Jak jsem zcenzuroval svůj článek na blogu idnes

Přesně před týdnem jsem na svém blogu zveřejnil článek, který jsem věnoval aktuálnímu dění na Ukrajině. Psal jsem zde i o tom, o čem se dnes píše takřka jen na alternativních webech.  

Řadu z vás jistě zpozorní, ó dezinformace! Než toto slovo vyslovíte, raději přemýšlejte. Je to termín, který dnes jako jistý druh nálepky široce využíván a ne vždy se o skutečnou dezinformaci jedná. Teorie o umělém původu covidu vyslovená paní Pekovou byla dlouho považována za dezinformaci, nicméně dnes je již většinově přijímaná jako pravděpodobná. Naopak například počty mrtvých ruských vojáků a další zprávy z bojiště  dnes zveřejňované ukrajinskou stranou a přejímané mainstreamovými médii ještě nemusí být automaticky pravdou. Nesmíme zapomínat na rčení, že první oběti válečného konfliktu bývá pravda. To platí o obou válčících stranách. 

Pod mým článkem se rozproudila diskuze. To, že jsem si v ní přečetl příspěvky těch, pro které je tolerance k názorům jiného člověka neznámou věcí, na to jsem zde již zvyklý. Holt internetové diskuze přitahují bohužel hlavně tyto typy lidí. Pak se, ale v diskuzi objevilo něco, s čím jsem se v diskuzích pod mými články dosud nesetkal:

"Bajnere, fajn. Beru Vás za slovo. Buď odzdrojujete ty dnešní lži pořádně, nebo si je obhájíte u soudu. Myslím, že je čas udělat s lidmi jako Vy krátký proces.

Opět jste publikoval snůšku lží a blábolů a je úplně jedno, že je to celé v kondicionálu.

Mluvil jsem se svým právníkem a v pondělí dám podnět k trestnímu stíhání.

Tak jen, abyste věděl, do čeho jdete.

Pane Banga, vzkažte Jardovi Pleslovi, že pokud tato produkce na Idnes bude pokračovat, ten podnět půjde i ně něj. Je to šéfredaktor, nese odpovědnost."

Původně jsem si řekl: "Nenechám si přece vyhrožovat. Nebudu na tu věc vůbec reagovat". Po chvíli jsem se však zamyslel a řekl si: "Žijeme ve značně vyostřené době. Dotyčný může svou vyhrůžku myslet vážně. I když bych případný soud vyhrál, stojí mi za to riskovat policejní výslechy a to vše kolem toho?  Pokud se čtenáři chtějí dostat k informacím z  alternativy zdrojů), nepotřebují k tomu Petra Bajnara. Mohou si je vyhledat sami (alespoň zatím)."

Rozhodl jsem se tedy změnit přístup k psaní. V některých oblastech budu méně otevřený, budu si více informací nechávat pro sebe, budu více zvažovat to, o čem a jak budu psát s ohledem na atmosféru doby, která nyní rozhodně nepřeje svobodě projevu a přátelské výměně názorů. Článek jsem zásadně předělal s tím, že jsem dal do souvislosti ústup jednotlivce s ústupem státu vůči agresi v situaci, kdy agresor má rozhodující převahu. Kdyby za námi v září 1938 stála Francie a Británie, nebojovat by byla zbabělost ( myslím, že by v této situaci Hitler nezaútočil). Jít však do boje v situaci, kdy jsme zůstali sami by však byla národní sebevražda a tak jsem stále názoru, že tehdejší Benešovo rozhodnutí bylo správné. Chtěl bych vidět řadu těch, kteří se rozohňují jak je třeba bojovat, kdyby oni a jejich rodiny se dostali do těchto situací. Jestli i tehdy by měli tolik odvahy. 

