Tlapková patrola válcuje vše

Je všude a nedá se před ní nikam uniknout. To jsem si bláhově myslela, že nebude v lese a byla tam. Je jen otázkou času, kdy si rodiče podle nich pojmenují své děti.

První moje setkání s těmito tvory bylo, když jsem potřebovala koupit pejsky a kočičky z marcipánu na dort. Obcházela jsem jednu cukrárnu za druhou a nikde jsem nebyla schopna sehnat nějaké zvířátko na dort. Už mi bylo jedno po tom dlouhém hledání, jaké by to bylo, neboť bych v té beznaději brala už klidně i myš, nebo potkana, či klokana, ale hlavně něco.

Další den se opět vydávám na nákup a konečně se na mě usmálo štěstí v obyčejném supermarketu, kde ihned za vstupem bylo pekařství. Dychtivě koukám, jak nějaký nenažranec do výlohy až mi najednou srdce zaplesalo. Vidím je, jsou tam a mají jich plno. Ihned si stoupám do řady a těším se, že má mise bude splněna.

Konečně jsem na řadě a laskavě říkám paní prodavačce v bílé čelence ve vlasech, že bych chtěla ty tři pejsky z marcipánu, které jsou tam nahoře. Hbitě mi odpoví, že žádné pejsky nemají a zeptá se, kdo je další na řadě.

Ihned mi v hlavě bleskne, že asi nepozná psa, nebo mi je nechce prodat. Opět ji tedy požádám, zda mi může prodat ty tři různé psy, které má za výkladem a opět mi odpoví, že nic nemá. Už začínám být trochu naštvaná a odsunuji lidi od zákusků a prstem ťukám na sklo, za kterým je plno psů z marcipánu. Paní prodavačka se na mě unuděně podívá a řekne mi s opovržením, že to nejsou psi. A tak se jí ptám, co to tedy asi je, když né psi.

A nyní přišel moment, kdy já při svých stoosmdesáti centimetrech jsem se jí zalekla. Přísně se mi podívala do očí, vyprsila se, narovnala záda a našvaně mi odpověděla, že je to Tlapková patrola. Koukám na ní jak blázen a říkám jí, že když jednomu tedy ulomím z hlavy ty brýle, tak to bude pes. Řekla mi, že to tedy nebude a že je to patrola a hotovo.

Tak dlouho mě tam dusila, že dokud jsem neřekla, že chci tedy tu Tlapkovou patrolu, tak by mi nic neprodala. Přitom to nebyla levná záležitost a já tam nechala dvě stě padesát korun za drobounký marcipán ve tvaru psa.

No nic, byla jsem ráda, že jsem sehnala, co jsem chtěla a bylo mi úplně jedno jak se ty potvůrky jmenují.

A jak šel čas, tak tyto psí tlapky jsou naprosto všude. V potravinách, na jogurtu, na oblečení, v knihkupectví, v televizi, a i na různých sítích. Těžko bych hledala, kde nejsou a kde na ně nenarazím. Převálcovaly různé krtečky, víly, bobky, včelky a jiné pohádkové bytosti. Jsou hitem a rodiče svým dětem shání vše možné s nimi.

Bohužel i já jsem byla ovlivněna a pod stromeček jsem koupila svetřík se psem. A nyní už poznám tři a vím jejich jména a nedej bože, že to popletu. Pro všechny případy jsem si dokonce napsala tahák podle barev. Víc se o těch potvůrkách odmítám učit a budu doufat, že se zase vrátí dobrý krteček, který by chtěl mít kalhotky a v nich veliké kapsy.

A tak na závěr přináším přehled o tom, co už vím. Je tam Marshal a je to hasič a dalmatin. Pak je tam holka Skye a má brýle, které jsem jí chtěla ulomit. Poslední, koho poznám je někdo v overalu a jmenuje se Everest. Pak je tam ještě myslím oranžový Zuma a ostatní mi jsou šumák, ale to před malou nesmím říkat.