..... poučné 

SMRT IVANA ILJIČE

Můj život v podstatě obrátila naruby Tolstého téměř neznámá povídka Smrt Ivana Iljiče. Díky ní jsem pochopil to, o čem se hodně mluví, ale Tolstoj to definoval nedostižně.

Poté, co Ivan Iljič byl povýšen, tak jeho rodina začala žít s vyšším platem, který JAKO VŠECHNY PLATY  byl téměř dostatečný a stačilo by bývalo jen několik stovek rublů navíc a už by jim stačil úplně. Začali žít ve větším bytě, který JAKO VŠECHNY BYTY byl téměř dostatečný a stačila už jen jedna malá místnost navíc a stačil by úplně.

Pochopil jsem, že člověk má málokdy pocit, že by potřeboval desetkrát áíce, než kolik já, ale téměř vždy má pocit, že by potřeboval o deset až patnáct procent více. Ale přidej mu těch deset nebo patnáct procent a on se neuspokojí, protože současně o deset nebo patnáct procent vzrostou jeho přání. Najednou si přeje i to, po čem dříve netoužil. Takže zase má pocit, že ke spokojenosti mu chybí jenom těch deset nebo patnáct procent. A když mu opět přidáš těch deset nebo patnáct procent, tak opět o dalších deset nebo patnáct procent vzrostou jeho národy a opět zde bude stejná míra nespokojenosti. A když mu přidáš deset nebo patnáct procent dvacetkerát, tak dvacetkrát o deset nebo patnáct procent vzrostou jeho nároky a zase bude stejně nespokojený jako na počátku.

Klíčovými pro pochopení této myšlenky byla slova "jako všechny platy" a "jako všechny byty". Kdyby je Toplstoj nepřipsal, považoval bych tu myšlenku jako součást děje, že to tak cítila rodina Ivana Iljiče. Ale právě tato slova mi tu Tolstého myšlenku dokonale osvětlila.

Takže se nemá cenu za něčím plahočit, protože ta nespokojenost bude v naprosto stejné výši.