Pár dnů navíc (1.)

Nová cesta, nebo pokračování té předchozí? Časový odstup je minimální, ale tematicky přece jen nezapadá. Tak tedy nová. I když ve své podstatě je to vlastně celkem jedno.

1. kapitola: Z Mostu nad Litavou do Büku (26. září 2025)

Byl to docela hektický týden. V sobotu večer návrat domů, pak čtyřikrát do práce, a v pátek, tedy dnes, návrat na cesty. Ráno po poslední noční s odjezdem nepospíchám, a tak rituální zastávka v Českých Budějovicích je co do času spíše obědová. To jí ovšem neubírá ani na nezbytnosti, ani na významu.

Až sem šlo všechno hladce. Ale můžu si za ty komplikace tak trochu sám, nemám slepě věřit navigaci. Ta mě – patrně zmatena nově otevřeným kouskem dálnice D3 – protáhne všemi myslitelnými odbočkami, aby mě nakonec vrátila na známou trasu směrem na Dolní Dvořiště. Přesněji na staveniště posledního kousku dálnice do Rakouska.

To samozřejmě přidá pár minut, několik dalších se zdržím u zastávky tankovací, už také v podstatě tradiční. Do Rakouska se nakonec dostanu v půl druhé.

A rázem jsem naplněn optimismem. Přestalo pršet, mlha je pryč, dokonce i slunce vykoukne.

Je to fajn, ale trvá to jen chvíli. Pak se vrátí mlha taková, že není skoro vidět, a samozřejmě opět prší. Teplotu to srazí někam na rozhraní první a druhé desítky Celsiovy stupnice.

Stavím a dívám se na předpověď počasí, jestli má plánovaná zastávka vůbec význam. Na sedmnáct stupňů a sice zataženo, ale bez deště a mlhy, se teď dívám trochu s nedůvěrou. Ale je to ještě více než stovka kilometrů, stát se může všelicos. Třeba několikakilometrová kolona na dálnici ve Vídni. Upozornění přichází trochu pozdě – ve chvíli, kdy se objeví nad hlavami řidičů, už to není nebezpečí, ale jistota.

Do prvního cíle tak dorazím v pět, s nejméně dvouhodinovým skluzem oproti předpokladu. Nasčítalo se to hezky.

Most nad Litavou, originálním německým názvem Bruck an der Leitha, je bezmála osmitisícové město na samém okraji země Dolní Rakousko. Založen byl Bruck v 9. století, a prakticky od začátku svojí existence ležel na hranici s nově zformovaným maďarským státem. To jej předurčilo k úloze podílet se na strážení země proti Maďarům, kteří poté, co na začátku 10. století rozvrátili Velkou Moravu, měli nejspíš v úmyslu pokračovat ve svém tažení dále na západ. Germánské kmeny, jejichž potomky jsou dnešní Rakušané, je v podstatě přinutily zůstat v Panonii, a dá se předpokládat, že svůj drobný podíl na tom měl i Bruck and der Leitha.

Parkuje se přímo v centru na Hlavním náměstí (německy Hauptplatz). Denní doba pokročila natolik, že to budu nakonec mít zdarma. Dominant je na náměstí více, samozřejmě je tu Farní kostel Nejsvětější trojice (německy Pfarrkirche zur Heiligen Dreifaltigkeit), postavený mezi lety 1696 a 1702 jako výraz vděčnosti po vítězství nad Turky a zažehnání morové epidemie. Zadání, podle nějž měla být zahrnuta strážní věž ze 13. století do nové stavby kostela, se může zdát neobvyklé, ale v těchto končinách se pár takových kostelů najde. Kontrast mezi původní věží a barokní přístavbou zůstal patrný, celá zvonice je pak vůči zbytku stavby o několik stupňů pootočena. To už je na první pohled patrné méně.

Je otevřeno, což mě po pravdě trochu překvapí, ale tím líp. Zatímco fasády kostela po úpravách z 19. století získaly klasicistní rysy, uvnitř je to čisté baroko. Zařízení interiéru je o něco málo mladší než samotná budova: oltář i s obrazem věnoval kostelu v roce 1704 radní Johann Jakob Stumpf, jenž byl mimoto osobním lékařem císaře Leopolda I.

Varhany byly postaveny v roce 1710. Až pak přišly na řadu poslední stavební úpravy, které skončily v roce 1883 instalací zvonů.

Hlavní náměstí rozděluje řada sloupů a kašen. Se zasvěcením kostela koresponduje Sloup Svaté trojice (německy Dreifaltigkeitssäule),...

... na jižním konci náměstí je pak Mariin sloup (německy Mariensäule) coby poděkování Panně Marii za ochranu před morovou ranou.

Dvě kašny mají zcela jiný příběh i účel. Starší je středověká Röhrbrunnen. Její název by šel přeložit jako Potrubní nebo Trubková, a vyjádřen je jím fakt, že voda do ní přitékala z veřejného vodovodu – nejprve vydlabanými dřevěnými kmeny, které byly řekněme někdy v 17. století nahrazeny rourami železnými. Od počátku šlo především o zdroj pitné vody, která přitékala z blízkého pohoří Leithagebirge, využívala tedy gravitační spád.

