Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Až do konce (3.)

Vítám čtenáře stálé i náhodné na poslední jízdě roku 2024. Jak vidíte, plním slib - opravdu na sebe nenechala dlouho čekat. Nebude to ani nic dlouhého, ale na pár novinek se místo našlo.

3. kapitola: Sezóna nikdy nekončí (31. prosince 2024)

Z Budapešti Do Büku jsem si přinesl zvyk snídat v devět. Zvlášť ve dnech, jako je tento, není důvod nijak spěchat. Poslední den roku už od začátku slibuje ještě méně než ten včerejší.

To je prostě kouzlo cest konaných v zimě, a nepomůže ani to, že odjezd ještě o trochu odložím. Ty tři pod nulou, které právě panují, má dneska teploměr překonat spíše výjimečně.

Prý jakési jezero má být u obce Kőszegfalva, vzdálené ani ne půl hodiny cesty z Büku. Ale kromě omrzlého břehu z něj nevidím prakticky nic. A tak měním pořadí bodů dnešního programu.

Hlavně v delších seriálech se poměrně často stává, že z něj zmizí předtím docela významná postava. Tomu chci předejít, a tak popojedu asi čtyři kilometry do obce Lukácsháza. Tentokrát nečekejte procházku po vsi, cíl mám jediný, a sice restauraci Tolnay. Právě tady je nové působiště Anett, která se po epizodním pobytu v Budapešti vrátila takříkajíc domů.

Zkoušel jsem zapátrat, po kom asi mohla dostat svůj název. Tolnay je jméno významného šlechtického rodu, a jeho příslušníků v maďarské historii čímkoliv proslulých je hned několik, ale s místem je svázán pouze jeden: Sándor Tolnay (1748-1818), jeden z prvních veterinárních lékařů a ve své době velký propagátor této vědy, bojující především za samotné její uznání. A že se po něm jmenuje zrovna restaurace? Proč ne, když se narodil kousek od ní.

Najít volné místo není problém, otvírají v jedenáct, a šest minut poté jsem dnes prvním hostem. Ještě předtím se pozdravíme s Anett, jenže fotka vznikla až pak, takže je tu máte v chronologickém pořadí.

Vydržím skoro hodinu nezávazně konverzovat, což považuji za úspěch mnohem větší než umět si objednat. Anett se sice díky dlouhým rokům, kdy pracovala v Büku, česky docela domluví, ale to jí hned na začátku zakážu. Jak kdysi říkal náš němčinář na gymplu, z cvičných důvodů.

Proteď zvládnu jen polévku, od snídaně přece jen neuteklo tolik času. Ale neutratím ani forint, všechno dostávám jako pozornost podniku. Spíš je to tedy asi pozornost od Anett, ale i tak je to milé. Odjíždím zpátky k jezeru a slibuji, že se ještě zastavím – ovšem jen pod podmínkou, že tentokrát už budu smět zaplatit.

Je asi tři čtvrtě na jednu. Musím říct, že se toho moc nezměnilo. Ale když už jsem tady, vyrazím.

Musím upřesnit, že jezera jsou tu vlastně dvě. Co do názvů jsou velmi variabilní, a snad nenajdete dvě mapy, na nichž by byla popsána stejně. Snad se nespletete, když budete hledat Abértovo jezero (maďarsky Abért tó).

László Abért byl inženýr, který pracoval na projektu vodního díla, zemřel ovšem při nehodě cestou ze stavby. Jeho dokončení v roce 2010 se tak nedožil.

Někdy jsou obě jezera popsána jedním souhrnným názvem, jindy jsou odlišena jedničkou a dvojkou. Jsou i takové mapy, na nichž je zase jako Abértovo popsáno jen to horní, menší. To druhé pak v takovém případě nese název Lukácsházi tó podle blízké vsi. A konečně se lze setkat i s původně uvažovaným názvem, jenž zahrnuje i blízké město, tedy Kőszeg-Lukácsháza tó.

