Píšete, že cílem Mojžíše bylo "mírové spolužití s domorodci po vstupu Izraelitů do zaslíbené země".

Musíte si uvědomit, že ještě v době, kdy Izraelité sídlili v poušti, podnikali Kanaánci do tábora Izraelitů výpravy, při kterých unášeli jeho obyvatele, aby je mohli upalovat na svých oltářích. Doslova si chodili do izraelského tábora pro lidské oběti. Kanaánci byli tedy s Izraelity ve válečném stavu ještě dávno předtím, než Izraelité vstoupili do Kanaánu. Mojžíšovi bylo jasné, že pokud chtějí Izraelité přežít, budou muset bojovat. Izraelci však měli obrovskou výhodu. Jejich Bůh, tedy Hospodin, nevyžadoval lidské oběti – naopak, považoval lidský život za posvátný. A dokonce i tvrdé zákony, které byly Izraelcům dány, jim nebyly dány proto, že zákony jsou dobré, ale "kvůli tvrdosti lidských srdcí". Spousta lidí nekrade proto, že je to špatné, ale že by je chytili a zavřeli. Ten, kdo se nebojí (nevěří) Boha, musí se bát (věřit) zákona.

Invazi Izraelitů do Kanaánu považujete za genocidu. Jenže se při tom můžete odvolat pouze na slova Starého zákona. Žádné archeologické důkazy o tom, že by Izraelité v Kanaánu prováděli genocidu, nalezeny nebyly. Bibli prostě nelze číst povrchně. Jestliže je tam řečeno, že "Hospodin jim je vydal do rukou", tak právě to je klíčové sdělení pro pochopení celého textu. Tehdejší myšlenkové souřadnice a způsob psaní textu se zásadně lišily od dnešních literárních stylů. Slovo "Izrael" znamená "Bojuje Bůh (Bůh zachraňuje)". Vydal-li tedy Bůh nepřátele Izraele Izraelitům do rukou, neznamená to, že všichni zahynuli pod zbraněmi Izraelitů. Před bojem Kanaánci prováděli celou řadu rituálů, včetně různých sexuálních orgií, pití krve, hromadné obětování lidí atd. Tímto způsobem se většinou nastartovala nějaká děsivá epidemie a patrně také vnitřní společenský rozvrat.

Izrael a Bůh jsou často pro pisatele Bible jeden a tentýž pojem. Pokud se tedy píše "vyhladili jsme je jako klaté," pak slovo "my" znamená "Bůh a Izrael".

(Dokončení příspěvku)

V bibli se nepíše nic o tom, že Izraelité je vyhladili nějakým vojenským uměním. Píše se, že je vyhladili jako prokleté a protože jim je do rukou vydal sám Hospodin. Můžete se také dozvědět, že někteří lidé z nepřátelského tábora se s Izraelci přátelili, stali se Izraelem (např. mnozí Midjánci). Tak je možné vysvětlit skutečnost, že se v jedné kapitole píše o nějakém národě, že byl vyhuben a v další kapitole s tímto národem Izraelité obchodují a prokazují si úctu. Některé národy proti Izraelitům zaútočily, ačkoli Izraelité jen chtěli přes jejich území projít, a za toto projití a za vodu hodlali zaplatit drahým kovem atd.

Navíc je zřejmé, že pisatel rozpoznal, že národy Kanaánu žijí takovým způsobem života, že z dlouhodobého hlediska nemohou mít dlouhou budoucnost. Pisatel si tím byl tak jist, že pro něj prostě ten den, kdy to psal, byli prostě všichni vyhlazeni. V té době žádná pravidla pro reportáž nebo mediální zprávu prostě neexistovala. Čas nehrál roli. Ty kanaánské národy, o kterých se v Bibli píše, že je vyhladil Izrael, existovaly prokazatelně ještě v době Alexandra Velikého. Například Pelištejce zdecimovali Peršané a úplně je pak vyhubili Řekové právě během tažení Alexandra Velikého. Nikoli Izraelité. Biblickému pisateli však bylo naprosto jasné, že k jejich vyhlazení dříve či později nějak dojde, takže prostě uvedl stovky let před tím, než k tomu došlo, že byli všichni vyhubeni. Bůh, který se ztotožnil s Izraelem, je prostě nějakým nástrojem (nemocí, dobyvatelem) vyhubil. Klidně i za tisíc let. Na tom nezáleželo. Pro biblického pisatele je násilník "obyvatelem jámy" ještě dříve, než začal s násilím. Bůh je zde garantem, že zlo prostě skončí špatně.

Proto nelze psát v souvislosti s invazí Izraelitů do Kanaánu o genocidě. Je to hrubé nepochopení biblických textů, které navíc není založeno na žádných exaktních (např. archeologických) poznatcích. Izraelitům se bojovat nechtělo. Museli. To je ostatně velmi podobné dnešní situaci.