Poslední dobou v souvislosti s kroky prezidenta ze všech stran slýcháváme slovo totalita. Když tak o tom přemítám, tak nemohu souhlasit výkladem, že se jedná o pouhé soustředění neomezené moci.
Řekl bych, že základem totality není neomezená moc, ta je až následkem dlouhého vládnutí, ale osobně za základ totality považuji zavádění prvků znemožňujích změnu.
Proto Zemana nemohu považovat za hrozbu, on má pravomoci deklarované ústavou nemůže si je měnit a pokud se nám znelíbí nemusíme ho za 5 let znovu volit, čímž je umožněna změna. V tomto ohledu je náš systém v pohledu na prezidenta čistě demokratický.
Za to náš parlamentní systém v tomto pohledu trochu kulhá. Prakticky o složení sněmovny rozhodujeme jen z menší části. O tom kdo se tam dostane z větší části rozhodují politici sami. Novinka posledních voleb tzv. kroužkování sice přinesla nějaké ovoce, ale i při sebevětší snaze nemáme ani teoretickou možnost dosáhnout očisty sněmovny od politiků, které tam nechceme a pokud by se to povedlo mají oni nástroje, jak tam potřebné poliky lehce vrátit.
Takže totalita spíše čouhá ze systému uspořádání parlamentu. Když to vezmeme kolem a kolem, tak nám tady diktuje 101 poslanců a to od začátku do konce ve všech směrech. Systém je dokonce nastaven tak, že zde není žádná možnost jakékoliv korekce jejich rozhodnutí. Vrátím-li se zpět, tak vzhledem k tomu, že nemáme možnost se některých poslanců nijak zbavit, tak můžeme klidně hovořit o parlamentní totalitě několika jedinců a jejich nohsledů.
Možná by k provětrání zatuchlého parlamentního systému stačilo omezit poslanecký mandát na dvě volební období a přidat podmínku, že mandát nelze vykonávat v souběhu s další politickou funkcí ani zaměstnáním a byl by klid.
