Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Slovinská tour (2.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

2. kapitola: Přeshraniční výlet do Čakovce a návrat k radenským pramenům (30. srpna 2026)

Otvírací doba původně plánovaného cíle mě přinutí prohodit dva denní programy. Pokud bude správný můj předpoklad, že město má otevřeno vždy, neděje se nic zásadního. Jen musím naplánovat dnešní trasu tak, abych nepotřeboval slovinskou dálniční známku. Pohled do mapy říká, že ani to by nemělo být nic těžkého.

Dnes tedy přijde na řadu jediný přeshraniční výlet, který se objevuje v itineráři této cesty. Slovinsko-chorvatskou hranici přejíždím kolem půl deváté u vesnice Razkrižje.

Na její druhé straně není cesta úplně jednoduchá: jeden kopec střídá druhý, další zdržení pak představují marné pokusy pořídit něco k snídani. Tady v tom vesnickém Chorvatsku zřejmě nejedí, zato pijí už od rána. Naprosto cokoliv. Nabízejí mi od kávy a nealkoholických nápojů až po produkty pálené i nepálené. Dvakrát s díky odmítnu a pokračuji v cestě. Nakonec dojedu až do cílového Čakovce. Není to nic zase tak divného, z Radenců to je nějakých padesát kilometrů a od hranice sotva polovina.

Čakovec je město s výrazným maďarským vlivem. Před první světovou válkou byl počet Maďarů a Chorvatů prakticky vyrovnaný, a jen díky jistému malému počtu Slovinců tady slovanský živel lehce převažoval. Dále tu žili Němci, které bychom dnes nejspíš zvali Rakušany, a drobná, ale pestrá směsice dalších národností. Název město dostalo podle šlechtického rodu Csáky. Během 20. století několikrát změnilo státní příslušnost: Trianon jej přiřkl Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v roce 1929 přejmenovanému na Jugoslávii. V roce 1941 Čakovec obsadilo Maďarsko, jugoslávská moc byla obnovena po skončení druhé světové války. Poslední změnu přinesl rok 1991, kdy byla vyhlášena chorvatská nezávislost. Dnešní podíl nechorvatského obyvatelstva je zanedbatelný, kdysi dominantní Maďaři jsou uvedeni v kolonce „ostatní“. Zůstal po nich jen historický maďarský název Csáktornya ([čáktorňa]), z nějž byl ten chorvatský odvozen.

Prvním objektem, na který v Čakovci narazím, je hospodářská budova patřící rodu Festeticsů, kteří ve městě provozovali cukrovar. Postavena byla v roce 1859 v novorománském stylu s drobnými zámeckými prvky, její součástí byly i obytné místnosti. Vlastně jsem trochu na pochybách, jestli to byl spíše zámek s několika administrativními místnostmi, nebo naopak administrativní budova, v níž se dalo přebývat.

Nakonec je to i jedno. Podstatné je, že v roce 1923 připadla budova čakovecké nemocnici, která sem časem umístila některé ambulance. Poslední roky je ale budova opuštěná, chátrá a zarůstá keři a travou, které snad občas ještě někdo poseká. Řetězy místo zámků a otevřená či vysklená okna nejsou úplně dobrým znamením, ale je tu přece jen dobrá zpráva: doslova před několika dny byla schválena rekonstrukce, která začne v říjnu. Nemocnice by tu pak měla zřídit oddělení pro dlouhodobě nemocné.

Po několika neúspěšných pokusech se konečně dostávám k té snídani. Před půl desátou ještě není tak moc pozdě, to jen moje pocity jsou trochu umocněny tím, že jsem cosi snědl naposledy včera v pět.

K areálu hradu Zrinských, chorvatsky též nazývanému Stari grad, patří anglický park, jehož počátky se datují do roku 1849. Tehdy byl zasypán vodní příkop a vysazeny první okrasné dřeviny. V roce 1975 byl zařazen do kategorie památek parkové architektury.

Samotný hrad byl založen ve 13. století jako obranná pevnost, v první polovině 18. století byl přestavěn na barokní zámek.

Chvíli byl v držení rodu Festeticsů (Chorvati je rádi píší po svém, tedy Feštetić), kteří právě v areálu zámku provozovali už zmíněný cukrovar.

Brzy po jeho uzavření v roce 1923 předali Festeticsové celý hrad městu. Dnes je tu kulturní centrum Mezimuřské župy (chorvatsky Međimurska županija), jíž je Čakovec hlavním městem.

