Jakou cenu má člověk?

 „Musíte se umět PRODAT, pane Novák. Tedy Váš um. Bačkora má vždy problém.“ Tato slova v různé podobě zaznívají často jako reakce na stížnosti těch, kterým se nedaří uspět na trhu práce. 

Přiznávám se, že když uslyším slovní spojení "umět se prodat", tak se mi poněkud ježí vlasy na hlavě. Představím si buď prostitutku, která stojí na ulici a nabízí veřejně své služby. Nebo dražbu s otroky, kde se na trhu předvádějí "jednotlivé kusy" a vyvolává se "Kdo dá více?" jen s tím rozdílem, že prodejcem není obchodník s otroky, ale sám člověk, který sebe prodává. 

Jinými slovy mi na tomto spojení vadí to, co tato slova přímo implikují, tedy pojetí člověka, jako zboží zobchodovatelné na trhu. Pojetí, které považuji pro člověka za degradující a ponižující. 

V diskuzi ze které pochází výše uvedený citát byl i příspěvek, že by škola měla vštěpovat žákům zejména dvě hodnoty: finanční gramotnost a schopnost se prodat. S tím prvním souhlasím. Být finančně gramotný ve společnosti, která na člověka nastražuje stále nejrůznější "finanční pasti" je jistě důležitější než znát zpaměti Pythagorovu větu. Ale s tou "schopností se prodat" bych docela  polemizoval.

Představte si, že by se výchova k této dovednosti stala na školách prioritou a všichni by se tomuto umění dobře naučili. Vyřešilo by to společenské problémy, vyplývající z toho, že někteří se dokáží uplatnit lépe a někteří hůře? Myslím si, že ne. Jen by se zvedla pomyslná laťka. Opět by tu byli ti pod laťkou, kteří by nestačili na ty druhé a jen obtížně hledali uplatnění. A jen tak mimochodem. Schopnost se prodat či prosadit se nerovná schopnostem dobře vykonávat odpovědnou funkci. Bohužel je řada případů, kdy je tomu právě naopak. 

Já osobně bych místo rozvoje "schopnosti se prodat" dal ve škole přednost rozvoji "schopnosti být lidský". Empatie a lidskost schází dnes mezi lidmi rozhodně více než chytrost, průbojnost či výkonnost. Nemyslíte? 

V této souvislosti občas vzpomenu příběh jedné prosté francouzské dívky z 19.století. Abatyše kláštera, kde pobývala o ní řekla, že se nehodí k žádné práci. Byla opakem toho, co dělá lidi z dnešního hlediska úspěšnými, a přesto se stala jednou z nejslavnějších osobností francouzských dějin. Ve 14 letech se jí zjevila Panna Marie a požádala  o to, aby v malé jeskyni Lurdy odkryla pramen. Dnes do Lurd ročně proudí statisíce lidí a po Římu je to druhé nejnavštěvovanější křesťanské poutní místo. Bernadeta za svého života hodně trpěla. Mimo jiné kvůli závistí těch, kteří nesnesli pomyšlení,  že právě této "hloupé dívce" se dostalo pocty zažít zjevení a ne jím, vzdělanějším a ve všech ohledech schopnějším lidem.  Jakoby ten nebeský svět měl ve svých "výběrových řízeních" poněkud jiná kritéria, než ten svět náš. Nezdá se vám? 

Myslím, že je dobré se všeobecně a odborně vzdělávat, rozvíjet komunikační dovednosti a také se učit, jak obstát na trhu práce. Jistý stupeň pragmatismu je užitečná dovednost, jen "schopností prodat" bych to  nenazýval. Myslím, že by jsme si především měli uchovat normálnost a přirozenost. Jsme lidé různí s různými osudy. Někdo zažije v životě více úspěchů a jiný zase víc neúspěchy.  Ve starověku vzniklo filozofické hnutí stoiků. Stoikové se učili dovednosti, ke které by se člověk měl v dnešní škole také vychovávat. Tedy stejně vnímat  životní úspěchy i neúspěchy a neodvozovat z nich chybná sebepojetí, jakým je pýcha, když se nám daří, či pocity méněcennosti, když se nám daří hůře. 

Na závěr krátký dovětek. Já také patřím k lidem, kteří se příliš nedokáží prodat. Ale příliš mi to nevadí, protože se vnímám jako lidská bytost, která na rozdíl od věcí bez duše a bez života není na prodej!