Novinář, na kterého by bylo dobré vzpomínat

V roce 1989 jsem si hluboce vážil všech signatářů Charty 77 jako čestných a charakterních osobností. Bohužel někteří z nich mně po listopadu 89 docela zklamali. Rozhodně to ale není případ novináře Jana Petránka. 

I když na "druhé straně" mu bude jistě lépe, se smutkem jsem přijal včerejší zprávu o jeho sobotním úmrtí. Považoval jsem ho za jednoho z nejlepších českých novináře nejen současnosti, ale i české historie. Vždy jsem obdivoval jeho obrovský rozhled, schopnost jít pod povrch do hloubky věci a velký nadhled. 

Jan Petránek byl světoobčan. Jako zahraniční redaktor československého rozhlasu v letech 1951-1969 poznal řadu zemí světa jako je Indie, Pakistán, Sovětský svaz, Vietnam, Čínu, ale i USA odkud komentoval přistání prvních lidí na Měsíci.

V srpnu 1968 se podíl na rozhlasovém vysílání během invaze Varšavské smlouvy. Zato se mu v době normalizace dostalo vyhazovu z práce a nutnosti živit se jako topič. Ani tato zkušenost ale u něj  nevedla k tomu, aby pak viděl v Rusku a Rusech nepřítele, jak tomu bylo u řady jiných osobností s podobnou zkušeností.

Zlomem pro Jana Petránka, stejně jako pro jiné disidenty se stal listopad 89. Opět se mohl vrátit ke své novinářské profesi a veřejně publikovat. Opět začal vystupovat  i v Českém rozhlase a televizi.

Nicméně v posledních letech života opět upadl v nemilost. Přestal být zván do ČT a Rozhlasu a své názory mohl publikovat jen na internetu a více méně alternativních médiích. Jeho názory se zkrátka nekryly s "tou správnou linií", kdy roli USA jako největšího padoucha vystřídal náš někdejší největší přítel a vzor Rusko. 

Petránek nepřijal černobílé vidění světa a ani neodsoudil Putina za obsazení Krymu. Naopak prohlásil, že šlo o logický obranný krok, který zabránil tomu, aby NATO postavilo svou vojenskou základnu u strategicky důležitého Sevastopolu. 

"Myslím si, že Krym je od roku 1783, kdy jej Potěmkin dobyl pro Němku, která se poté „proměnila“ v Kateřinu II., ruským územím. Porovnejme velikost tehdejšího Krymu s tehdejšími Spojenými státy. Spojené státy vznikly v roce 1776 a byly jenom něčím na okraji amerického kontinentu. A od té doby jsou jen války, války a zase války a otázka je, jakým způsobem už ty války mají přestat a kdy začít respektovat územní celistvost. Tak jako Amerika nevrátí Texas Mexiku a Velká Británie nevrátí Gibraltar Španělsku, tak by se Putin musel zbláznit, kdyby vrátil Krym Ukrajině. Protože ukrajinský Krym by se stal námořní základnou Severoatlantické aliance. Tím pádem by se stalo to, oč se usilovalo už během války o Krym mezi Francií a Velkou Británií v polovině 19. století: odtlačit Rusko od Baltického moře a Černého moře a udělat z něj asijský kontinent. A to samozřejmě nikdo už nikdy nepřipustí. Jsem přesvědčený o tom, že uznání Krymu za ruskou entitu je naprosto nezbytné k tomu, aby se v čemkoliv změnila situace na Ukrajině samotné. Ukrajina je tak rozkradený stát, že zkorumpovanějšího státu, až na několik pár výjimek, není na tomto světě. Ukrajina a Porošenko, to je ostuda historie začátku 21. století."

Jan Petránek razil heslo, že dobrý novinář musí své profesi věnovat takřka celý svůj volný čas. Dovolte, abych na závěr článku ještě jednou dal prostor některým jeho myšlenkám týkajících se novinářské profese, které byly publikovány v jeho posledním rozhovoru pro Literární noviny z letošního roku.

" Nemůže dnes být člověk dobrým novinářem, když nezná historii, ekonomiku, zeměpis a především, což jsem sám zjistil, psychologii. Toto jsou základní věci! Novinář musí vědět, co je to strategický nadhled a co je to teorie her. A musí studovat, studovat a studovat, až se z něho bude kouřit. Pokud to nebude chtít dělat 16 hodin, od chvíle, kdy se probudí, do doby, kdy půjde spát, tak nebude dobrý novinář. Je to děsivá řehole a nevím, jestli bych si ji podruhé vybral, nebo jestli bych šel raději dělat zubaře."