Iránský konflikt z historického pohledu

Dva proroci, kteří kdysi stáli vedle sebe u brány chrámu, teď stojí s mečem proti sobě. Zapomněli, že bojovali za stejný oheň.

Takto před několika měsíci reagovala AI na dotaz týkající se konfliktu mezi Iránem a Izraelem, který nyní přerostl v konflikt s výrazným dopadem na celý svět.

Izrael i Írán mají silnou duchovní tradici a vnímání sebe sama jako „vyvolené“ národy. Ne vždy však byly vztahy obou zemí konfliktní.

Kolem roku 550 př. n. l. perský král Kýros založil říši sahající od pobřeží Egejského moře až po Indii. Když dobyl Babylon, učinil významné rozhodnutí – Židům, kteří tehdy byli v babylonském zajetí, do kterého je uvrhl král Nabukadnesar po dobytí Jeruzaléma, udělil svobodu. Umožnil jim návrat do Izraele a znovuvybudování jeruzalémského chrámu, který nechal Nabukadnesar zbořit.

Dodnes je Kýros Veliký v Izraeli vnímán jako osvoboditel a bohem pomazaný vládce. Zajímavé je, že Donald Trump je v Izraeli díky své politice příznivé Izraeli považován za novodobého Kýrose a v některých esoterických kruzích je dokonce vnímán jako minulá inkarnace Donalda Trumpa.

Starověk ale nepřinesl jen spolupráci – stal se i dobou prvních konfliktů Západu a Východu, předobrazem dnešního napětí mezi USA a Íránem. Tím prvním byly řecko-perské války, kdy se Řekům podařilo uhájit svou nezávislost proti perské převaze. Když potom Alexandr Veliký vyrazil na tažení do Persie, hrála roli i ideologie vštípená jeho učitelem Aristotelem o nadřazenosti osvícené řecké kultury nad orientální perskou despocií. Tento přístup přetrvává v západním myšlení v různých podobách dodnes.

Alexandrovi se podařilo Persii dobýt, jeho říše se však po jeho brzké smrti rychle rozpadla. Na území Iránu se brzy obnovila vláda místních dynastií Parthů a později Sasánovců. V dobách starověkého Říma se Írán stal hlavním protivníkem římské říše na Východě. Nynější USA jsou považovány za hlavního nástupce římské říše a Donald Trump je opět spojován s některým z římských císařů. V esoterických kruzích se spekuluje o prvním císaři a otci systému PAX ROMANA, Oktavianovi Augustovi, nebo o sebestředném císaři Neronovi.

Řím se snažil Írán několikrát dobýt, nikdy se mu to však nepodařilo ani přes občasné dílčí úspěchy. Vztahy mezi oběma zeměmi nebyly jen válečné – do Říma se z Íránu šířily i náboženské kulty, například kult boha Mithry či učení proroka Maniho (manicheismus), a hrály zvlášť v pozdních dobách římského impéria významnou roli, dokud je nevytlačilo křesťanství, které samo převzalo některé koncepty vzniklé v Íránu, například myšlenku posledního soudu.

Vraťme se k Iránu a židům. Za doby dynastie Sasánovců ve 3.–7. stol. n. l. měli židé v Íránu velký vliv a výsadní postavení. V té době vzniká i významné dílo židovské tradice – babylonský Talmud. Vzájemné přátelské soužití mezi Peršany a židy však dostalo tvrdou ránu v 6. století. Rozbuškou bylo tzv. Mazdakovo povstání, které ohrozilo stabilitu země. Židé využili oslabení centrální moci a založili na území Íránu vlastní stát, jehož čelem stal Mar Zutra II. Židovský stát trval sedm let a zanikl ve chvíli, kdy se Sásánovcům podařilo stabilizovat moc v říši. Mar Zutra byl popraven a postavení Židů v Íránu bylo výrazně oslabeno. Řada z nich opustila zemi a vydala se na sever, kde se později spojila s národem Chazarů, který jako jediný nežidovský národ přijal judaismus jako své oficiální náboženství.

Říše Sasánovců, oslabena vnitřními spory i konflikty s Byzancí, nebyla schopna v 7. století čelit útoku rodícího se Arabského chalífátu. Iránský zoroastrismus nahradil importovaný islám, který získal specifickou šiítskou podobu. Írán si dál uchovával silnou duchovní tradici, proslavenou například středověkou perskou poezií, například Rumiho dílem.

Moderní dějiny Íránu začínají rokem 1921, kdy se vojenským převratem k moci dostává dynastie Pahlaví a zahajuje modernizaci země. Během druhé světové války byl Írán okupován sovětskými a britskými vojsky. V roce 1943 se v Teheránu koná slavná konference mezi Stalinem, Churchillem a Rooseveltem. Po válce se iránský premiér Mohammad Mossadegh pokouší provádět pronárodní politiku. V roce 1951 znárodňuje iránský ropný průmysl, dosud držený Brity. V roce 1953 je svržen americkou CIA. Moc v zemi posiluje šáh Reza Pahlaví. Jeho vláda byla spojena s liberálním pohledem na náboženství, ale zároveň s autoritářstvím a mocí tajné policie. Na mezinárodním poli se Írán stal poslušným spojencem USA a Izraele v regionu.

Šáh je svržen v roce 1979 islámskou revolucí a moci se ujímá šiítský duchovní vůdce ajatolláh Chamenei. Dosavadní spojenec USA se stává „velkým satanem“ a Izrael „malým satanem“. Zavádí se přísný teokratický režim, který však musí čelit útoku sousedního Iráku, který je v té době podporován i USA. Ve vyčerpávající osmileté válce se Íránu podaří udržet samostatnost i územní celistvost. Po roce 1990 provádí určité liberalizační reformy. V roce 2001 je Írán zařazen prezidentem Bushem do „osy zla“ a nyní čelí tlaku a útokům ze strany USA a Izraele.

Současný konflikt není náhodný. Byl předpovězen již ve starověku několika starozákonními proroky i novodobějšími jasnovidci. Proroctví naznačovala zabití vrcholných představitelů Íránu, ale také předpovídají, že Írán se stane středem koalice zemí, která zatřese světovým řádem. Izrael bude obležen a jeho totálnímu zničení zabrání jen „boží zásah“ při posledním soudu. Země se obnoví a nastane éra míru a prosperity. Existují různé interpretace těchto proroctví, která významně ovlivňují politiku klíčových hráčů v regionu.

Na jedné straně jsou zde křesťanští sionisté, vlivná politická síla v USA, kteří podporují Izrael, protože věří, že tím urychlí „druhý příchod Ježíše Krista na Zemi“, proběhnou-li předpovězené události. Podobně některé nábožensky orientované židovské skupiny věří, že urychlení konfliktu přinese konečné vítězství Izraele a příchod mesiáše, kterého Židé stále očekávají.

I šiítští vůdci Íránu mají proroctví o příchodu proroka Mahdího, který obnoví svět a zničí sionismus jednou provždy.

Když sledujeme poslední dění v Íránu, vidíme, že proroctví se částečně vyplňují. Iránská nejvyšší elita byla zasažena prvními americkými a izraelskými útoky, přesto však země nepadla. Její taktika – útoky na ropné monarchie v Perském zálivu a uzavření Hormuzského průlivu – už nyní vyvolává značný neklid na finančních trzích a hrozí dosud nepředstavitelnými geopolitickými a ekonomickými důsledky. Rozpad starého světového pořádku se tím urychlil.