Předvolební zamyšlení aneb koho volit?

Uplynuly čtyři roky Fialovy vlády a za pár dní nás čekají další parlamentní volby. Má smysl jít volit, a pokud ano koho? Těmito otázkami se zabývám v tomto článku.

Žijeme ve společnosti která si už 35 let říká demokratická. K tomu patří i zákony které znemožnují ve volbách kandidovat stranám, které by ve svém programu měly likvidaci demokracie. Z tohoto pohledu nelze dělit strany na „demokratické“ a ty ostatní: populistické, extremistické atd., jak je dnes u některých politiků a médii zvykem.

O volbě našich názorových odpůrců si můžeme myslet cokoliv. Můžeme kroutit hlavou nad jejich pošetilostí, ale nikdy by jsme neměli sklouznout k urážkám a nálepkování. Každý má právo volit jakoukoliv z kandidujících stran, stejně jako má právo nevolit vůbec.

Na druhou stranu je tady i odpovědnost. Každá volba a nevolba ( také jistý druh volby) má své důsledky na vývoj naší země v dalších letech. A myslím, že daná má volba má dopad i na nás samotné, na naše životy. Svojí volbou totiž podporujeme a legitimujeme určité myšlenky, např. války či míru.

K demokracii patří i svoboda slova. Volby jsou tajné a tak nikdo nemusí o tom jak se rozhoduje u voleb hovořit, pokud nechce. Zároveň ale platí, že pokud se někdo o svých preferencích mluvit, je to jeho svobodným právem.

Rozhodl jsem se o svých preferencích napsat článek, třebaže neuvedu konkrétní stranu či hnutí, kterému dám ve volbách svůj hlas. Učinil jsem tak již před předchozími volbami a učiním tak i nyní, třebaže tehdy byla ještě čtenost mých článků mnohonásobně vyšší než je tomu dnes.

Především si myslím, že je důležité k volbám jít. Každý máme odpovědnost k osudu této země a programy jednotlivých stran představují různé možnosti, jakým směrem se ČR bude v budoucích letech vyvíjet. A to i přesto, že od žádné z kandidujících stran nelze očekávat zázraky.

Na jedné straně zde jsou zde strany vládní koalice SPOLU, STAN plus PIRÁTI. Spojuje je to, že pro ně není na prvním místě zájem českého národa. Ostatně se sami netají tím, že důležitější než národní zájem je poslušnost vůči tu Bruselu, jindy zase Washingtonu. Na prvním místě ve volebním programu pro ně není rozvoj hospodářství či řešení sociálních problémů obyvatel, ale navyšování prostředků na zbrojení, bez ohledu na celkovou efektivitu a smysl investic. Mluví, že jím jde primárně o bezpečnost ČR. Nicméně reálně naší bezpečnost nejvíce ohrožují tím, že z nás dělají první terč útoku ze strany Ruska v případě vypuknutí světového konfliktu. Nenávistné projevy vůči Rusku a Rusům z jejich strany často mají charakter vyloženě xenofobní a rasistický, třebaže takové projevy české zákony považují za trestné.

Velkým favoritem letošních voleb je hnutí ANO. Babiše považuji za schopného manažera, kterému skutečně jde nejen o osobní zájem, ale i o prosperitu ČR. Je tady podstatně větší důraz kladený na pragmatičnost v politice a menší na ideologii, než je tomu u vládních stran. Nicméně i ANO má své stíny s kterými se dosud nevyrovnalo. Je to hlavně období covidismu, kdy politici ANO se aktivně podíleli např. na diskriminaci neočkovaných a snažili se prosadit i povinné očkování experimentálními vakcínami proti covidu. ANO je mainstreamovým systémovým hnutím, které používá odlišnou rétoriku než strany vládní koalice, nicméně i toto hnutí je propletené s nadnárodními strukturami jako je EU či NATO do té míry, že striktně odmítá jen uvažovat o lidovém referendu týkajících se našeho členství v těchto organizacích.

Z menších stran které mají šanci se dostat do parlamentu zmíním nejdříve MOTORISTY. Je to strana která mluví různými hlasy. Někteří její představitelé striktně odmítají povolební spolupráci se stranami současné vládní koalice, jsou však i jiní kteří naopak striktně odmítají spolupráci s hnutím STAČILO a dali by dokonce přednost spolupráci s koalicí SPOLU.

Pak zde máme jednoznačnou opozici: SPD a hnutí STAČILO. Tyto strany spojuje pronárodní směřování, prosazení možnosti lidového referenda o našem členství v EU a NATO. A také „politika více azimutů“, kterou nyní prosazuje Fico na Slovensku či Orbán v Maďarsku. Politika kdy se budeme snažit mít co nejlepší vztahy s hlavními světovými velmocemi: USA, Ruskem a Čínou a ekonomicky a bezpečnostně z toho těžit. Tyto dvě uskupení, jedno spíše pravicového, druhé levicového zaměření jsou dnes spojeny i s četnými osobnostmi, které vstoupili do veřejného prostoru v době covidismu, kdy se stavěly na obranu občanských práv a svobod občanů masivně potlačovaných pod záminkou boje s covidem. SPD byla tehdy jedinou parlamentní stranou, která odmítla diskriminaci neočkovaných.

Ve volbách kandiduje řada dalších stran a straniček, které však nemají reálnou šanci dostat se do parlamentu. Jistě i jím lze dát svůj hlas. Je třeba však počítat, že reálně si tento hlas rozdělí jiní, které by dotyčný volič nikdy nevolil. Jsme malá země ekonomicky těsně propojená se svými sousedy, především s Německem. Je nereálné se domnívat, že sebelepší vláda by dokázala v krátké době vyřešit všechny naše problémy. Naopak je třeba být realisté a počítat s tím, že i taková vláda bude mít manévrovací podmínky výrazně omezené a bude muset pečlivě zvažovat všechny možné dopady různých kroků směřujících k posílení naší soběstačnosti a nezávislosti.

Nedávno 19.9. byly zveřejněny myšlenky T.G.Masaryka pronesené těsně před jeho smrtí. Masaryk byl nejen politik, ale především filozof. Je tak pochopitelné, že jeho myšlenky mají i hlubší přesah. V pozůstalosti se našla i věta „Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete pro ně toho moc udělat.“ Tato věta bezesporu souvisí i s tím jak se rozhodujeme ve volbách. Při jejím čtení je však mít stále na paměti jedno. Nelze dát rovnítko mezi počtem dosažených akademických titulů a skutečnou vzdělanosti. Zvláště dnes se často stává, že člověk bez formálního vyššího vzdělání více rozumí světu a méně podléhá různým mediálním manipulacím než člověk formálně vysoce vzdělaný.