Nač je nám vláda, když máme prezidenta?

Kladu si otázku, zda by tento stát nepřišlo levněji rozpustit vládu a nechat dále o všem rozhodovat naslovovzatého odborníka s požehnáním Ústavního soudu.

Tak jsem si tuhle přečetl/poslechl vysvětlení ústavního právníka z Univerzity Karlovy, pana profesora Aleše Gerlocha, proč pan prezident neuspěje s kompetenční žalobou [1], abych se dnes dozvěděl, že je Ústavnímu soudu úplně jedno, jak to nakonec celé dopadne, protože ten preventivně-předběžným opatřením nařídil vládě, aby zajistila účast pana prezidenta na summitu [2].
Ve zdůvodnění se soudci odvolávají na zvyklosti a zavedenou praxi, ze které při svém rozhodnutí vycházeli. Pranic přitom nedbajíce, že tatáž perzóna se zavedené praxi a ústavním zvyklostem vzepřela celkem nedávno při ne/jmenování člena poslední české vlády.

Současný prezident totiž není povinen respektovat žádné zvyklosti, jen vyžadovat jejich respektování a dodržování po ostatních. K tomuto jeho počínání nechť mu dopomáhá bůh a jím jmenovaní členové Ústavního soudu, případně Minářovic spolek Milion chvilek[3].

Začínám trochu dávat za pravdu zdejšímu panu doktoru Šimkovi, který trpí utkvělou představou, že naše křehká demokracie je ve vážném ohrožení. Neboť zákony i ústava se zde přizpůsobují situaci tak, jak se to právě hodí lídrovi hodnotově ukotvenější části společnosti. Navzdory větší části voličů i výsledkům jejich volby či proti rozhodování vlády z voleb tohoto lidu vzešlé...

Zdá se, že když máme tak skvělého fotografa, motorkáře, záchranáře, farmáře, velitele, politika, experta na ekonomii (a dál to snad ani nemá cenu vyjmenovávat) s ideálním IQ, tak se vlastně na vládu a její voliče netřeba ohlížet.

Vše hravě zmákne superlativně disponovaný maskot s křišťálově čistou minulostí, který si navíc drobné škraloupy již dávno odpracoval.
S několika fundovanými odborníky/poradci v zádech a s požehnáním Ústavního soudu zvládne i při svých zážitkových eskapádách levou zadní veškeré povinnosti, které jsou spojeny s řízením tohoto státu.
A naši již více nepotřebnou (a ano, nebojím se napsat i nevyhovující) vládu jako ozdobu můžeme vystavit v muzeu voskových figur, což přinese nemalý ekonomický efekt nejen v podobě úspor. Čímž zbyde jak na plnění našich závazků vůči NATO, tak na zasloužené navýšení apanáže jeho drahé polovičky.

Ještě že se této chvíle nedožil Chuck Norris, vedle našeho pana prezidenta by nutně začal trpět komplexy.

[1] podcast na youtube
[2] Zajistete ucast prezidenta
[3] Demokraticke hodnoty a Milion chvilek