Severní cesta (4.)

Vítejte na dalším třítýdenním dobrodružství, jež bude mít kromě nezbytného úvodu a závěru jakousi hlavní část, kromě ní nás ale čeká ještě jedno významné mezipřistání.

4. kapitola: Nalodit se a vyplout (20. června 2026)

Noc nepřekročila rámec toho, co astronomové nazývají soumrakem. Půl čtvrtá se mi zdá na vstávání brzo, marně však zápasím s roletou, která od okna odstává tak nešikovně, že koukám přesně do té světelné škvíry. Dojdu si do lednice paní majitelky, čímž si pojistím, že mě nepřekvapí ani její případný brzký ranní příjezd. Pak se mi podaří ještě na pár hodin usnout.

Napodruhé vstávám v osm. Povytáhnu roletu, ráno je zatažené a v okolí nejspíš prší. Něco malého se má ostatně přehnat i Hirtshalsem. Balit v podstatě není co, nejpodstatnější ranní úkon tak spočívá v přemístění použité osušky ze sousední postele na mou (to je další porušený zákaz).

Ve čtvrt na devět odjíždím, první ze všeho musím pořešit snídani. Tak už se to seběhlo, že ta buchta u dánské pumpy byla poslední, co jsem včera snědl. Řešení najdu v Lidlu.

Výběr nemá cenu moc komentovat, je stejný jako všude jinde, a ceny jsou prostě dánské.

Snídaně mě přijde na necelých 40 korun a odehraje se na stojáka u auta ještě na parkovišti.

Severomořské akvárium (dánsky Nordsøen Oceanarium) otvírá v půl desáté. Přijíždím s asi dvacetiminutovým předstihem, parkoviště je zpočátku prázdné, až chvíli váhám, jestli dnes třeba není zavírací den. Postupně ale nějaká auta přece jen přijíždějí.

Co se času otevření týká, jsou Dánové přesní snad na vteřinu. Coby dospělák zaplatím 220 korun, v pohodě však vezmou eura.

Vrátí mi v místní měně, a tak konečně získávám nějakou hotovost. Co asi našince překvapí, je dírka v některých mincích. Důvody jsou historické: severské země včetně Dánska patřily k těm, kde bylo zvykem nosit drobné navlečené na šňůrce. Nová doba přinesla další výhody – mince jsou rozeznatelné hmatem, k čemuž přispívá i velikost otvoru, a je tu také drobná úspora kovu. Zdá se to zanedbatelné, ale při počtu obíhajících mincí už to něco udělá. Nezapomeňme, že dánská koruna se používá též na Faerských ostrovech a v Grónsku.

Severomořské akvárium bylo otevřeno v roce 1998. Je stejné nebo jiné než obdobná zařízení jinde? Odborník na mořskou faunu by asi našel pár speciálních druhů, neboť na ně je tohle zařízení zaměřeno, běžný neznalý návštěvník těch rozdílů zase tolik nepozná.

Nepočítal jsem to, ale podle dostupných zdrojů tu najdete 75 nádrží, je ovšem třeba dodat, že ty jsou nejrůznějších velikostí. Jsou tady malá akvária představující drobné živočichy, kteří jsou už jaksi z podstaty nenároční na prostor.

V celostěnných akváriích ryby tvoří živé obrazy, v kulatých vodních sloupcích se ryb předvádějí i medúzy,...

... tito fascinující živočichové, kteří v životním cyklu střídají dvě vizuálně zcela odlišné formy. A ta návštěvnicky zřejmě atraktivnější zaujme navíc světélkováním, které medúzám umožňuje látka zvaná luciferin. Tady také hledejte důvod, proč jsou snad kdekoliv na světě medúzy předváděny v přítmí.

Výjimkou není ani kino, kdy na prosklenou stěnu akvária můžete klidně až do zavíračky civět z celkem pohodlné sedačky. Program je stále stejný, přesto se nikdy neopakuje. Základem tohoto kina je nádrž o objemu čtyř a půl miliónu litrů, od níž Severomořské akvárium v Hirtshalsu odvozuje svou pozici největšího zařízení svého druhu na pobřeží Severního moře.

