Premiéry dvou filmů

Letos v létě jsem shlédl premiéry dvou filmů: Den odhalení a Odysea. Rád bych se k oběma krátce vyjádřil.

Den odhalení

Je dílem režiséra Stevena Spielberga a navazuje na filmy s obdobnou tematikou, jako jsou E.T. – Mimozemšťan a Blízká setkání třetího druhu.

Ve svém nejnovějším filmu se zaměřuje na odhalení mimozemské přítomnosti, kterou přísně střeží nejrůznější tajné služby a nadnárodní korporace.

Nebudu se vyjadřovat k akčním scénám ani k hereckým výkonům. Zaměřím se na to, jak jsou ve filmu vykresleni mimozemšťané.

Ten, koho zajímá ufologie, ví, že počet pozorování UFO prudce vzrostl po roce 1945, kdy byly poprvé použity jaderné zbraně. A také zná další fakta popisována v literatuře zabývající se UFO.

Krátce poté dostaly vlády nabídku od jedné z mimozemských ras. Nabízela nám pomoc, požadovala však naše odzbrojení. Nabídka byla vládami odmítnuta.

Poté přišla nabídka od jiné rasy, která nabízela nové technologie a již nepožadovala naše odzbrojení. Měla však jeden konkrétní požadavek: možnost unášet lidi za lékařskými a výzkumnými účely. Výsledkem bylo údajné uzavření smlouvy mezi americkou vládou a touto rasou.

A tak začala éra mimozemských únosů, kdy tisíce a možná miliony lidí byly uneseny ze svých domovů či jiných míst na paluby mimozemských lodí, kde byly podrobeny bolestivým procedurám. Výsledkem byla těžká psychická traumata, jejichž zdroj se podle zastánců této teorie podařilo odhalit až pomocí regresivní hypnózy. Mimozemská rasa, která měla toto provádět, dostala název „Šediví“ a jak se postupně ukázalo, za všemi těmi únosy měla stát snaha o vytvoření hybridní lidsko-mimozemské rasy, která měla v očích těchto mimozemšťanů řešit jejich základní problém – ztrátu schopnosti reprodukce v důsledku vlastní degenerace.

A nyní se vraťme k samotnému filmu. Mimozemšťané jsou v něm prezentováni právě v podobě této rasy. Ne však negativně jako agresoři, ale naopak jako oběti. Únos je zde rovněž zachycen, avšak minimálně neutrálně, rozhodně ne jako negativní čin. O údajných zločinech a traumatech, včetně mrzačení dobytka připisovaného Šedivým, film mlčí.

A právě to považuji za velmi problematickou stránku tohoto filmu, jinak vystavěného na velmi dobrém námětu.

Odysea

Námětem filmu Odysea režiséra Christophera Nolana, tvůrce filmů Interstellar (2014) či Oppenheimer (2023), se stal Homérův epos Odysseia. Ten popisuje návrat jednoho z hrdinů trojské války, Odyssea, do rodné Ithaky.

Strastiplný, mnoho let trvající návrat plný zkoušek a dobrodružství, během něhož Odysseus postupně přichází o všechny své druhy ve zbrani, je jakousi alegorií cesty člověka, který musí zpracovat traumata z války plné násilí a konfrontovat se s veškerou temnotou své osobnosti.

Jedná se o film akční, nicméně také hluboce psychologický. Scéna, ve které se vojáci hltavě pojídající maso mění v prasata, poukazuje na to, jak jsme jako lidstvo stále pohlceni animalismem.

Odysseus nakonec přežívá jako jediný proto, že se jako jediný dokáže se všemi temnými stránkami své osobnosti vypořádat, aniž by jim podlehl. Uchová si zdravý úsudek a zůstane oddaný svému cíli.

Z tohoto pohledu v mých očích režisér filmu odvedl velmi dobrou práci. Vyčíst mu lze snad jen přílišné množství akčních scén a také volbu černošské herečky do role krásné Heleny, což může být některými diváky vnímáno jako úlitba určitým progresivistickým trendům usilujícím o větší etnickou rozmanitost filmových obsazení v rozporu s historickými fakty.