To co se nyní děje u nás v souvislostí s děním v Rusku a na Ukrajině lze označit za uměle vyvolanou psychózu a hysterii. Putin by vůbec nemusel zavádět cenzuru, aby i liberálnější ruské občany postavil proti nám a Západu. Stačilo by, kdyby státní ruská televize přinesla ukázku z českých internetových diskuzí či zveřejnila reportáž o přejmenovávání ulic, či jak Národní divadlo ruší představení opery Čajkovského jen proto, že Čajkovský byl Rus. Neměli by jsme zrušit i představení oper Richarda Wagnera protože to byl Němec a navíc jeho hudbu obdivoval Adolf Hitler?

Aktualne.cz nedávno přineslo komentář Martina Fendricha pod názvem: "Putinova vina spočívá i v tom, že vylákal ze tmy naší krutost a krvežíznivost." Autorovi bych vzkázal: "Nesvádějme vše na Putina. Přiznejme si, že vlastnosti, které by jsme rádi přiřadili jen východním barbarům máme i my, lidé civilizované Evropy. Nemáme je však všichni. Lidé, kteří již v sobě probudili lidskost ani pohled na tyto válečné krutosti, k projevům krutosti a krvežíznivosti nedonutí".

Mnoho se nyní mluví o cenzuře na internetu. Ministr Blažek, kterého jsem dosud považoval za rozumného politika, dokonce hovořil o návrhu zákona, který by umožnoval blokování webů. Přitom zdůraznil, že demokracie a svoboda musí být zachovány. Je to jako když člověk začne kouřit a řekne si: "Když za den vykouřím jen 6 cigaret, nestanu se se závislým". Nalijme si čistého vína. Cenzura je přípustná jen za válečného stavu. Jinak je popřením svobody a demokracie. Ti co jí nyní tleskají by si měli uvědomit, že její příští obětí by mohli být i oni. Kam až může vést hysterie ústící v hon na čarodějnice zažil nedávno europoslanec za ODS Jan Zahradil. Stačilo jen, aby zpochybnil cenzurní zásahy a hned čelil nejsprostším urážkám a nadávkám. Je známou zkušeností, že revoluce požírá své děti. Nedivil bych se, kdyby se obětí kampaně stal i třeba vládně koaliční politik který by byl náhle objeven na odkudsi vyštrachané fotce jako mladý pionýr s červeným šátkem. Co když je to zakuklený ruský agent, když v dětství slíbil v pionýrském slibu věrnost socialismu a Sovětskému svazu? 

Když v Československu začala po roce 1968 éra normalizace, nastal čas prověrek. Všichni straníci museli zodpovědět otázku, zda souhlasí se vstupem sovětských vojsk v srpnu 68, či ne. Ti kteří řekli ano, měli k další kariéře dveře otevřeny. Ti kteří odpověděli ne byli vyloučeni ze strany a na privilegia mohli zapomenout. Nyní obdobnou otázku dostal můj oblíbený písničkář Jarek Nohavica. Když se odmítl veřejně kát z toho, že dostal medaili od Putina, řada měst mu zrušila koncert i když již byly vyprodány. Povedl se uskutečnit až koncert v Hodoníně. I když byly očekávány protesty, Jarek Nohavica se dočkal velkého aplausu. V tom vidím velkou naději. Stále významná část Čechů zůstává normální a této hysterii nepodlehla. A přijde čas, kdy se z davové hypnózy probere i ta část populace, která jí nyní propadla.

V diskuzi pod mým posledním článkem byla připomínka, že o přechodu z kali do satjajugy již píši 10 let a nic se neděje. Ono se však děje a děje se toho hodně. Aby přišel zlatý věk musí se nejdříve zcela znemožnit a v plné nahotě projevit prohnilost staré doby. Toho jsme svědky právě nyní. A tak nebojme se. To, že i v jarních měsících ještě můžeme zažít sněhové bouře neznamená, že se dříve či později vždy nakonec v plné síle neprosadí jaro. Již rozkvétají první sněženky, ne však pod světly reflektorů.