Za klidem, který vám tato podívaná poskytne, se ovšem skrývá velmi dramatická historie. V prosinci roku 2003 totiž Severomořské akvárium postihl devastující požár. Ztráty mezi obyvateli vodních nádrží byly obrovské, symbolem boje hasičů a záchranářů se však stalo toto obří akvárium. Problémem nebyla ani tak prasklina v pětačtyřicet centimetrů tlustém skle – voda z akvária unikala poměrně pomalu, a pořád byly možnosti, jak ji doplňovat.

Požár ale vyřadil z provozu okysličování vody, a to znamenalo doslova závod s časem. Provizorní spuštění techniky umožnilo záchranu jen menšího množství ryb. Ty, které přežily, nebyly jen hromadnou položkou v seznamu. Pečovalo se doslova o každý rybí život, který bylo možné zachránit. Skoro jako zázrak vypadá znovuotevření akvária v červenci 2005, tedy o devatenáct měsíců později. A příčina požáru? Zdánlivě banální, ale požární preventisté vědí: samovznícení zmačkaného hadru napuštěného lněným olejem.

K velikosti akvária přispívají venkovními prostory. V bazénu by se měli prohánět tuleni, ale jen občas některý z nich líně propluje kolem okénka. Odtud to vypadá, že se snad ani nenadechují. Třeba drží sobotu, nevím. Na návštěvníky tuleni každopádně kašlou, a podle všeho není nic, co by je přinutilo k nějaké větší aktivitě.

Počet dánských korun rozšířím v místní jídelně. Kurs je nejlepší možný, přepočítávají čistým středem. Koneckonců je to restaurace, nikoliv směnárna. Vybírám z položek levnějších, 92 korun za uzenou makrelu se mi zdá na hraně přijatelnosti, a to ještě musím připočítat vodu za dvacet pět korun.

On je tedy vůbec nápad servírovat v akváriu rybí speciality (tak mě napadá, jaká je to klika, že nejsem třeba na závodech psích spřežení). Chvíli si musím počkat,...

... ale makrela je nakonec dobrá. Oběd je koneckonců nutností, neboť už dopředu vím, že večer nebude šance to dohnat.

A to už se pomalu dostávám k dalšímu bodu. Z akvária odcházím v půl jedné. Terminál trajektového přístavu je otevřen od dvanácti, a i když do odplutí ještě zbývá poměrně dost času, zamířím tam.

Všechno probíhá rychleji, než bych si dovedl představit. Auto přede mnou, mimochodem krajan, se u okénka z nějakého důvodu zdrží. Jenže v budce sedí dva mladíci, a ten druhý si mě mezitím podle registrační značky najde. Jen s neopakovatelným dánským přízvukem a otazníkem na konci vysloví moje jméno, a když přisvědčím, podá mi vše potřebné.

Moje odbavení trvalo sotva deset vteřin, ani pas jsem vytáhnout nemusel.

Jsem asi o 430 metrů severněji, než jsem byl včera večer v Hirtshalsu u sochy Malé mořské víly. Rekord jsem tak posunul na 57°35'43,1" severní šířky, ale tato čísla vydrží ještě méně než ta včerejší.

Trajekt Norröna, provozovaný společností Smyril Line, se na scéně, rozuměj v přístavu, objeví brzy. A kolos je to tedy pořádný.

Norröna má vyplout o půl čtvrté, takže se zdá být ještě dost času, ale řada aut vpravo od nás se najednou pohne, po pár minutách dojde i na tu naši. Je přesně 13:41, když vjíždím na trajekt.

Jízdu do patra už znám, tentokrát si ji zkusím hned dvakrát.

Za chvíli jsem zaparkován, personál to vede opět zkušeně. Sahám po tašce se zimní výbavou, letním teplotám je pro příští dny konec. Jen do ní přendám věci, které jsou potřebné za každého počasí, a mohu jít.

Výtahy jsou plné, a tak těch pár pater na palubu číslo 8 vyšlapu pěšky.

Svoje číslo kajuty chvíli hledám, dlouhé chodby jsou i přes jakousi snahu o značení všech možných směrů přece jen trochu bludiště.

Kdo hledá, najde, takže nakonec najdu taky. Kajuta je malý útulný pokoj, kde mám vše potřebné jen pro sebe.

