New York - stát omezených i neomezených možností

Minulý týden jsem dorazila do velkých Spojených států amerických. Přistála jsem na Kennedyho letišti v Brooklynu a první noc strávila v hostelu na Manhattanu. Byla to noc zvláštní, plná únavy z letu a časového posunu, zahrádek restaurací usazených v ruchu okolo projíždějích aut, lidí běhajících v parcích a podivné směsice architektury. A dnes – po týdnu stráveném v táboře u městečka Cold Spring na řece Hudson – se každý den musím pousmívat a smát a hodně se smát. A divit se a hodně se divit. A poznávat nové lidi. A poznávat Wallmart. Poznávat americké způsoby a myšlení. Je rozdílné od našeho východoevropského malonárodního konceptu smutku. Denně potkávám doslova stovky rozzářených tváří, hrdě oslavujících americký život. Hluční lidé s neustávající energií. Člověk si na to musí chvíli zvyknout, ale nakonec ho to pohltí. České „zakaboněnce“ vystřídali „hipíci“. Můj pohled z pozice kuchyňského personálu židovského tábora pro pět set dětí se budu každý týden snažit zachytit v mém sloupku. Plus zážitky z cestování a americká kultura obecně. Zkrátka: Amerika a Evropa jsou dvě odlišné kultury, ale je ovšem zvláštní, že se mi po ničem nestýská.