V roce 1954 bylo založeno Mezimuřské muzeum (chorvatsky Muzeum Međimurja), zpočátku jako muzeum městské, brzy však rozšířilo svou působnost na celý region. Od svého počátku bylo umístěno v areálu hradu, nakonec našlo prostory v někdejším hradním paláci.

Jeho součástí je i lapidárium. Zatímco se muzeum prezentuje jeho ne tak starými fotkami, kde busty a plastiky členů významných rodů spojených s historií hradu vynikají na holých stěnách atria, stačila sem vtrhnout komerce. Proti kavárenským stolkům nemám nic, ale tady zkrátka ruší.

Za docela už slušného horka přejdu do centra města. Jeho základem je Františkánské náměstí (chorvatsky Franjevački trg)...

... s barokním Kostelem sv. Mikuláše (chorvatsky Crkva sv. Nikole), postaveným mezi lety 1707 a 1728 vedle staršího františkánského kláštera. Zvonice byla dokončena v roce 1760.

Interiér prohlédnu jen velmi letmo. V neděli před polednem neočekávám, že bude v křesťanském svatostánku liduprázdno. Nejsem sice vyznavač Kristova kultu, ale snažím se aspoň nerušit.

Fontána před kostelem je moderní záležitost, vznikla koncem 20. století během rozsáhlé rekonstrukce náměstí. Na rozdíl od starších zařízení tohoto druhu neslouží jako zdroj vody, ale má úlohu ryze dekorativní.

Pro vodu musím jít jinam, naštěstí nijak daleko.

Čakovecká radnice stojí v ulici Krále Tomislava (chorvatsky Ulica kralja Tomislava), která na náměstí volně navazuje. Budova z roku 1816 slouží svému účelu od svého počátku, a časově zapadá mezi ostatní domy, postavené během 18. a 19. století. Ulice je ale poměrně úzká, a tak celou radnici do záběru nedostanu.

Náměstí Republiky (chorvatsky Trg Republike) je zrovna v rekonstrukci, ale Dům odborů (chorvatsky Dom sindikata), postavený v roce 1903 ve stylu maďarské secese, je naštěstí pořád vidět dobře. Jeho vžitý název zní Trgovački kasino, a tady je třeba nezaměňovat dva významy téhož slova. V žádném případě nešlo o herní podnik – sice se tu scházela místní smetánka, ale pouze k tomu, aby diskutovala, jednala, a třeba si i četla knihy nebo noviny. Tou nejhazardnější hrou, která se tady provozovala, byly šachy. A snad ještě malá poznámka: hodiny na pravé straně nejdou, ve skutečnosti je o osmdesát minut méně.

V Čakovci je ulice Tomáše Masaryka (chorvatsky Ulica Tome Masaryka). V roce 1930 byly u příležitosti 80. narozenin prvního československého prezidenta přejmenovány ulice v osmi chorvatských městech. Důvodem byly jisté intelektuální vazby, které Masaryka s Chorvaty pojily, zřejmě tu nacházel i svoje některé politické vzory. Na rozdíl od většiny ostatních měst, kde mu byla věnována ulice, však Masaryk Čakovec osobně nikdy nenavštívil.

Asi dva kilometry od centra stojí Kostel sv. Antonína Paduánského (chorvatsky Crkva sv. Antuna Padovanskog). Postaven byl v 90. letech 20. století, vysvěcení se však dočkal až v roce 2002. Výška jeho věže je 57 metrů a je nejvyšším bodem v Čakovci. Modernistická budova byla architekty zařazena mezi výrazné stavby současnosti, naproti tomu je dlouhodobě na seznamu nejošklivějších chorvatských kostelů. Tak si vyberte.

Přicházím sem právě včas – bohoslužba skončila a lidé se rozcházejí. Na prázdný interiér si stačí jen chvíli počkat. A udělal jsem dobře – jen chvíli poté, co jako poslední vycházející návštěvník odejdu, zapadnou dveře a ozve se klíč v zámku.

Tím je program v Čakovci u konce. Teplota přelezla třicítku, je čas vrátit se do Radenců. Třikrát se však na téhle cestě zastavím. Poprvé je to u náhodně potkané benzínky, neboť sice jen o málo, ale přece jen jsou pohonné hmoty v Chorvatsku levnější. Je to při cestě, nelze prodělat.

