Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

Kniha druhá: Maďarsko

4. kapitola: Relax (6. července 2017)

Po včerejším dlouhém putování dnes relaxuji v lázních Bükfürdő. Obloha je od rána jako vymetená a teplota velmi rychle stoupá až k tropickým výškám. Na třicítce je ještě před polednem. Německou rodinku nepotkávám ani u snídaně, ani v lázeňském areálu. To ještě více prosvětluje už tak jasný den. I průběh dalších dní v Büku pak nahrává domněnce, že trojice již není přítomna.

Mlhovače jedou na plné obrátky, což každý návštěvník ocení ve chvílích u kávy nebo jiného občerstvení.

Možná se vkrádá na mysl otázka, jestli je vůbec možné v takovém vedru využít bazény s termální vodou. Ale bez obav – teplota okolí se vlastně vyrovnává s teplotou vody, a ta vám najednou nepřipadá tak horká.

Pravdou je ovšem také to, že v teplé vodě patrně vydržíte kratší čas. I já dnes využívám častěji plavecký bazén. A vlastně doteď dlužím jeho fotku.

Rozdělen je na dvě části. Dráhoví kyvadloví plavci využívají dvě vyznačené dráhy, já jsem plavec spíše cikcakový, občas při plavání relaxující nebo prostě jen se kochající, a tak se pohybuji ve vzdálenější části bazénu.

Dětské brouzdaliště, rozdělené na část s normální a část s termální vodou, sice už není nic pro mě, ale zaujalo mě to zvláštní zvířátko. 

Další fotka je tak trochu dvě v jedné. Jednak odhaluje fakt, že v areálu najdete též skluzavky, a také obsahuje jasný důkaz o dnešní teplotě. Pořízena byla okolo 16. hodiny.

Následující scenérii v hlavním bazénu uctivě obcházím – proti pohybu nic nemám, ale proti organizovanému ano. Někdy je aspoň k vidění instruktorka, ale i v tomto smyslu mám dnes smůlu. Cvičení rekreanti se zvolna klátí za procítěného zpěvu Celine Dion: „Near, far, wherever you are I believe that the heart does go on...“ No, k vodě je to aspoň jakžtakž stylové.

Příjemně proflákaný den utekl rychle. Na večeři jdu opět do restaurace Fehérló. Průběh večera je však trochu překvapivý. Věřte totiž nebo ne, v závěru tohoto dne sprchlo. Slunečníky se proměnily na deštníky, ale než se hosté vůbec stihnou přemístit z nekrytých prostor do krytých, je po pár minutách zase po dešti.

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.