Národ sobě

Dva červencové dny 5.7. a 6.7. jsou již po několik let státními svátky. Jsou spojeny s dvěma historickými událostmi středověkých českých dějin.

5.7. roku 863 dorazili na pozvání knížete Rostislava na Velkou Moravu Konstantin a Metoděj, aby zde šířili křesťanství v srozumitelné podobě, ve slovanském jazyce, na rozdíl od západních, německých kněží, kteří sloužili mše pro většinu národa nesrozumitelnou latinou.

6.7. roku 1415 byl v Kostnici upálen mistr Jan Hus, poté co odmítl odvolat před církevním sněmem své učení.

Čechy jsou historicky velmi důležitým územím v srdci Evropy. Po staletí se tu rodili význačné osobnosti jako svatý Václav, Karel IV, Hus, Komenský, Masaryk, Čapek, Palach a další. Jiné osobnosti zde prožili část svého života, pracovali tu či studovali jako byl Einstein či Tesla, který krátce studoval filozofii na Karlově univerzitě. Na českém území začínaly velké mezinárodní konflikty a také tu končili (druhá světová válka).

Z toho všeho vychází zájem o toto území, a to v kladném a záporném smyslu. Mnozí zahraniční turisté jsou oslněni krásou Prahy a okouzleni jejím duchovním vlivem. Jiní, poněkud jinak založení lidé cítí podvědomě ohrožení z tohoto prostoru a realizaci svých plánů. A tak se snaží se toto území nejrůznějšími způsoby duchovně oslabit a poškodit. Děje se tak různými způsoby: stálým opakováním myšlenek o tom, jak my Češi jako národ za nic nestojíme, podbízení se jiným mocnostem, propagaci materialismu a konzumního způsobu života, či snahou o zneuctění národních symbolů.

Jedním z národních symbolů je i korunovační kříž. Jsou v něm údajně zabudovány relikvie jako je trn z Kristovy trnové koruny, či kousek kříže na kterém byl ukřižován Kristus. Korunovační kříž od doby Karla IV měl být užíván pouze u příležitosti korunovace panovníka. Po staletí tomu tak bylo, až letos byl převezen do Drážďan a za potupných okolností vystaven 15.3. v den výročí okupace Německem roku 1939. Dodnes není úplně jasné, kdo celou věc naplánoval a nařídil (1).

Dějí se však i události opačné, zemi duchovně posilující. Jsem velice rád, že jsem měl možnost 25.5. se zúčastnit pouti na horu Blaník, místa, které hraje v legendách a pověstech o záchraně naší země klíčovou roli. Pouť organizoval Tomáš Pfeiffer, žák Josefa Zezulky. Pan Pfeiffer pronesl na Blaníku projev, ve kterém připomněl význam místa a vyslovil prosbu k „blanickým rytířům“, aby nám pomohli v kritickém období, do kterého naše země právě vstupuje (2).

Projev se neuskutečnil na vrcholu kopce, ale v místě, kde byl v 19.století vyzvednut jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo v Praze. Nad jevištěm národního divadla je umístěn nápis „Národ sobě“. Zdůrazňoval nejen fakt, že Národní divadlo bylo zbudováno z prostředků českých lidí, ale také potřebu národní hrdosti a souručenství Českého národa. Spoléhat se tu na velmoc z Východu, jinudy na velmoc ze Západu nám totiž nic dobrého nikdy nepřineslo, jen rozčarování a zklamání.

(1) https://www.youtube.com/watch?v=yI2xCghtQbE

(2) https://www.biovidtv.cz/cs/blanik-25-5-2024