Podruhé se stavím na rozhraní dvou obcí. Název první z nich zní dejme tomu zajímavě – a abychom v tom tedy měli úplně jasno, Chorvat může mít při čtení názvu Sračinec úplně stejné asociace jako Čech, neboť některá slovesa znějí ve slovanských jazycích podobně až stejně. Byť i některé chorvatské internetové stránky připouštějí existenci různých veselých historek vykládajících vznik názvu, jeho původ je zřejmě jinde. Za vším je třeba hledat rytířský řád křížovníků, který se ve zdejším kraji usadil někdy ve 13. století, aby pomohl bránit zemi před maďarskými nájezdy. Tmavé hábity, které nosili příslušníci řádu, připomínaly straky (chorvatsky svraka).

A pak je tu sousední vesnice Majerje. Historie zařídila, že ač každé ze sídel náleží k jiné občině, sousedí spolu obě sídla velmi těsně. Dopravní značky označující konec jednoho a začátek druhého jsou na jedné tyči, a v hlavě se vám to prostě rozdělí tak, že ihned víte, co je jakýsi Majer.

Čekat na sebe nenechají ani cimrmanovské spojitosti s jistým továrníkem. Ale za to se není třeba stydět. To je přece známé, že některé názvy, když se dají dohromady, znějí komicky.

Třetí zastávka je na mostě přes Drávu, která poblíž Ormože tvoří hranici mezi Chorvatskem a Slovinskem. Zastávka je jen tak dlouhá, abych stihl pár fotek. Stále ještě popolední klid jen občas naruší auto, které tudy projede z jedné země do druhé.

Snad že se vracím jiným obloučkem, než jakým jsem jel do Čakovce, je třeba obě cesty nějak propojit. Navigace najde zajímavé řešení, jehož nejzajímavější část je naštěstí dlouhá jen pár set metrů. Pak se zase vrátím na normální silnici, a za hodinu jsem takříkajíc doma.

Termální lázně Radenci už samozřejmě znám, ale teď, když jsem si tu zřídil několikadenní základnu, je čas pohovořit trochu blíže o historii zdejšího lázeňství. Trochu se tu kříží realita s legendami, ale to hlavní z toho vydoluji.

Vše prý začalo roku 1833, kdy tudy projížděl student medicíny Karl Henn ze Štýrska. Mělo ho zaujmout bublání vody. Jistě nebyl sám, kdo si ho všiml, vždyť i mezi místními kolovaly pověsti o čarodějnicích, které v podzemí něco vaří. Ale neberme Karlovi, že tudy projížděl a o bublající vodě se dozvěděl. Nechal udělat analýzu, která prokázala, že jde o vysoce mineralizovanou vodu obsahující oxid uhličitý. Tím ale vše na dlouhých více než třicet let končí.

Podruhé se sem Karl vrátil v roce 1865, už jako vážený lékař a odborník na balneologii. Koupil pozemek, kde předpokládal silný pramen. V roce 1869 byl realizován první vrt, který v hloubce 17 metrů skutečně narazil na vydatný zdroj vody. Místo je dnes označeno malou dřevěnou stříškou, a pamětní deska ve třech jazycích lehce poetickým způsobem popisuje, co se tu událo.

Pak legendy mizí a vše zní výhradně realisticky: už v roce 1870 bylo prodáno třicet sedm tisíc lahví minerální vody. Významným mezníkem je rok 1882, kdy bylo otevřeno první kryté termální koupaliště. A když byla v roce 1890 zprovozněna železnice procházející Radenci, přestal být prodej závislý na poměrně pomalé dopravě koňskými povozy. Roční prodej lahví stoupl k miliónu kusů.

To už existovaly tři vrty, které byly označeny jedním, dvěma a třemi srdci. Z nich pochází známé logo, které bylo poprvé použito v roce 1936. Obchodní značka Radenska se stala jednou z nejvýznamnějších v tehdejší Jugoslávii, přežila druhou světovou válku i znárodnění. Svou pozici si udržela po změnách v 90. letech, kdy byly jednak narovnány politické a ekonomické poměry, a kdy také vzniklo samostatné Slovinsko.

Minerální voda Radenska je zajímavá i z českého pohledu. Když se pivovar Laško rozhodl věnovat více pivu než ostatním nápojům, byla Radenska na prodej. V prosinci roku 2014 odkoupila část aktiv Kofola, která časem svůj podíl zvýšila na sto procent.

I když se lázeňství v Radencích hrdě hlásí k tradici začínající rokem 1882, proměnilo se radikálně. Hotel Radin, jehož jsou dnes lázně součástí, je v provozu od roku 1970.

Už se stalo tradicí, že návštěva radenských lázní začíná návštěvou zdejší kavárny – a volba je celkem jasná. Taky tradiční.

Vstupenku si kupuji tříhodinovou, ale už teď je mi skoro jasné, že čas přetáhnu.

