Když občané Berlína donutili cestou petice město, aby si hospodaření s vodou odkoupilo zpět, klesly ceny vody o 15% bez prodlení.

Ve srovnání s rokem 1990, kdy stál kubík 0,80, platíme dnes 95-násobek a v přepočtu totéž, co obyvatelé Paříže (při zhruba 40%-ních příjmech obyvatel Prahy).

Kdyby stejným tempem jako ceny vody rostly mzdy, činily by 311 tis./měs.

Je tedy voda u nás drahá absolutně i relativně.

Ke vidět, že pokud stát vytvoří monopol, doplatíme na to my.

Trošku úsměvné,když si přečtu,že je autorka zainteresovaná ve vodárenské společnosti.

Souhlasím s autorkou , uvedené věci jsou poměrně známé. Náhodou (?) zrovna proběhla tiskem zpráva o hospodářských výsledcích vodárenských firem. Zisk v řádu mld Kč se vrací mateřským firmám do zahraničí.

Zajímalo by mne , zda existuje ve vodárenství nějaká obdoba regulačního úřadu v plynárenství , která by rozhodovala o přiměřenosti zisku , potažmo marže.

Přeženu - ,kdyby firmy určily cenu za kubík vody 1000 Kč , nic s tím nenaděláme. Od jiné firmy si vodu nekoupíme.

Každý chce platit co nejmíň, to je logické. A proto kupujeme úsporné spotřebiče.

Teď to přeženu:

Já bych chtěl aby voda stála hodně. Opravdu hodně. Ale jenom za skutečně odebranou vodu, nikoliv za jakýsi paušál za vodoměr.

Vodou doma šetříme. Máme úspornou pračku, myčku, záchod,  i ty sprchové hlavice.

Ale když si spočítám rozdíl v platbách za studenou vodu mezi našimi "nešetřícími" sousedy a námi, tak je to směšné.

A každý rok platí: Čím méně vody lidé spotřebují, tím víc vodárenské společnosti zdražují.

Cim vice setrite, tim vice se zdrazi. Firma chce penize tak ci tak.