Poučení z dragounské jízdy

„Těch USA vlajek. Když se vrací naši z Afghanistánu nevítá je nikdo, jen urážky typu "žoldáci" slyší, není něco divně?“. Tato slova jednoho z internetových diskutérů velmi dobře vystihla to, k čemu došlo při průjezdu americké vojenské kolony ČR.

Dnes Dragounská jízda opouští Čechy. Její průjezd v naší zemi byl provázen deštěm, sněhem, vichrem, zkrátka počasím pro psa na jedné straně a účelovou mediální propagandou většiny mainstreamových médií na straně druhé. Tato propaganda líčí průjezd jako neformální referendum, v němž drtivá většina národa vyjádřila podporu spojenectví s USA a našeho členství v NATO.

Jaká je však skutečnost? Podívejme se nejdříve na výsledky jiných průzkumu veřejného mínění, než toho, který tvrdí že 82% občanů ČR podporuje spojenectví s NATO jen na základě toho, že jím nevadí průjezd kolony. V roce 1999 většina Čechů nesouhlasila s ilegálním bombardováním Jugoslávie zeměmi NATO. V roce 2003 většina Čechů nesouhlasila s ilegální americkou invazí do Iráku. V roce 2008 většina Čechů odmítla na našem území výstavbu amerického radaru. A konečně letos podle výzkumu zveřejněného v MF Dnes jen 7 ze 100 Čechů souhlasí s dodávkami zbraní Ukrajině, tedy věc kterou velkou většinou Republikánů a Demokratů požaduje na prezidentu Obamovi americký Kongres.

Dále se zamysleme jak je to s těmi davy vítajícími americké vojáky. Když v Mošnově probíhají každoroční dny NATO, tak účast je i přes 100000lidí. Není to však způsobené popularitou NATO, je to dáno fascinací velké části lidské populace moderně vyzbrojenou armádou, vojáky a technikou. Nejinak je tomu i nyní. Velká část účastníků akcí vítajících konvoj nejsou podporovateli politiky USA a Západu. Jsou to lidé, kteří již řadu dnů v televizi a rozhlase poslouchají o průjezdu konvoje a tak i oni z přirozené lidské zvídavosti chtějí být přitom.

Českou veřejnost bych ve vztahu k průjezdu konvoje rozdělil do tří skupin.

Možná okolo 20% lidí průjezd konvoje jako zbytečné vyjádření demonstrace síly. Ale pouze pár z těchto lidí šlo proti konvoji protestovat. Někteří zůstali doma z lenosti, jiní ze strachu a další proto, že neviděli smysl protestovat proti něčemu co žádný skutečný význam zkrátka nemá. Přesun armádních jednotek a techniky po železnici probíhá mnohokrát ročně.

Druhá největší část veřejnosti představuje politicky nevyhraněné občany a ty bez většího zájmu o politiku, kterým  je nějaký konvoj naprosto ukradený.

A konečně je zde třetí, možná opět okolo 20% část populace která konvoj a protiruskou politiku USA aktivně podporuje. Lidé z této skupiny se účastní vítání amerických vojáků a zároveň aktivně vystupuje v různých internetových diskuzí. Převahu při vítání konvoje na početně přibližně stejně velkou skupinou svých odpůrců vnímá jako své velké vítězství. O svých protivnících hovoří jako o přihlouplých bolševicích, nebo agentech Kremlu a páté koloně. Často však díky projevům zatím naštěstí jen převážně slovní agrese, vulgarity a netolerance k jiným názorům velmi připomíná bývalé bolševiky.

Tato skupina občanů se může opřít o mainstreamová média a většinu tzv. demokratických politiků, kteří rovněž hovoří ve svých vyjádřeních o odpůrcích NATO a politiky USA jako o komunistech, zoufalcích či dokonce o politické lůze, jak je nedávno označil náš velvyslanec při NATO pan Šedivý. Díky této podpory a mediální propagandě není vyloučeno, že se tato menšina rozroste o velkou část dosud nevyhraněných lidí. A tak je možné, že brzy již většina národa bude volat po americké vojenské základně v níž budou falešně vidět naše větší bezpečí.

Z historie známe velmi mnoho obdobných případů, kdy na první pohled poměrně kulturní společnost podlehla válečnické, či jiné nenávistné a xenofóbní ideologii. Vzpomeňme na léto 1914, kdy obyvatelé většiny evropských zemí s velkým nadšením uvítali vypuknutí války. Vzpomeňme na Hitlera, který z 3% podpory v roce 1928 díky mediální propagandě dokázal vymýt mozky drtivé většině německého národa. Vzpomeňme na dobu komunistické totality a nadšených svazáků 50 let 20.stol. Můžeme vyloučit, že se něco takového ještě zopakuje? Myslím že ne. Jako lidé jsme se moc nezměnili.

Řada Čechů účastnících se vítání amerických vojáků píší o pocitech štěstí, radosti a opojení. Velkou podporu získal v internetové diskuzi názor: „Příchodem amerických vojáků zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí“. Vytváří se zde tak umělá virtuální realita, která nemá s reálným světem nic společného. Svět je v ni vnímán jako souboj síly dobra reprezentovaného USA a jeho armádou na straně jedné a zla reprezentovaného Putinem a Ruskem na straně druhé. Obraz skutečné reality je přitom tak snadno zjistitelný. Stačí si jen prostudovat poválečnou historii americké zahraniční politiky, abychom došli k závěru, že Američané Rusku rozhodně nemají co vyčítat.

Existuji lidé, kteří z nastávající situace až skoro propadají panice. Píši že český národ blázní. Já bych byl klidnější. Myslím, že toto období „harašení zbraněmi“ a „ukazování svalů“ bude trvat jen velmi krátkou dobu. Stávající systém je postaven na tak chatrných základech, že již dlouho nemůže vydržet. Myslím, že v této chvíli není třeba organizovat nějaké protesty a demonstrace, hádat se s názorovými oponenty. Nejlépe je zůstat při zemi, používat kritické myšlení a nenechat se zmanipulovat jakoukoliv mediální propagandou. Jinými slovy uchovat si pevný postoj a odmítnout vnucovaný obraz Ruska či kohokoliv jiného za našeho nepřítele. Náš největší nepřítel není vně. Je uvnitř nás. Je jím naše nevědomost a špatné vlastnosti.

Na závěr mi dovolte abych toto téma ukončil básní, kterou napsal můj otec a požádal mně o její zveřejnění.

"Přijeli v konvoji černí a bílí slovními náboji se zatím střílí. Ukázat techniku, ukázat svaly, aby se z východu armády bály.Mnozí je milují, slyšet Ty hlasy, ať už zůstávají na věčné časy."