Vzpomínky na Fredička

Před 5 lety mi zemřeli oba rodiče. Letos v červenci odešel někdo, koho jsem považoval za svého blízkého kamaráda. Byl to pejsek, jmenoval se Frediček.

Dalo by se očekávat, že odchod blízkých lidí bude pro člověka větší ranou, než domácího mazlíčka. Není tomu tak. Pejsek se vstupem do rodiny stává jejím plnohodnotným členem. Jeho odchod je tak stejně bolestivý, jako lidského člena rodiny.

Frediček byl bišonek. Narodil se 21.3.2010. Dožil se tedy 16 let což je na pejska poměrně slušný věk. Když přišel do rodiny, dva měsíce plakal. Stýskalo se mu po jeho psí mamince. Pak si zvykl a stal se z něj velmi hodný pejsek a oddaný přítel.

S Fredičkem jsem nebydlel. Bydlel 4km od mého bytu v obci Pstruží v domě sestry a její rodiny s velkou zahradou. Navštěvoval jsem jej však každý týden a kromě toho pobýval a spal na jedné posteli v čase kdy sestra a její rodina byli na dovolené. Frediček byl velice hravý v čase svého mládí. Běhal za hračkami, za míčem, hrával s námi fotbal. Miloval dlouhé procházky. Stačilo se na něj jen podívat a říci „Kde půjde Frediček?“ a Frediček začal štěkat a skákat radostí, že půjde ven. Problém pro něj nebylo ani vyběhnout na blízkou 1324 m vysokou Lysou horu.

V 6 letech se jeho život změnil. Přibyl mu psí parťák, maltezák Tim. Frediček se změnil. Stal se více „seriózním“, zvážněl. Běhání za hračkou více méně ponechal průbojnějšímu Timovi. Občas oba pejsci trávili volný čas honičkou.

Frediček si udržoval svojí kondičku docela dlouho. Až v posledních letech se začaly projevovat známky stárnutí. Přišel o všechny zuby, pak postupně i o zrak a sluch, zhubnul a začala mu padat srst. Ale i tak ještě týden před svým odchodem vždy večer ožil a vydal se na dlouhý v kruhových trajektoriích probíhající pochod po zahradě, který musel být ukončen až našim zásahem.

Fredičkovi jsem odchod přál. Tělo jej v posledních dnech života již velmi omezovalo. I když tu již fyzicky není, cítím jeho duchovní přítomnost, když na něj pomyslím. Stejně jako lidé, i pejsci podléhají zákonu reinkarnace. Stává se poměrně často, že když si lidé pořídí nového pejska, mnohými zvyky kopíruje toho starého. Řetěz reinkarnací pejsků krásně popisuje film Psí poslání. Rodina uvažuje, že někdy na jaře příštího roku si pořídí nového pejska. A kdo ví? Možné, že Frediček se k nám za pár měsíců opět vrátí v novém obnoveném těle, opět hravý a zdravý.

Na závěr společná fotka Fredička a Tima z konce roku 2019.