Výstup na Ararat

Na závěr července jsem zamířil na další ze svých cest. Mým cílem se stalo východní Turecko, především vrchol hory Ararat ležící ve výšce 5136 m.

rarat je známý především v souvislosti s Noemovou archou, plavidlem na kterém Noe se svou rodinou přežil potopu světa a vylodil se na úpatí hor Araratu. Většina lidí považuje tento příběh pouze za legendu, nicméně existují minimálně dvě místa v oblasti kde se nachází podle řady indicií zbytky potopené lodi.

Prvním místem je tzv. Durupinarská formace ležící ve výšce 1900 m asi 30km od Araratu. Je veřejně přístupná a velmi přesně zdokumentována.

Pak je zde tzv. Araratská anomálie ve výšce 4700 m v ledovci v severozápadní části Araratu. Jedná se o útvar, údajný zbytek lodi, který však není veřejně přístupný a je docela přísně hlídaný.

PRVNÍ DEN

Letecky jsme se přesunuli z Vídně přes Istambul do města Igdir a odsuď autobusem hodinovou jízdou do města Doğubeyazıtu, kde jsme se ubytovali v hotelu. Poprvé jsme také mohli spatřit horu Ararat.

DRUHÝ DEN

Ráno jsme opustili civilizaci a vydali se směrem k hoře Ararat. Po velmi prašné cestě jsme vyjeli do výšky 2200m a začali pěšky stoupat do základního tábora ve výšce 3200m. Zde jsme se ubytovali ve stanech a měli celé odpoledne volné. Mohl jsem tak v klidu relaxovat a pozorovat údolí a okolní kopce.

TŘETÍ DEN

Tento den byl věnován aklimatizační tůře do druhého výškového tábora ve výšce 4200m. Počasí bylo hezké a teplé. Při sestupu mně však chytla silná migréna a až silné lék proti bolesti to dokázal zcela zkrotit.

ČTVRTÝ DEN

Ráno jsme si sbalili věci, které se naložili na koně a my se přesunuli do druhého výškového tábora. Zde jsme opět měli volné odpoledne. Noc však byla krátká a spal jen málokdo. O půlnoci jsme vstali a po občerstvení se vydali na finální výstup k vrcholu.

PÁTÝ DEN

Byl ten nejnáročnější. Sáhl jsem si na dno svých sil. A to ani tak při výstupu na vrchol, jako při sestupu dolů do základního tábora. Na hřebeni nás také zasáhlo špatné počasí (jinak bylo po celou dobu zájezdu hezky). Vrcholovou partii hor zahalila oblaka a vítr duněl silou vychřice. V jistých okamžicích bylo obtížné udržet se i na nohou. Nakonec se však výstup podařil všem.

Nejpozoruhodnějším jevem však byla kruhová duha, kterou jsme spatřili při sestupu. Jev mimořádně vzácný.

Krátce poté se mlha začala rozpouštět.

ŠESTÝ DEN

Byl věnován návratu do civilizace a našeho hotelu v Doğubeyazıtu. Odpoledne jsme se vydali navštívit „Noemovu archu“ a pak také palác Ishaka Pasha, druhý nejvýznamnější palác v čase Osmanské říš díky klíčovému umístění poblíž Hedvábné sezky na hranicích Turecka a Persie.

SEDMÝ DEN

Byl věnován delšímu autobusovému přesunu k jezeru Van a pak do města Van. Jezero Van je největším jezerem v Turecku. V mnoha místech nevidíte na druhý břeh a tak máte pocit, že stojíte u moře.

Jezero Van je spojeno s řadou legend a zajímavostí. Je slané, žije zde jen jeden druh ryb, které nežijí nikde jinde. Na dně leží potopené město a prý se zde občas objeví i obdoba příšery z jezera Lochnes.

My jsme uskutečnili plavbu k ostrovu Akdamar, kde leží velmi významné poutní místo Arménů, klášter svatého kříže postavený v 10 století.

OSMÝ DEN

Náležel již jen letecké přepravě a cestě domů.

Podrobnější reportáž na FCB ( ze dne 3.8.2026):