Začal jsem na chodníku mezi oběma jezery, poté se dám vlevo a jako první obcházím to větší z nich. A vlastně by to mohla být i docela pěkná procházka, kdybych kolem sebe něco viděl.

U jezera je touhle dobou zaparkovaných nejméně pět aut, a s výjimkou jedné dvojice, která je pomalejší než já, netuším, kde ti zbylí návštěvníci vůbec jsou.

Nakonec mám sadu lehce i těžce zamlžených fotek, mnohem početnější, než tady prezentuji. První jezero mám v tuhle chvíli takřka za sebou a blížím se k parkovišti. Mají tu informační tabuli s další variantou názvu. Tentokrát je celé vodní dílo popsáno jako Abért tavak, tedy Abértova jezera. Doteď jsem netušil, že v jezerech jsou také nějaké ostrůvky. Snad je vhodná chvíle říci si konečně něco o účelu zdejšího vodního díla.

Začalo se o něm uvažovat už po katastrofálních povodních v roce 1965, které napáchaly značné škody i v nedalekém Szombathely. Ale několik desetiletí trvalo, než byl vůbec zpracován projekt, po roce 1990 se zase do věci vložili ochranáři.

Jezírka jsou v podstatě vedlejším produktem, vzniklým v umělé prohlubni. Hlavní částí vodního díla je hráz postavená o něco níž po proudu potoka Gyöngyös. Ten nakonec opravdu přehlédnu, zato ale vidím jeden z těch ostrůvků.

I když vidím, to je trochu silné slovo. Spíš jej tuším. Každopádně se ty necelé čtyři kilometry, které obnáší obejít obě jezírka, pomalu chýlí ke konci.

Sestava návštěvníků se nám zatím viditelně vystřídala, ostatně tohle místo patří mezi časté cíle výletů. Nikoho dalšího už ale nepotkám.

Podle předchozí domluvy se vracím do restaurace Tolnay, a podle rady Anett zaparkuji tentokrát ve dvoře.

Je přesně půl třetí, čas na oběd skutečně nejvyšší. Výběr tu mají slušný, ceny také. Hovězí na divoko stojí baťovských 4990 forintů (tj. asi 304 Kč), houskový knedlík (maďarsky zvaný zsemlegombóc) nepoměřujte s našimi domácími zvyklostmi. Ostatně není od věci zjistit, že i cizokrajné varianty mohou chutnat docela dobře.

S Anett si ještě popřejeme k novému roku a nějakých dvacet minut po třetí hodině odjíždím. Den však ještě nekončí, stejně jako v podstatě nikdy neskončí tento cestovatelský rok. Pouze se zvolna přehoupne do toho dalšího. Silvestr je prostě den jako každý jiný, a to platí též ve smyslu cestovatelském, a tak stavím už po zhruba třinácti kilometrech.

Další z obcí s výrazným podílem chorvatsky mluvícího obyvatelstva je Horvátzsidány ([horvátžidáň]), chorvatsky Hrvatski Židan ([ch-]). Lidí tu žije něco málo přes osm stovek, ale s velikostí toho podílu to není tak jednoduché. K Chorvatům se hlásí necelá polovina obyvatel, jenže něco přes sedm set jich zároveň uvádí národnost maďarskou. Pravidla sčítání lidu totiž umožňují vybrat si národnosti dvě.

Zcela jasný není ani původ názvu vesnice. Maďarští obyvatelé jsou si jisti tím, že je odvozen od Židů (maďarsky Zsidó), jenže je tu ten problém, že ve vsi nikdy žádný významný počet Židů nežil. Ostatně obyvatelstvo bylo vždy přísně katolické. Obyvatelstvo původu chorvatského by vás zase přesvědčovalo, že název pochází od slova „zidani“, tedy „zděný“. Jenže vesnice s názvem Sedan či Sydan je doložena už v roce 1225, zatímco věrní z družiny barona Jurišiće se tu usadili o více než tři století později.