V recepci si koupím připojení k internetu. Ani wifi není nic levného, za 36 hodin připojení, což zhruba vychází do plánovaného konce plavby. Dám dvacetieurovku, a dostanu zpátky čtyři dánské koruny.

Úkolů je spousta. Musím najít restauraci, bar, cestu na otevřenou palubu, trochu to tady zkrátka omrknout, abych se pokud možno ztrácel jen minimálně. Pořídím fotky dokazující, že mezitím sprchlo, a že Norröna, postavená v roce 2003 a renovovaná před pár lety, pluje pod faerskou vlajkou.

Na palubě samozřejmě vlaje i dánská, neboť Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království.

Norröna pojme 1482 pasažérů, 800 osobních aut nebo 130 kamiónů, však také je 165 metrů dlouhá a 36 metrů široká. O cestující se stará 118 členů posádky. Při plném obsazení váží kolem 36.000 tun, a to vše je schopno plout rychlostí 21 uzlů, tedy 39 kilometrů v hodině.

Vyplouváme přesně na čas, tedy v 15:30. Navigace dokáže polohu najít, to už znám. Mapa prozradí, že už jsme nějaký ten kilometr od dánského pobřeží.

Bar Laterna Magica nacházím brzo, a tak ho hned vyzkouším.

Aperol Spritz tady stojí 109 korun, ale co nadělám. Nasucho tu sedět nebudu, a nealkem si moc nepomůžu – pepsi je za dvaačtyřicet. Loď je to zkrátka luxusní, a za luxus se něco platí.

Existuje způsob, jak aspoň na něčem ušetřit: na lodi je duty free obchod. Například půllitrovka vody tady vyjde na 13 korun, to znamená méně než na polovinu ceny v baru (tam chtějí 30 korun), a je to i výrazně méně než v obchodech, kde za totéž dáte kolem 20 korun. Hotově můžete – a to platí pro jakékoliv místo na lodi – platit v eurech, zásadně se ale vrací v korunách, a samozřejmě všude bez výjimky přijímají karty.

Večer míjíme norské břehy. Okolo sedmé je lze jen tušit, okolo osmé jsou vidět už docela jasně. Však se k nim taky přiblížíme až na nějakých 20 kilometrů. Každopádně jsou mnohem lépe vidět pouhým okem než na fotkách.

Objevuji stránku, kde se dá sledovat poloha trajektu. Navigace je sice bezvadná věc, ale na aktuální souřadnice se jí musím zvlášť zeptat, měřítko pak neukazuje vůbec. Tady stačí jen zadat jméno lodi, a za chvíli vím všechno důležité.

Na palubě už trochu fouká, ale místa ve směru plavby mají skleněný kryt. To se hodí, chcete-li sledovat například západ slunce. A když chcete fotit, stačí telefon o to sklo opřít.

Dá se zjistit naprosto přesně, kdy slunce zapadne, ovšem pokud se nepohybujete. Tady je drobná potíž v tom, že trajekt se sune stále více na sever, čímž se hledaný čas drobně posouvá též.

Hrubý odhad se ale udělat dá. Více než pár minut neprohádáte, jen to chce přijít na palubu s nějakou rozumnou časovou rezervou.

Západ slunce nakonec přijde ve 22:46. Počasí na pozorování je dnes skoro ideální.

Ve chvíli, kdy se slunce schová za obzor, jsme těsně pod 58. stupněm severní šířky, méně než tisíc kilometrů od polárního kruhu.

Jako kdyby tu slunce nechalo svou stopu. Obzor svítí dál, a světlý pruh se po něm bude jen přesouvat.

Vydržím až do půlnoci, protože pro Středoevropana jsou tohle všechno jevy nevídané. A je to i pěkné sousto pro foťák.

Drobnou výhodou mojí kajuty je, že nemá okna, tmu si tedy udělám snadno. Ale Norröna se zatím spát nechystá. Bar Laterna Magica svítí dlouho do noci, však také jeho název, u nás spojený s multimediálním divadlem, znamená Kouzelná lampa. I když řekněte sami – co je to za noc, když bych si mohl venku klidně i číst. A když si fotografové najdou ten správný směr, budou mít svoji modrou hodinu až do rána.

–———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.