradoxně ve dnech Mnichova došlo k tomu, že sám Beneš nabídl SdP ústupek v podobě postoupení sudetských území Německu!

Versaillská smlouva nazajišťovala Česku ani Polsku definitivní hranice. Byla tam klauzule

o možné změně hranic. To Beneš i Masaryk národu zatajili.Sudetští Němci na severu Čech po válce chtěli patřit k Německu, už v 19.století " vítali" místy Františka Josefa

německým vlajkami.4.3.1919 bylo při demonstracích v Sudetech zastřeleno přes 50 Němců. Když si k tomu připočteme vpád legionářů na Těšínsko, jen zčásti vyprokovaný

Poláky a vytyčení slovensko- maďarské hranice / v mnohých oblastech Slováci vůbec nežili/, tak se nikdo nemůže divit, že nás okolní státy nemusely.

Po upadku monarchii austro-węgierskiej w 1918 roku, alianci uznali Masaryka za głowę rządu czeskiego, a w 1920 roku został wybrany pierwszym prezydentem Czechosłowacji. Stosunek Masaryka do Polaków i Polski z biegiem czasu się zmienił. Twórca Czechosłowacji był przekonany, że odrodzona Rzeczpospolita jest anachronicznym przeżytkiem, ze będzie klasycznym państwem sezonowym, rozdzieranym przez konflikty narodowościowe i pozbawionym szansy na przetrwanie między Niemcami i Rosją. 28 grudnia 1918, w przededniu aneksji Zaolzia pisał do E. Beneša: „Polakom nie szkodziłoby, gdyby oberwali po pysku, przeciwnie byłoby to z pożytkiem, ochłodziłoby to niebezpiecznych szowinistów”. Czechosłowacka delegacja w Paryżu planowała wtedy wytyczenie granicy z Polską w Bielsku Białej. To on nakazał armii czechosłowackiej zająć sporne terytorium na Olzą. W 1920 nie zgodził się na przeprowadzenie tam plebiscytu, zabiegał o wytyczenie ostatecznej granicy przez arbitraż mocarstw do czego doszło 28 lipca 1920 r., w najmniej korzystnym momencie dla Polski. Czesi sięgnęli po Zaolzie głownie z potrzeby korzystania z linii kolejowej, będącej wtedy jedynym połączeniem między Czechami i Słowacją. Dla Polski Zaolzie było sprawą symboliczną i Polacy liczyli na rozwiązanie siłowe tej kwestii (co nastąpiło w 1938 r.), dla Czechów było sprawą strategiczną. W lipcu 1920 Masaryk odradzał zachodnim dyplomatom udzielać jakiejkolwiek pomocy Polsce. Brytyjski dyplomata lord Edgar d'Abernon powtarzał słowa Masaryka: „abyśmy nie organizowali żadnej pomocy militarnej na korzyść Polski”. Masaryk był przekonany, że Wojsko Polskie nie zdoła odeprzeć nawały bolszewików, a uciskani polscy robotnicy i chłopi przywitają czerwonych komisarzy chlebem i solą. Podobnie jak solidaryzujący się z sowietami zachodni komuniści, czescy kolejarze nie przepuszczali transportów z zachodnią pomocą dla „pańskiej Polski”. Uważał, że Polska zdobyła zbyt duże terytorium i prowadziła złą politykę narodowościową. Uważał, konflikty polsko-niemiecki

. Zarazem był przekonany, że granice Czechosłowacji są trwale zabezpieczone dzięki sojuszom z Francją i Anglią. Ewentualny sojusz z II Rzeczpospolitą, która po przewrocie majowym szła ku autorytaryzmowi. Zgodnie z planami Masaryka demokratyczna Czechosłowacja, z poparciem Francji i USA miała być środkowoeuropejskim hegemonem. Z jego perspektywy niepodległa Polska stanowiła największą przeszkodę w dążeniu tego celu. Dlatego Masaryk torpedował propozycje i próby nawiązania współpracy z Polską, inicjowane przez Warszawę i kręgi wojskowe Czechosłowacji, świadome zagrożenia ze strony Niemiec. W 1930 r. wywołał skandal polityczny dotyczący korytarza z Niemiec do Prus, z którego się później wycofał. Uważał jednak, że Polska powinna zgodzić się na rewizję granic z Niemcami, dla dobra pokoju w Europie. Trzy lata później, po dojściu Hitlera do władzy, odrzucił propozycje sojuszu wojskowego z Polską, a czescy dyplomacji ostrzegli Berlin o „polskiej intencji przeprowadzenia akcji militarnej w rejonie wschodniej granicy Niemiec”, czyli o planowanej wtedy przez Piłsudskiego tzw. wojnie prewencyjnej. Zamiast sojuszu z Polską Masaryk przystąpił do zaproponowanego sojuszu z Benito Mussolinim tzw. Paktu czterech (Anglia, Francja, Niemcy i Włochy) dającemu prawo tym państwom rozstrzygania sporów granicznych w Europie. Tym samym usankcjonował rozbiór swojego kraju w Monachium w 1938 r. Największą przeszkodą dla współpracy polsko-czeskiej było rozpoczęte przez Masaryka kunktatorstwo czeskiej polityki zagranicznej "skłonić do unikania ryzyka i asekuranctwo".

můžeme se zeptat i naopak,  měl se zachovat český národ "hrdině"? možná bychom se dnes německy ptali proč takové hloupé hrdinství které vymazalo tento stát z mapy

Na malér se Sudetskými Němci jsme si mohli sami. V prvním proslovu je T.G. Masaryk nazval kolonisty, přestože že veškerý stěžejní průmysl v pohraničí byl vybudován Němci Ve  Společnosti národů jsem lhali, když jsme tvrdili, že v České republice není nikde německá menšina.  Při schvalování ústavy nebyli k tomu přizvání Němci, kterých v České repulice žilo cca. 3 milióny. S odůvděnním, že jsou trpěná menšina. Všeobecné volby byly oddalovány s odvodněním , že budou až se připraví klíčové zákony, které by za účasti menšin neprošly. V Sudetských oblastech jsou propouštěni němečtí úředníci, přesto, že podle dohody v  oblastech, kde je výrazná německá menšina k tomu nemělo dojít. V době hospodářské krize, má nárok na státní zakázku jen ta firma, kde je většina českých dělníků. Tím vypadávají Sudety, kde je dopad krize nejhorší. Pokud stát staví v Sudetch ( nádraží Most) jsou upřednostňování dělnicí z Čech, z Podkarpatské Rusy,  a místní ne. To je vše co vedlo k tomu, že Němci u nás sedli na lep nacistům. Ti pro mládež pořádali potěmnkinovské zájezdy do Nměecka. Nás stát na to neregoval.

Tak ona to vlastně nebyla žádná menšina. Notabene když jich bylo 1,5 krát více než Slováků.

Ja nesouhlasim s tim, ze je treba se vzdat kdyz je sance na vitezstvi mala. Jak by asi vypadala druha svetova, kdyby Nemecko nedostalo nas prumysl a misto toho utrpel Wehrmacht ztraty ? Tyhle analyzy ospravedlnujici zbabelost opravdu nemam rad.

Uvědomte si, že jste generálem po bitvě. Beneš a vláda tehdy stáli před rozhodnutím, zda se postavit proti Německu a zároveň (bohužel) i proti svým tradičním spojencům. Tedy tak trochu proti všem. A to za cenu neurčitých ztrát, možná dost krutých. Nejen na životech, ale i politických. Je dost dobře možné, že by již k obnově poválečného Československa nedošlo.