Ač podíl Chorvatů poslední roky mírně poklesl, obec si stále zachovává dvojjazyčnost. Dva nápisy jsou nejen na ukazatelích, ale též na každé veřejné budově.

Stejnou zelenou barvou je vyveden i místní kulturák. Spíše než poznávací znamení to bude výtvarný záměr architektův, neboť v Horvátzsidányi zabloudíte jen těžko. Všechny tyhle důležité budovy stojí pěkně vedle sebe po jedné straně hlavní ulice.

Místní obyvatelé podstoupí silvestrovské veselí zřejmě jinde. Restaurace jsem tu našel dvě, otevřenou ale ani jedinou. Zbývá tedy jen ta kultura, alespoň v téhle statické podobě. Sochař měl nepochybně smysl pro detail, prosincově studené počasí vystihl dokonale. Proto mě trochu mrzí, že tuto drobnost sebepozornější oko čtenáře postihne jen stěží.

Zkouším sejít z té hlavní cesty, ale moc si tím procházku neprodloužím. Však už jsem říkal, že se tu neztratíte. Nicméně coby vesnická scenerie by tento obrázek obstát mohl.

Před jednou z těch dvou zavřených restaurací parkuji, tu druhou byste mohli vidět lépe, kdyby nebyla mlha. Každopádně je čas popojet o kousek dál.

Možná bych spíše popošel, kdybych tušil, že to bude jen něco málo přes půl kilometru. Ale co už se dá dělat. Výklenková kaplička mě nasměruje do ulice vhodně pojmenované. Jako kdyby místní tušili, kdy sem zavítám poprvé – Hideg utca je něco jako Studená ulice.

Stmívat se začne co nevidět, a tak je nakonec každá minuta dobrá. Místo pro auto najdu rychle, a pak můžu vystoupat pár schodů ke Kostelu sv. Jana Křtitele (maďarsky Keresztelő Szent János templom).

Abych pravdu řekl, čekal jsem, že se dovnitř nedostanu. Ale je odemčeno, jdu tedy dál. Nic však není tak jednoduché: venku je vidět ještě slušně, ale uvnitř kostela už je šero. Rozsvítím si sám, bohužel se mi povede najít vypínač jen od jednoho menšího světla u vchodu.

Kostel tady stál už v roce 1622, ale odhaduje se, že by mohl být tak o půl století starší. Rozhodně tehdy vypadal zcela jinak. Při přestavbě roku 1875 byl prohozen vchod a oltář (což bylo v podstatě úplně jedno, kostel je tak jako tak silně neorientovaný – jeho osa probíhá téměř severojižním směrem). Zvonice ovšem zůstala na svém místě, a tak dnes stojí nezvykle za oltářem.

Cestou k němu poutají pozornost vitrážová okna, obnovená kolem roku 2000 díky sbírce uskutečněné mezi Chorvaty nejen z Horvátzsidánye. Ostatně i mše se tu slouží dvojjazyčně, což je u oltáře patrné na první pohled.

Poslední zhasne, říká se. Je to na mě, jsem tu jediný. Ten napůl osvícený pohled má taky něco do sebe, a varhany zhotovené koncem 19. století v Šoproni jsou sice ve stínu, ale pořád viditelné.

Kostel stojí na okraji hřbitova, a šikovný úhel pohledu chvíli hledám. Čas, přesněji řečeno šero, už mě trochu popohánějí, nakonec je mi těch možná deset minut ušetřených jízdou na okraj vsi dobrých.

Zmíněný hřbitov je svědectvím o soužití dvou národů možná původu zcela rozdílného, sdílejících však v historii důležité kapitoly. Na náhrobcích jsou jména maďarská i chorvatská, najdete tu národně smíšené rodiny i nápisy v jazyce celkem srozumitelném. Pro člověka neznalého zdejších poměrů by to mohlo být myslím docela překvapivé.

