Ježíš z Nazareta: boží syn či zločinec?

Když Ježíš vjížděl na oslu do Jeruzaléma, byl obyvateli Jeruzaléma nadšeně vítán. Uplynulo pár dní a zfanatizovaný dav shromážděný před palácem Piláta Pontského žádal jeho ukřižování. 

Co způsobilo tak razantní změnu postoje obyvatel Jeruzaléma k tomuto ještě stále mladému kazateli?  Abychom to pochopili, musíme se blíže podívat, kdo byl skutečným Ježíšovými příznivcem a kdo jeho úhlavním nepřítelem.

Ježíšovi příznivci byli jednoduše řečeno prostí lidé čistého srdce, kteří intuitivně vycítili jeho duchovní velikost. Ti byli nejpočetněji zastoupeni mezi komunitou esejců, kteří žili převážně o samotě mnišským způsobem života. Nejedli maso, zabývali se přírodním léčitelstvím a studovali prastaré duchovní spisy. Sám Ježíš původem esejec nebyl, nicméně pravděpodobně členem tohoto řádu byl jeho příbuzný Jan Křtitel a sám Ježíš komunity esejců navštěvoval. 

Úhlavními nepřáteli Ježíše naopak byla "elita" tehdejší židovské společnosti: učení farizeové a saduceové. Ježíš veřejně kritizoval jejich pokrytectví a faleš, a oni jej zato nenáviděli. Jistě z jejich úst nejednou zazněla slova: "Co si to dovoluje tento nevzdělaný mladík, syn obyčejného tesaře nás slovutné vzdělance poučovat co je a není pravda a jak vykládat zákony Mojžíšovy?"

Jako nástroj Ježíšovy likvidace zvolili metodu, která je osvědčená i dnes. Je to pomluva. Obrázek o tom, jak tyto pomluvy asi  vypadaly, si můžeme docela názorně udělat při čtení několika statí židovského Talmudu, věnovaných právě Ježíšovi. Ježíš je zde líčen jako syn děvky, která ač vdaná, měla poměr s židovským legionářem, přičemž ukamenována nebyla jen proto, že jí její manžel odpustil a celou věc utajil. Sám Ježíš po své matce zdědil sklon k sexuální prostopášnosti. Ta se projevila v jeho vztahu k ženě, považované za prostitutku , tedy Máří Magdaléně. Talmud nezpochybňuje Ježíšovy zázraky, ale vysvětluje je jako projev ďábelské moci. Líčí Ježíše a apoštoly jako čaroděje, černé mágy, modloslužebníky škodící židovskému lidu.

Poté co byl Ježíš zatčen, musel projít soudem židovské velerady. Protože se nenašel ze shromážděných nikdo, kdo by si troufl zpochybnit jeho vinu, byl odsouzen k trestu smrti. Aby však mohl být rozsudek vykonán, musel být ještě podepsán římským místodržícím Pilátem Pontským.

Římané se o náboženské spory u porobených národů nezajímali. Šlo jím jen o to, aby v římských provinciích byl klid a platili se daně. Navíc sám Ježíš byl Pilátovi zjevně sympatické, dokonce se soudí, že jeho žena byla tajnou Ježíšovou žákyní. Pilát se snažil Ježíše osvobodit, čelil však hrozbě židovské vzpoury, pokud Ježíše neodsoudí. To by mohlo ohrozit jeho postavení. Umyl si proto ruce a rozsudek podepsal.

Nastaly chvíle které Ježíš komentoval slovy: "Bože odpusť jím, protože nevědí co činí". Zfanatizovaný dav se předháněl v urážkách a posměšcích vůči muži, který ve skutečnosti představoval největší naději lidstva tehdejší doby. Na kříži umíral takřka sám. I jeho nejbližší učedníci se rozprchli díky strachu, že i oni budou zatčeni a obdobným způsobem mučeni a zavražděni.

Zdálo se, že tímto Ježíšův  příběh upadne brzy v zapomnění. Nestalo se tak. Třetí den po Ježíšově popravě, byl Ježíšův hrob nalezen prázdný. Nepřátele Ježíše sice označili zmrtvýchvstání za fake, nicméně legenda žila dál.

Postupem doby nejen židovští veleknězi, ale i římská moc se pokusila vzmáhající  křesťanské hnutí rozdrtit. Používala přitom ty nejbrutálnější metody mučení a vraždění. Neúspěšně. Ukázalo se, že ti, kteří jsou plně přesvědčeni o své pravdě se zlomit prostě nedají.

A tak Řím svojí taktiku změnil. Císař Konstantin křesťanství ediktem Milánským roku 313 křesťanství povolil. Za pár let se stalo křesťanství dokonce náboženstvím  státním. Křesťanská církev se tak dostala k moci i penězům. Původní učení bylo v mnohém změněno. Byla například vyškrtnuta myšlenka reinkarnace, či důraz na nejedení masa typický v ranné církvi. Aby člověk byl spasen stačilo se naučit odříkat vyznání víry a být poslušný vůči církvi. Z pronásledovaných se brzy stali pronásledovatelé nevěřících, či kacířů. 

Od doby Ježíše uplynulo 2000 let. Názory na jeho osobu se mezi lidmi stále liší. Pro některé to byl vtělený Bůh, pro jiné jen obyčejný muž povoláním kazatel. Každopádně dnes se jen stěží někdo veřejně odváží zpochybnit jeho morální autoritu a nazvat ho zločincem. 

Já osobně vnímám Ježíše jako jednu z inkarnací přinašeče, bytosti vyšší než lidské, která se na naší Zemi rodí přibližně jednou za 2000 let. Jejím úkolem je vést nás v našem duchovním vývoji. Jsme jako lidé ještě příliš nízcí a nedokonalí, aby jsme to dokázali sami bez této pomoci.

Ježíšovo původní učení již nemáme. Nicméně Ježíš nebyl poslední inkarnací přinašeče. Když v čase hlubokého komunismu jeden z největších indických jasnovidců se vypravil do Prahy, aby jej tu našel, svou schopnost po příjezdu do Prahy ztratil. Kdyby ho opravdu našel, nepřímo by ho zabil a on by jen stěží mohl dokončit svou práci. Pravděpodobně by byl ubit v některém z komunistických vězení. Tajemství přinašeče z Prahy tak zůstalo tajemstvím až do jeho smrti v roce 1992 a veřejně bylo odhaleno až v roce 2012, u příležitosti 100 let ode dne jeho narození, vydáním knihy Život přinašeče pojednávající o životě filozofa a léčitele Josefa Zezulky.   

Jedna zajímavost. K jeho probuzení došlo 30.3.1945 o velikonocích na Velký pátek, když mu bylo přesně 33 let.