Nová generace Američanů

Jsem tak unavená. Jsem tak unavená, že ani nemůžu psát. Práce v táboře vyčerpává. Ani nevíte jak. A právě proto vám chci popsat jeden americký židovský tábor. Život zde plyne rychle, jako na běžícím páse ve Wallmartu. Nestačíte se ani zamyslet nad tím, kde jste a co právě prožíváte. Natož napsat nějaký smysluplný literární text. Moje práce spočívá v servírování jídla a uklízení jídelen. Jídlo podáváme třikrát denně, napřed pro personál a posléze pro děti. Dětí je zde na osm set, přes den čtyřiceti stupňová vedra a jídelny bez klimatizace, takže pro sprchu rozhodně nechodíme daleko. Třikrát denně také probíhá před jídlem zpívaná modlitba a bouchání americké mládeže do stolů. V jídelnách bývá často větší hluk než na Times Square a pracovní nasazení je často na hranici lidských možností. Vyrůstá nám tady tak nová generace sebevědomých, a mnohdy bohužel také neomalených, jedinců, kteří mají být „novou“ tváří Ameriky. Ale je to jen starý vrásčitý obličej schovaný pod tunou luxusního make-upu. Negativní pocity ale netvoří hlavní gró. Americký „věčný úsměv“ vše vynahradí.