Do Büku je to odsud asi čtvrt hodiny cesty. Něco před pátou si dopřeju malý odpočinek.

Odjíždím o dvě hodiny později. Roku 2024 zbývá ještě něco málo přes pět hodin, v Büku to ale chvílemi vypadá, jako bychom už byli v roce novém.

Na jeho příchod si počkám v Sárváru. Nejrůznějších silvestrovských party je samozřejmě v Büku a okolí několik, na vodě či ve vodě pouze tady.

Jestliže bývají sárvárské lázně přes den někdy doslova narvané, o dnešní noci to asi bude podobné. Brána se otevře možná dvacet minut před avizovaným startem.

Nemůže chybět velmi osobité BÚÉK. Je to zkratka za „boldog új évet kívánok“, tedy „přeji šťastný nový rok“. Za daných okolností lze připustit též výklad „kívánunk“, tedy „přejeme“. Tuhle zkratku si Maďaři běžně posílají ve zprávách místo jinde obvyklého PF, ovšem nejzábavnější na tom všem je, že vám ji řeknou i při osobní zdravici, vyslovenou navíc tak, jako by to bylo jedno slovo.

Speciální večer si žádá i speciální vstupné. Za 17.900 forintů (aktuálně 1092 korun) se vám dostane vlídného zacházení a bohaté výzdoby. Restaurace funguje i v noci...

... a obslouží vás bez rozdílu, ať už jste si zaplatili menu v dražší variantě vstupenky či platíte na místě, ať už chcete něco většího nebo se třeba jen drobně přiblížit tradicím. Nepochybně jsem si mohl vybrat lépe, ale chtěl jsem spíše něco malého.

Zdá se, že v určitých intervalech se ne nepodstatná část návštěvnictva přesouvá právě do restaurace, takže v bazénech aspoň chvílemi zase tak přelidněno nebývá.

V tom horším případě najdete trochu klidu venku. Ovšem pouze za cenu, že chcete zároveň i slušně zchladit. U mě je to v každém případě jen na rychlé proběhnutí, a ještě abych tak řekl v suchém stavu. Tři nebo čtyři stupně pod nulou jsou i teď večer. Fotku stíhám.

Je tu DJ i živá kapela zvaná Hungarian Rhapsody, takže je jasné, čí hity zaznějí v asi hodinovém bloku. Kapela, ve svém názvu kombinující názvy série Lisztových skladeb a jednoho queenovského hitu, svoje vystoupení rozhodně nepojala jako kostýmní show, ale hraje celkem slušně.

Celou tuhle silvestrovskou party myšlenkově pojímám spíše jako noční koupání s trochou hluku navíc, před kterým je naštěstí kam utéct. A vážně to nemusí nutně znamenat pobyt venku.

Nakonec to docela utíká a všemi očekávaná půlnoc se najednou blíží přímo nezadržitelně.

Světla nabývají na intenzitě a tak trochu překrývají moderátora, který je naštěstí aspoň slyšet. Neboť odpočítávání právě začalo: tíz, kilenc, nyolc, hét, hat, öt, négy, három, kettő, egy!

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.

Autor: Jaroslav Babel | úterý 21.1.2025 16:52 | karma článku: 13,78 | přečteno: 275x
  • Další články autora

Jaroslav Babel

Až do konce (4.)

Vítám čtenáře stálé i náhodné na poslední jízdě roku 2024. Jak vidíte, plním slib - opravdu na sebe nenechala dlouho čekat. Nebude to ani nic dlouhého, ale na pár novinek se místo našlo.

28.1.2025 v 14:51 | Karma: 13,86 | Přečteno: 228x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Až do konce (2.)

Vítám čtenáře stálé i náhodné na poslední jízdě roku 2024. Jak vidíte, plním slib - opravdu na sebe nenechala dlouho čekat. Nebude to ani nic dlouhého, ale na pár novinek se místo našlo.

