Prázdná stránka aneb Starbucks, MASH a láska

Proč píšeme z deprese? Sníme o lásce? Jak můžeme jinou osobu milovat více než sebe? Well, it´s obvious that human needs a partner to share his soul. But isn´t it possible just shut up your feelings? To put them to ice?

Cause every day we go deeper and deeper, hm..at least some of us, in love, we give our beloved ones everything and they mostly don´t give us an adequate „product“ back. We want to love passionate like in romans and we vote our guys almost for a president. They are ideal - unless they don´t dissapoint us. Unless they don´t start to behave selfish. Unless they aren´t cholerics. Unless they don´t kick us to our ass.

Ale co teď s tím, že ano? Ptáme se každý den! Mně občas pomáhá Starbucks a MASH. Malé oříškové latté se sójovým mlékem a Hawkey Pierce. Ale to si ovšem nesmím pustit závěrečnou epizodu. (A nesmím v kavárně poslouchat píseň "In The Still of the Night" od Colea Portera.) Tento seriál vám povětšinou náladu zvedne, ale čas od času se objeví to téma lásky bořící všechny mantinely - a v tom momentě si uvědomíme, že MY ji nezážíváme. Ale v tom se prosím snesme z výšin. Uvědomme si, že sami nejsme bez chyby a nemůžeme to očekávat ani od našich ženských či mužských protějšků. Neciťme se tedy po každém rozchodu jak prázdná stránka čekající na nové popsání. Nehledejme tak zarputile znovu a znovu nové lásky. Užívejme si svobodu a radost z vlastního bytí. Vezměme si z našich vztahů vždy to nejlepší a "garbage" zahoďme.

Nashledanou, sbohem a ámen.