Z dějin světa islámu IV.

V okamžiku kdy srbský student Gavrilo Princip v bosenském Sarajevu smrtelně zranil rakouského následníka trůnu sotva někdo tušil, jak tato událost ve svém důsledku zásadně změní nejen dějiny Evropy, ale dokonce i Blízkého východu.

První světová válka a Blízký východ

V první světové válce se proti sobě stanul blok evropských mocností. Na jedné straně koalice Dohody tvořená Anglií, Francií a Ruskem. Na druhé straně země bývalého Trojspolku: Německo a Rakousko ke kterému se připojilo i Turecko.

Oba mocenské bloky usilovaly o získání podpory muslimů Blízkého východu nejrůznějšími sliby. Úspěšnější byly státy Dohody. Britskému důstojníkovi a arabistovi Thomasu Edwardu Lawrencovi se podařilo sjednotit blízkovýchodní Araby v boji proti Turecku a přispět tak k osvobození arabského území od turecké nadvlády a porážce Osmanské říše a jeho spojenců.

 Byl tu však ještě jeden velice důležitý moment, který poznamenal výsledek války a dějiny Blízkého východu na desetiletí dopředu. Koncem 19.století se rodí v Evropě sionismus. Vychází z názoru, že nejlepším lékem na antisemitismus je vznik židovského státu. Velkým mecenášem sionismu se stává i bankovní rod Rothschildů. V roce 1916 se sionisté tajně nabídli Anglii, že zatáhnou do války USA a tak zvrátí poměr sil. Veřejným výsledkem byla tzv. Balfourská deklarace z roku 1917, která deklarovala příslib Anglie zřídit židovský stát v Palestině.

Poválečné uspořádání Blízkého východu

Osmanská říše padla. Její nástupkyní se stala Turecká republika, přísně sekulární stát.

Arabové kterým Francie a Anglie naslibovaly kde co, byly právem zklamány. Mocnosti zapomněly na sliby a arabský svět si jednoduše rozdělily na mapě podle pravítka. Francii připadla Sýrie a Libanon. Anglii Palestina, Jordánsko a Irák. Umělé rozdělení arabského světa evropskými velmocemi nerespektující přirozené etnické a náboženské poměry daných území se stalo příčinou řady pozdějších konfliktů táhnoucích se až do současnosti.

Stěhování židů do Palestiny vycházející z Balfourské deklarace vedlo ve dvacátých letech 20.století k prvním vážným střetům mezi palestinskými Araby a přistěhovalými židy a stalo se zárodkem současného stále vyhroceného palestinsko-židovského konfliktu.

Druhá světová válka a její důsledky pro Blízký Východ

Arabové byly pro Hitlera jako semitská rasa podřadnými lidmi. Přesto od této rétoriky z pragmatických důvodů ustoupil, protože si uvědomil potenciál spojenectví s Araby.

Hitler našel spojence mezi některými muslimskými národy SSSR utlačovanými Stalinem , muslimy v Bosně a Kosovu nenávidícími Srby a konečně i Araby bojujícími v Palestině proti židům, či britské koloniální nadvládě.

Nejvíce však ovlivnil do budoucna islámský svět holocaust. Genocida židů vedla po skončení války k další vlně stěhování židů do Palestiny a ke vzniku státu Izrael v roce 1948 na základě rezoluce OSN.

Ihned poté došlo k válce mezi židovských státem a okolními arabskými sousedy, které také po válce získaly nezávislost na koloniálních mocnostech. I díky podpoře SSSR a Československa věřících v budoucí socialistickou orientaci se Izraeli podařilo uchovat si nezávislost.

Později došlo k několika dalším konfliktům mezi Izraelem a jeho sousedy. Izrael sice v přímém vojenském střetu vždy zvítězil, nicméně konfliktní vztah mezi Araby a židy je příčinou mnoha problémů, které za určitých podmínek by mohly vést až k vyprovokování vážného celosvětového konfliktu.