Nestojí to vůbec nic navíc, jen při odchodu doplatíte rozdíl do ceny celodenní vstupenky, a přitom máte pořád možnost volby.

Celkem tradiční je i menu ve zdejší občerstvovně. Vyjdou mi vstříc, a tak hranolky nahradím chlebem. Takže se vlastně dá říct, že je to dietní.

Nakonec odcházím asi v půl osmé. Tou dobou je v lázních lidí tolik, že bych je spočítal na prstech ruky. Nebývalý klid poskytne prostor na pár fotek.

V obci narazím na pekárnu, kde pořídím snídani za pouhých 80 centů – i takové ceny se ve Slovinsku pořád najdou. Fotka pekárny se mi ovšem vůbec nepovede. Jakkoliv na ní není nic podstatného, po návratu ji proženu vším, čím se prohnat dá. Pro představu, jak asi mohl vypadat originál, nechávám bez úpravy okna s nápisy.

Domů přijíždím natolik včas, abych stihl ukázat, jak vypadá ubytování za světla. Tahle fotka dopadne naštěstí podstatně lépe než předešlá.

–———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.

Autor: Jaroslav Babel | neděle 18.10.2026 13:56 | karma článku: 11,94 | přečteno: 143x

Další články autora

Jaroslav Babel

Slovinská tour (7.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

3.11.2026 v 11:42 | Karma: 9,85 | Přečteno: 114x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Slovinská tour (6.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

30.10.2026 v 9:19 | Karma: 10,79 | Přečteno: 115x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Slovinská tour (5.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

26.10.2026 v 14:43 | Karma: 10,03 | Přečteno: 132x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Slovinská tour (4.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

22.10.2026 v 15:37 | Karma: 10,66 | Přečteno: 133x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Slovinská tour (3.)

Od severovýchodního konce Slovinska k jihozápadnímu - asi tak by se dala popsat devítidenní cesta na přelomu srpna a září. Devět dnů a osm nocí zahrnovalo tři různá místa pobytu a přeshraniční výlet (tentokrát opravdu jen jeden).

20.10.2026 v 11:15 | Karma: 10,62 | Přečteno: 128x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?

Česká minisérie Moloch na CANAL+
3. listopadu 2026

Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...

MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět

Tudy se bude objíždět křižovatka ulic Zálesí a Vídeňská. (Foceno 6. listopadu...
5. listopadu 2026  16:08,  aktualizováno  6. 11. 9:04

Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...

Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?

Prodejna o rozloze 295 m2 byla vybavena regály, chladničkami, pekárnou,...
7. listopadu 2026  6:30

Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...

Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné

Vlaková stanice Zlín-střed je pátou zastávkou legionářského vlaku při jeho...
31. října 2026  19:14

Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...

Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech

MAN před přestavbou sloužil armádě. Měl najeto jen 4 500 kilometrů.
4. listopadu 2026  19:01,  aktualizováno  5. 11. 7:32

Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...

OBRAZEM: Posádky balónů zakončily sezonu. Při posledním letu je potrápil vítr

Zakončení balónové sezony v Radešíně na Žďársku. (7. listopadu 2026)
7. listopadu 2026  19:22,  aktualizováno  19:22

Letošní sezona létání horkovzdušných balónů je uzavřená. Zakončilo ji sobotní setkání s krátkým...

Koaliční smlouva ve Zlíně bude podepsána v úterý 10. listopadu

ilustrační snímek
7. listopadu 2026  17:08,  aktualizováno  17:08

Koaliční smlouva ve Zlíně bude podepsána v úterý 10. listopadu. ČTK to dnes sdělila zástupkyně...

Vitaminy, pohyb i kvalitní spánek. Co skutečně pomáhá tělu zvládnout chladné měsíce

S příchodem chladných měsíců má najednou tělo i hlava co dělat – kratší dny,...
7. listopadu 2026  17:55

Chladné počasí, nedostatek slunečního světla a časté změny teplot dávají na podzim a v zimě zabrat...

Referendum v Pohořelicích navržené Šlachtou není platné. Přišlo málo voličů

ilustrační snímek
7. listopadu 2026  17:42,  aktualizováno  20:41

Místní referendum v Pohořelicích na Brněnsku, v němž v sobotu obyvatelé města rozhodovali o...

  • Počet článků 421
  • Celková karma 13,70
  • Průměrná čtenost 1184x
Zdravotní sestra.

Po několika zkušenostech si dovoluji upozornit, že veškeré materiály zde publikované podléhají autorskému zákonu. Užití článků nebo jejich částí tudíž není bez výslovného souhlasu autora možné. 
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.