Karolína Babíčková
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 957x
Karolína Babíčková
Nová generace Američanů
Jsem tak unavená. Jsem tak unavená, že ani nemůžu psát. Práce v táboře vyčerpává. Ani nevíte jak. A právě proto vám chci popsat jeden americký židovský tábor. Život zde plyne rychle, jako na běžícím páse ve Wallmartu. Nestačíte se ani zamyslet nad tím, kde jste a co právě prožíváte. Natož napsat nějaký smysluplný literární text. Moje práce spočívá v servírování jídla a uklízení jídelen. Jídlo podáváme třikrát denně, napřed pro personál a posléze pro děti. Dětí je zde na osm set, přes den čtyřiceti stupňová vedra a jídelny bez klimatizace, takže pro sprchu rozhodně nechodíme daleko. Třikrát denně také probíhá před jídlem zpívaná modlitba a bouchání americké mládeže do stolů. V jídelnách bývá často větší hluk než na Times Square a pracovní nasazení je často na hranici lidských možností. Vyrůstá nám tady tak nová generace sebevědomých, a mnohdy bohužel také neomalených, jedinců, kteří mají být „novou“ tváří Ameriky. Ale je to jen starý vrásčitý obličej schovaný pod tunou luxusního make-upu. Negativní pocity ale netvoří hlavní gró. Americký „věčný úsměv“ vše vynahradí.
Karolína Babíčková
New York - stát omezených i neomezených možností
Minulý týden jsem dorazila do velkých Spojených států amerických. Přistála jsem na Kennedyho letišti v Brooklynu a první noc strávila v hostelu na Manhattanu. Byla to noc zvláštní, plná únavy z letu a časového posunu, zahrádek restaurací usazených v ruchu okolo projíždějích aut, lidí běhajících v parcích a podivné směsice architektury. A dnes – po týdnu stráveném v táboře u městečka Cold Spring na řece Hudson – se každý den musím pousmívat a smát a hodně se smát. A divit se a hodně se divit. A poznávat nové lidi. A poznávat Wallmart. Poznávat americké způsoby a myšlení. Je rozdílné od našeho východoevropského malonárodního konceptu smutku. Denně potkávám doslova stovky rozzářených tváří, hrdě oslavujících americký život. Hluční lidé s neustávající energií. Člověk si na to musí chvíli zvyknout, ale nakonec ho to pohltí. České „zakaboněnce“ vystřídali „hipíci“. Můj pohled z pozice kuchyňského personálu židovského tábora pro pět set dětí se budu každý týden snažit zachytit v mém sloupku. Plus zážitky z cestování a americká kultura obecně. Zkrátka: Amerika a Evropa jsou dvě odlišné kultury, ale je ovšem zvláštní, že se mi po ničem nestýská.
