„Nenadávej na stáří, protože někomu nebylo ani dopřáno.“

Tuto větu by si měl říci každý, než začne nadávat například na nemoci, na vrásky, na postavu. Někomu nebylo v životě dopřáno, aby zestárnul a vrásky přeci malují na tváři náš život.

Vrásky jsou o prožité radosti, smutku, smíchu, bolesti i o starosti. Každá vráska ať hluboká, nebo nepatrná jsou jak napsaná kniha. Vypovídají o všem. Já si kolikrát připadám, že můj obličej je jak zmuchlaný papír. A pak si hned řeknu, že stáří je přirozený proces, který probíhá nepřetržitě od našeho narození. Není nutné ani moudré s ním bojovat, ale spíše se mu naučit naslouchat a být s ním v souladu a v pohodě.

Když vidím některé zahraniční celebrity, které nechtěli zestárnout, že jsou z nich jen gumové panny, tak to bych nechtěla. Už se ani nedokážou obyčejně a jednoduše zasmát, vyjádřit pocit radosti, smutku. Tak taková být jistě nechci a stárnout se má s grácií. A jistě jste si někdy všimli, že někdo vypadá ve zralém věku lépe, než v mládí. Kolikrát se i takový člověk hledal, až se našel, ať už ve stylu oblékání, nebo v účesu, poslechu hudby.

Já jsem například neustále nosila rifle. Připadala jsem si v nich dobře, prakticky, někdy i sexy. A nyní nevezmu na sebe kalhoty ani v tom největším mraze a nečasu. Najednou jsem s věkem došla k závěru, že kalhoty nepůsobí žensky. V nohavicích si připadám jak chlap, jako neomalený buran a jak žena už vůbec ne. A tak jsem ráda, že jsem se v tomto našla. Našla jsem také svůj styl a barvu vlasů. Mám je zrzavé, dlouhé až po zadek, které na slunci září jako měď. Pokaždé když jdu od kadeřnice tak ji s úsměvem řeknu, že jsem spokojená, že zářím jak semafor a hlavně, že jsem vidět na přechodech. Tedy se nebojím, že by mě někdo mohl přehlédnout a přejet.

Své vlasy mám ráda a ještě raději vítr v nich, když jdu se psem na výšlap, tak si to oba náležitě užijeme. Po takových toulkách se vracím domů šťastná, ale i utrmácená, vyšťavená a také se vším možným ve vlasech. Někdy tam mám plánovaně květiny, věneček a jindy nechtěně zapletené větvičky, listí. A je mi jedno, že musím po našem výletě dávat psa do vany, když vidím tu špínu, ale i jeho nesmírnou spokojenost. Jinak ta bílá barva mojí americké kolie je v tomto strašně nepraktická, co vám budu povídat. A o tom ten život je, umět si ho užít dle svých představ a nehledět pořád do zrcadla a počítat vrásky a plácat na sebe tuny make-upu.

Přitom stárnutí a stáří jsou dva odlišné pojmy. Stárnutí je fyziologický proces, který zahrnuje oslabení imunitního systému, slábnutí kostí, kůže, ochablost svalů a další změny v těle. Je to nepřehlédnutelná součást lidského života, ačkoli někteří lidé se snaží tento proces zvrátit plastickými operacemi a podobně.

Stáří je životní etapa člověka, která se liší od stárnutí. Sociologicky zahrnuje změny v rolích v rodině, proměnu rodiče na prarodiče a vyrovnávání se s novými situacemi. Každý má svůj vlastní pohled na stáří. Někdo se cítí mladý i ve vyšším věku, zatímco jiní vnímají stáří jako období zdravotních problémů a úbytku energie. Je důležité respektovat subjektivní pocity a důstojnost starších lidí. Každý má tolik let, na kolik se cítí.

Já se někdy cítím mladá jak dvacítka a jindy jak osmdesátiletá babička. Tedy alespoň si myslím, že se tak cítím, neboť pořád mě něco bolí. Na druhou stranu někdo řekl, že pokud člověka ještě něco bolí, tak je naživu.

Se stářím by se měl každý snažit vyrovnat a hledat na tomto věku pozitivní stránky. Já jich našla hned několik bez velkého přemýšlení a tím prvním bonusem je, že starší lidé mají bohaté zkušenosti a mohou předávat moudrost dalším generacím. Dále tento věk umožňuje se více věnovat koníčkům a jste pány svého času. Dalším poznatkem je, že mladší lidé vás pozdraví jako první a ne naopak. I když v dnešní době to už není samozřejmostí, ale mělo by to tak být.

Stáří není jen obdobím omezení, ale také nových možností a radostí. Je to část života, kterou můžeme prožít plně a s vděčností. Věnovat se zahradničení, bylinkaření, nebo si koupit permanentku do divadla a chodit za kulturou. Plno starších lidí chodí i s kamarády na plavání ať již do krytého bazénu, nebo na nějaké venkovní koupaliště.

A tak musíme se mít rádi jací jsme, avšak někdy nám to déle trvá, než to pochopíme.