Éra arabského nacionalismu

Po roce 1945 byl v arabském světě Blízkého východu cítit příklon k náboženskému sekularismu, arabskému nacionalismu a myšlenkám nemarxistického socialismu. Tyto ideje byly reprezentovány především vládou prezidenta Nasira v Egyptě a panarabské socialistické strany Bass v Iráku a Sýrii.

Do historie se zapsal egyptský prezident Nasir především rozhodnutím postavit asuánskou přehradu a  znárodněním Suezského průplavu. Za to čelil v roce 1956 vojenské invazi ze strany Izraele, Francie a Anglie. Díky tlaku USA a OSN se musely invazní jednotky z Egypta stáhnout za což byl Násir oslavován jako vítěz. Jeho dalším cílem bylo sjednocení celého arabského světa pod svou vládou. Podařilo se mu však vytvořit jen tři roky trvající unii se Sýrii. Násirovou kariéru těžce poznamenala porážka v šestidenní válce s Izraelem v roce 1967, během které přišel Egypt o Sinaj.

Sekulární panarabská socialistická strana Baas vznikla v syrském Damašku v roce 1940. Jejím členem byl i irácký prezident a diktátor Saddam Hussain. V 70.letech se zasloužil o modernizaci a ekonomické zbohatnutí Iráku. Pak ale za podpory USA zabředl do vleklé války s Iránem. Ve chvíli, když na základě mylných informací byl ujištěn, že USA nic nepodniknou, pokusil se léčit ekonomické problémy okupací malého Kuvajtu. USA však okupace využili jako záminky k tomu, aby ze svého spojence udělali nepřítele a nakonec se ho v roce 2003 definitivně zbavili.

Ze strany Bass vzešel i rodinný klan Asadů vládnoucích v Sýrii dodnes. I přes autoritativní styl vlády zajistila zemi relativně slušnou životní úroveň a umožnila i poměrně tolerantní soužití křesťanů a muslimů.

Ideje sekularizmu, socialismu a arabského nacionalismu byla blízká i vůdci Libye, prezidentu Kadafimu. I přes zjevnou nedemokratickou politiku zajistil díky zásobám ropy zemi prosperitu a např. bezplatnou zdravotní péči.

Za krachem idejí arabského nacionalismu a sekularismu se skrývá jistě řada důvodů. Jedním z hlavních je politika západních velmocí, kteří nestrpí na Blízkém východě ambiciózní nezávislé vůdce.  Vojenské intervence, či podpora různých opozičních etnických a náboženských skupin vede k rozvratu těchto zemí a vzrůstu popularity radikálních hnutí (viz. Libye a Sýrie). Politika Západu, především USA na Blízkém východě úzce souvisí jak s významným zákulisním vlivem Izraele, tak ropou.

Ropa a islámský svět

V průběhu 20.století se stala ropa snad největší strategickou surovinou světa. Díky tomu, že její největší zásoby se vyskytují na Blízkém východě se stala tato oblast geopoliticky nesmírně významnou.

Jednou z ropných mocností je Irán.  Po druhé světové válce byl do čela iránské vlády jmenován reformní politik Mossadek. Zásadním krokem jeho vlády bylo znárodnění ropného bohatství Iránu. Důsledkem tohoto kroku byla tajná operace vedena CIA, Mosadekovo zatčení a tříleté vězení. Následovala v širokých vrstvách lidu neoblíbená proamerická vláda Šáha Rézy Pahlavího, která skončila až islámskou revolucí v roce 1978. Jistě ne náhodou se Irán vedle Iráku stal členem osy zla podle bývalého amerického prezidenta G.Bushe. Možná jen nezdar v Iráku a oslabení pozice USA ve světě odvrátilo americkou vojenskou intervencí do Iránu.

To Saudská Arabie, největší vývozce ropy spolu s dalšími bohatými státy v oblasti se těší americkému spojenectví i přes nedemokratické režimy.

V příštím a posledním díle seriálu o dějinách islámu se budu věnovat tématům jako je islámský radikalismus, uprchlická vlna, budoucnost islámu a stručně i spirituálním proudům v tomto druhém nejrozšířenějším světovém náboženství.

                                                                -----pokračování příště---