Byl František posledním papežem?

V den kdy v roce 2013 oznámil papež Benedikt XIV svou abdikaci, vzpomněl jsem si na text Malachiášova proroctví.

Malachiáš byl irský mnich z 12.století jehož jméno je spojeno se seznamem budoucích papežů, z nichž každý je charakterizován přezdívkou, která nějak dotyčného papeže charakterizuje. Tento seznam 112 papežů byl až do tohoto okamžiku velmi přesný.

Vzpomeňme poslední z jmen. Jan Pavel II byl popsán větou „Z námahy Slunce“: narodil se při zatmění Slunce. Benedikt XVI byl charakterizován slovy „ze slávy olivy“. Olivovníková ratolest je symbolem řádu Benedyktýnů.

Poslední papež František, který včera ráno na velikonoční pondělí zemřel je v proroctví označen jako Petr římský. Jeho původní jméno Borgolio značí skálu, skála je původním vyjádřením jména Petr.

Petr římský je v seznamu papežů posledním. V daném proroctví se k němu váže toto sdělení: „Během extrémního pronásledování svaté římské církve bude sedět na stolci Petrus Romanus, který bude pást svá stáda uprostřed mnohého soužení; po jejich skončení bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný Soudce bude soudit svůj lid.“

Po odchodu papeže Františka se můžeme zamyslet nad tím, zda tato slova jsou pravdivou charakteristikou jeho pontifikátu či ne?

Na první pohled se nabízí odpověď NE, jakoby v samotném závěru dosud přesné a pravdivé proroctví selhávalo. Katolická církev až na některá místa ve světě rozhodně není pronásledována. Mnohá soužení jsou tu stále, nicméně většina Evropy včetně Itálie a Říma žije v relativním blahobytu a prosperitě. Řím stojí dál a nic nenasvědčuje tomu, že by do pár týdnu kardinálové v Sixtinské kapli nezvolili dalšího papeže, který již na Malachiášovu seznamu není.

Přesto toto NE není tak jednoznačné. Proroctví svatého Malachiáše je blízce svázáno s proroctvími ve zjevení svatého Jana i s pozdějším proroctvím Nostradamovým hovořícím o době apokalypsy, kterou často mylně vykládáme jako konec světa, ač se ve skutečnosti jedná o jeho hlubokou transformaci. Z tohoto pohledu lze vnímat odchod papeže Františka jako jeden ze zlomových symbolických události tohoto přechodu. Přechodu, který vnímáme na každém kroku jak ve sféře přírody-klimatické změny, tak ve sféře politické a společenské. Jistě ne náhodou posledním z veřejných osobností se kterými se papež setkal byl americký víceprezident Vance, který je výrazným představitelem nástupu Donalda Trumpa, který boří starý řád. Stejně jako není náhoda, že smrt zastihla Františka v čase nejvýznamnějších křesťanských svátků-velikonoc, den poté co naposledy požehnal z okna Vatikánu světu.

Papež František byl spojen s mnohými kontroverzemi. Jméno si zvolil na počest svatého Františka, muže který vstoupil do historie svojí prostotou, skromností a láskou ke zvířatům. Tedy něčím co zde bylo na počátku křestanství před tím než došlo k jeho propojení se strukturami moci. Papež František se v mnohém pokoušel na tento odkaz navázat a církev polidštit. Jako první papež kladl důraz i na ekologii a pochopil i negativní důsledky lidského přemnožení na budoucnost planety. Narážel přitom na odpor a nesouhlas konzervativnější části církve, která jej obviňovala ze zrady staletí tradovaných a přenášených hodnot.

Svět není černobílý a takovým nebyl ani František. Je třeba velmi ocenit jeho zápas o mír jak na Ukrajině, tak na blízkém Východě. Na straně druhé některé jeho vyhlášení byly problematičtější. Očkování proti covidu, které svého času podpořil, bylo spojeno s mnohými zly, kdy násilím nucené experimentální vakcíny způsobily mnohé zdravotní těžkosti i předčasná úmrtí. Masivní migrace, ke které se František stavěl z pozice lásky k bližnímu, měla a má řadu těžkých negativních důsledků např. v podobě velkého nárůstu kriminality v řadě zemí světa a Evropy.

Odchod papeže Františka přichází v době kdy církev není veřejně pronásledována, nicméně skutečná spiritualita je stále více vytlačována z veřejného prostoru, je vysmívaná a nahražována propagací bezduché zábavy a konzumu. Vysmíváno je i úsilí o mír, slovo chcimír dostalo negativní podtext, ač je přirozeným stav. Ne úsilí o mír, ale zbrojení se pro většinu Evropy dnes stalo prioritou. Zadlužení západní ekonomiky roste, ekonomická nerovnováha se zvětšuje, hrozí kolapsy ekonomik a krize které jsme nezažili od 30 let 20.století. Z tohoto pohledu je závěrečný citát Malachiášova proroctví charakterizující naší současnost hluboce pravdivý.

Čeká nás nyní zánik Říma, jak Malachiáš prorokoval? Opět není až tak důležité to k čemu dojde na fyzické rovině, jako v duchovní rovině. Již nyní je duchovní vliv Říma ve světě velmi oslaben. Samotní katolíci jsou stále více polarizováni sami mezi sebou ne tolik ve věroučné, jako politické a společenské rovině. Samotná věroučná a duchovní rovina v rámci církve spíše ustupuje do pozadí a i zbylé prvky skutečné spiritualita se stále více ztrácí.

Katolická církev si na konkláve ještě možná zvolí jednoho, dva, či tři papeže, jejich význam a vliv v novém světě však bude postupně slábnout. To se však nebude týkat skutečné spirituality, která opět v hlubší syntéze spojí víru a vědění, vědu a náboženství. Tak jak tomu bylo již v dávné minulosti před cca 24000 až 15000 lety kdy svůj vrchol zažívala civilizace Atlantidy.