17.1.2025 v 0:31 | Karma: 13,26 | Přečteno: 282x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

Až do konce (1.)

Vítám čtenáře stálé i náhodné na poslední jízdě roku 2024. Jak vidíte, plním slib - opravdu na sebe nenechala dlouho čekat. Nebude to ani nic dlouhého, ale na pár novinek se místo našlo.

13.1.2025 v 14:00 | Karma: 13,95 | Přečteno: 329x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

O adventu v Budapešti (4.)

O Maďarsku jste se asi letos dočetli o něco méně, než tomu bylo jindy. Zkusím to v závěru roku aspoň trochu napravit. Předvánoční čas nebyl primárním cílem, prostě to tak náhodou vyšlo. Ale té atmosféře šlo jen stěží nepodlehnout.

7.1.2025 v 14:55 | Karma: 13,06 | Přečteno: 309x | Diskuse | Cestování

Jaroslav Babel

O adventu v Budapešti (3.)

O Maďarsku jste se asi letos dočetli o něco méně, než tomu bylo jindy. Zkusím to v závěru roku aspoň trochu napravit. Předvánoční čas nebyl primárním cílem, prostě to tak náhodou vyšlo. Ale té atmosféře šlo jen stěží nepodlehnout.

5.1.2025 v 1:49 | Karma: 17,39 | Přečteno: 339x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor

6. února 2025  16:55,  aktualizováno  7.2 8:43

Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....

Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil

8. února 2025  21:05

Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...

Masakr ve švédské škole si vyžádal deset mrtvých. Zahynul i pachatel, říká policie

4. února 2025  14:08,  aktualizováno 

Zhruba 10 mrtvých si vyžádala úterní střelba v areálu vzdělávacího centra v Örebro ve středním...

Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku

11. února 2025  12:59

Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...

Prospala osm měsíců. Když konečně otevřela oči, zmáčkl spoušť fotoaparátu

9. února 2025

Seriál Syndrom rezignace je tajemná diagnóza, kterou oficiálně uznávají jenom ve Švédsku. Patnáctiletá Eva...

Seniorka v noci odešla z domu. Našli ji bosou s nohama v potoce, měla omrzliny

12. února 2025  10:46

S bosýma nohama ponořenýma do potoka, podchlazenou a s omrzlinami našli v úterý na Karvinsku více...

Inflace v lednu zpomalila na 2,8 procenta, potvrdil ČSÚ. Táhnou ji potraviny

12. února 2025  10:42

Definitivní údaje potvrdily lednové zpomalení meziroční inflace v Česku na 2,8 procenta z...

Babiš ve Sněmovně žádal redukci počtu kanálů ČT i audit jejího hospodaření

12. února 2025  5:50,  aktualizováno  10:40

Přímý přenos Poslanci se mají vrátit k diskusi o návrhu vlády na zvýšení poplatku České televizi a Českému...

ANALÝZA: Rozpínavý Musk ovládl Oválnou pracovnu, syn pobavil dloubáním v nose

12. února 2025  10:38

Elon Musk v úterý přímo v Oválné pracovně obhajoval přímočaré kroky svého oddělení pro efektivní...

Volný nos bez rýmy: Jak hodnotíte spreje STÉRIMAR™ Baby
Volný nos bez rýmy: Jak hodnotíte spreje STÉRIMAR™ Baby

Našich 40 testerů a testerek vyzkoušelo se svými dětmi šetrné nosní spreje od STÉRIMAR™. Jak test dopadl? Skutečně pomohl od rýmy a ucpaného nosu?...

  • Počet článků 338
  • Celková karma 14,58
  • Průměrná čtenost 1281x
Zdravotní sestra.

Po několika zkušenostech si dovoluji upozornit, že veškeré materiály zde publikované podléhají autorskému zákonu. Užití článků nebo jejich částí tudíž není bez výslovného souhlasu autora možné.