Karolína Babíčková
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 957x
Karolína Babíčková
Prezident koho/čeho?
Václav Havel byl prezidentem všech. Skutečně všech. Myslím, že ba dokonce i jeho "nepřátelé" jej milovali. A tím, že, jako velký lidumil, nezakázal po revoluci komunistickou stranu, to prokázal opravdu dostatečně. Oproti tomu Václav Klaus byl prezidentem jenom sám sebe (případně pár jeho přisluhovačů).
Karolína Babíčková
Je báječné, když..
Je báječné, když máte spoustu přátel. Je báječné, když víte kudy kam. Je báječné, když máte spoustu povinností.
Karolína Babíčková
Intimní listopadová báseň
....................................................................................................
Karolína Babíčková
Ano ano
.......................................................................................................................................................................
Karolína Babíčková
O komunismu, demokracii a klausokracii
Mluvme otevřeně, vždy a všude. VŽDY A VŠUDE. Komunismus byl v našich dějinách neblahým obdobím. Ale díky některým lidem se v něm žilo přecejen lépe. Jedním z oněch lidí byl "Vašek" Havel. Skromný malý český Honza, jenž se vydal do světa s vězeňským přídělem švestek a uspěl.
Karolína Babíčková
Kalifornia, Kalifornia..
Minulé léto jsem cestovala po slunném státě Kalifornie. Zde jsou fotky, které mi i po delší době stále berou dech. Doufám, že i vás naladí na cestovatelskou vlnu - že si řeknete, hned zítra opouštím své město a jedu poznávat dálné obzory..
Karolína Babíčková
Prvního osmý nula jedenáct
...............the first of August o eleven...........................................
Karolína Babíčková
Osmého šestý nula jedenáct
.....the eighth of June o eleven..........................................................
Karolína Babíčková
Uniká nám..
..............................................................................................
Karolína Babíčková
Idealisté
............................................................................................
Karolína Babíčková
Nekonečný příběh
..........................................................................................
Karolína Babíčková
Devatenáctého pátý nula jedenáct
........................................................................................................
Karolína Babíčková
Sedmnáctého pátý nula jedenáct
...........................................................................................................
Karolína Babíčková
Třetího pátý nula jedenáct
......................................................................................................
Karolína Babíčková
Prázdná stránka aneb Starbucks, MASH a láska
Proč píšeme z deprese? Sníme o lásce? Jak můžeme jinou osobu milovat více než sebe? Well, it ́s obvious that human needs a partner to share his soul. But isn ́t it possible just shut up your feelings? To put them to ice?
Karolína Babíčková
No a?
Báseň z již starší sbírky "Nová doba, pryč je Courbetův počátek světa" ..................................................
Karolína Babíčková
Osmého osmý nula deset
.................................................................................................................................................................
Karolína Babíčková
Láska, sex a New York
Milé ženy, milí muži, celý život čekáme na velkou lásku. A když konečně přijde, jsme pochopitelně plni nadšení a různých očekávání. Že nám změní život, že už nikdy více nebudeme smutní, že už nám nikdo psychicky neublíží, že nás partner před vším v životě ochrání. Ale rozhodně neočekáváme to, že se budeme cítit smutně a psychicky ublížení právě kvůli naší velké nově nalezené lásce. Píši o tom, protože jsem to zažila a prožila, probrečela a obrečela.
Karolína Babíčková
P - o - l - i - t - i - k - a
V posledních dnech (či letech) „se nám tady rozmohl takový nešvar“. Lidé „často opakují toto sprosté slovíčko“: P – O – L – I – T – I – K – A. Nebo možná naši politici z ní toto sprosté slovíčko udělali. Česká politická scéna má spíš než „dobré hochy“ svoje monstrózní gaunery a monstrózní kauzy. A já tady jen vysvětlím těm, co to možná v tomto národě ještě nepochopili, co to je slušné lidské chování.
Karolína Babíčková
Zpátky v rodném rybníce
Už jsme se někdy zamysleli, kam ve svém životě směřujeme a jak chceme, aby vypadal? Už víme, kde se pod tou tunou nákupů oblečení, sledování filmů a schůzkami s přáteli skrývá skutečná náplň života? Před dvěma měsíci jsem se vrátila z New Yorku. Z nového života ve Spojených státech. Do starého života v České republice. A ten náraz byl strašlivý. Uvědomila jsem si, jak je česká společnost negativní. Strašně tichá. A strašně monotónní. Ale na druhou stranu... nyní... opět oceňuji příchuť tohoto starého života. Společenskou pohodu, opravdovou chuť evropské kuchyně a určité malonárodní komično.
Karolína Babíčková
Nová generace Američanů
Jsem tak unavená. Jsem tak unavená, že ani nemůžu psát. Práce v táboře vyčerpává. Ani nevíte jak. A právě proto vám chci popsat jeden americký židovský tábor. Život zde plyne rychle, jako na běžícím páse ve Wallmartu. Nestačíte se ani zamyslet nad tím, kde jste a co právě prožíváte. Natož napsat nějaký smysluplný literární text. Moje práce spočívá v servírování jídla a uklízení jídelen. Jídlo podáváme třikrát denně, napřed pro personál a posléze pro děti. Dětí je zde na osm set, přes den čtyřiceti stupňová vedra a jídelny bez klimatizace, takže pro sprchu rozhodně nechodíme daleko. Třikrát denně také probíhá před jídlem zpívaná modlitba a bouchání americké mládeže do stolů. V jídelnách bývá často větší hluk než na Times Square a pracovní nasazení je často na hranici lidských možností. Vyrůstá nám tady tak nová generace sebevědomých, a mnohdy bohužel také neomalených, jedinců, kteří mají být „novou“ tváří Ameriky. Ale je to jen starý vrásčitý obličej schovaný pod tunou luxusního make-upu. Negativní pocity ale netvoří hlavní gró. Americký „věčný úsměv“ vše vynahradí.
Karolína Babíčková
New York - stát omezených i neomezených možností
Minulý týden jsem dorazila do velkých Spojených států amerických. Přistála jsem na Kennedyho letišti v Brooklynu a první noc strávila v hostelu na Manhattanu. Byla to noc zvláštní, plná únavy z letu a časového posunu, zahrádek restaurací usazených v ruchu okolo projíždějích aut, lidí běhajících v parcích a podivné směsice architektury. A dnes – po týdnu stráveném v táboře u městečka Cold Spring na řece Hudson – se každý den musím pousmívat a smát a hodně se smát. A divit se a hodně se divit. A poznávat nové lidi. A poznávat Wallmart. Poznávat americké způsoby a myšlení. Je rozdílné od našeho východoevropského malonárodního konceptu smutku. Denně potkávám doslova stovky rozzářených tváří, hrdě oslavujících americký život. Hluční lidé s neustávající energií. Člověk si na to musí chvíli zvyknout, ale nakonec ho to pohltí. České „zakaboněnce“ vystřídali „hipíci“. Můj pohled z pozice kuchyňského personálu židovského tábora pro pět set dětí se budu každý týden snažit zachytit v mém sloupku. Plus zážitky z cestování a americká kultura obecně. Zkrátka: Amerika a Evropa jsou dvě odlišné kultury, ale je ovšem zvláštní, že se mi po ničem nestýská.