Naproti tomu Floriánova kašna (německy Florianibrunnen) z roku 1713 byla především reprezentativní. Byla však schopna poskytnout dostatek vody i k hašení případného požáru na náměstí, ostatně svatý Florián je patronem právě hasičů.

Radnice je pozdně gotický, původně měšťanský dům z 15. století, stojící na východní straně náměstí zhruba na úrovni věže kostela. Stavba vzniklá na sklonku středověku získala novověký vzhled ve století devatenáctém. Aby se sem mohla nastěhovat správa města, musela barokní zdobnost ustoupit strohé reprezentativnosti klasicistního stylu.

Ta předpověď vyšla jen zkraje. Poměrně teplo je pořád, ale bez deště dlouho nevydržíme. Všechno podstatné je naštěstí blízko centra. Zámek Prugg byl původně opevněným hradem, od roku 1560 je v majetku rodu Harrachů. Právě ti provedli zásadní přestavbu, po níž se z hradu stalo rodové sídlo. Tím je dodnes, a tak není veřejnosti přístupný. Navíc tu zrovna probíhá nějaká rekonstrukce, takže se nedá jít ani do parku, který naopak obvykle přístupný je.

Uherská věž (německy Ungarturm) pochází stejně jako základ kostelní věže ze 13. století, a samozřejmě byla též součástí opevnění, které mělo chránit Bruck před nájezdy z východu, tedy před Maďary – odtud také vzešel její název. Je nejzachovalejší částí někdejších hradeb, dnes je v ní městské muzeum.

Ve městě byl prakticky ve všech dobách vojenský tábor. To přetrvalo i do časů, kdy byly Rakousko a Maďarsko spojeny do jedné monarchie. Řeka Litava (německy Leitha, maďarsky Lajta) zůstala hranicí mezi oběma částmi, ostatně od ní se odvíjely názvy Předlitavsko a Zalitavsko. Po Trianonu, který přiřkl část maďarského území Rakousku, dělí Litava od sebe rakouské země Dolní Rakousko a Burgenland.

Jakkoliv Habsburkové nebyli v Maďarsku příliš oblíbeným panovnickým rodem, jejich reputaci aspoň částečně vylepšil František Josef I., když v době, kdy se domlouvalo rakousko-uherské vyrovnání, oficiálně přijal svatoštěpánskou korunu. Vydobyl si tím alespoň všeobecné formální uznání, ovšem s popularitou své manželky, císařovny zvané Sissi, se rovnat nemohl. I tak mu byl na kdysi maďarském břehu Litavy postaven v roce 1898 pomník, zobrazující jej coby maďarského krále.

Habsburkové zřídili vojenské ležení za Litavou, tedy už na maďarském území. Okolo vznikla obec Királyhida, dnes tedy součást Rakouska jako Bruckneudorf. V podstatě funguje jako předměstí Brucku, ač každá z obcí leží v jiné spolkové zemi.

Obě obce mimochodem zvěčnil Hašek ve svém Švejkovi: jak Most nad Litavou, tak Királyhida jsou dokonce v názvech kapitol. Vybrané kapitoly románu skvěle načetl Jan Werich, a všiml jsem si tam jedné zajímavosti, která s těmito místy souvisí: Werich nikdy nečetl jejich názvy, udělal jen jedinou výjimku, a tou byly Švejkovy příhody v Királyhidě. Werich uměl skvěle německy, maďarsky však nikoliv – a tak název Királyhida četl tak, jak jej viděl, a nikdo mu neporadil, že se správně čte [kirájhida].

Déšť mě vyžene v šest, ale tak jako tak bych se o mnoho déle zdržet nemohl. Do Maďarska tentokrát přijíždím ne úplně tradičně kolem Neziderského jezera, hranici přejedu v 19 hodin a 10 minut u Fertődu.

Tou dobou už jsem chtěl i měl být dávno v Büku, jenže na cestě není nic, co by mě nedokázalo zdržet. A tak jsem zažil zataženo, slunečno, déšť, mlhu, kolonu, světlo i tmu, no a nakonec tedy i závory u železničního přejezdu.

Ani tu osmou večer, kterou oznámím Jánosovi, tak nakonec nestihnu, ale na tom už tak nesejde. Do apartmánu mě uvede János otec,...

... po půl deváté odcházím přes ulici k Fehérló.

Záměr zkusit něco nového mi vyjde. Slaninou obalovaná panenka s bramborovou kaší vypadá dobře a stejně tak i chutná, zajímavým doplňkem jsou pak bramborové pusinky.

Tento víkend lze považovat za svého druhu pokračování předchozí cesty, a tak to symbolicky propojím Aperol Spritzem. Dost možná právě ten je příčinou toho, že poznámky z prvního dne musím z větší části nechat až na další ráno. Byť jeden, uspal mě dokonale.

——————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.