Dvě pravé boty

Přes kontrolu tří prodavačů zaplatím u pokladny, aniž o tom vím, dvě pravé boty. Přitom nákup vypadal tak slibně.

Tento týden přišla do poštovní schránky hromada letáků. Nikdy se moc o letákové akce a různé slevové bomby nezajímám, ale dnes tomu bylo jinak. Akce byla lákavá, že bych ji konečně využila. Každou zimu si říkám, že si koupím z výprodeje nové běžkové lyže a boty. Konečně začnu opět běžkovat a dělat taky něco pro své zdraví. Letos už nebudu závistivě pokukovat po běžkařích, jak ladně jedou zasněženou krajinou.

 Akce vypadala slibně, i cena byla přijatelná. Na mé běhání do místního terénu to bude ideální. Odpoledne se vydávám do obchodního centra, kde ve specializovaném sportovním obchodu vybraná akce probíhá. Vcházím do obchodu a pohledem hledám mé vytoužené běžky. Jsou až v rohu u stěny a vedle velké množství příslušné obuvi. Nahoře na poutači je akce označená, ano, jsem tu tedy správně. Začnu si vybírat svou velikost, boty si zkouším. Mám vybráno, sedí mi pěkně, to bude jízda. Teď ještě běžky.

 V tom přichází mladý nagelovaný prodavač, samý sval. „Dobrý den, mohu Vám nějak pomoci s výběrem, sháníte něco konkrétního?“ Hned si pomyslím, ať mi pomůže, vždyť je za to placený, je proškolený, vypadá jako sportovec, bude určitě umět svou práci. „Ano, můžete, to budu ráda. Přišla jsem si koupit set na běžkování z akčního letáku. Tak boty už mám vybrané, ještě ty správné běžky a může začít padat sníh, “ odpovím.

Společně se vydáváme k regálu. Zeptá se mě, kolik vážím, a podle toho mi vybere ty správné lyže. Dnes už není podstatné při kupování běžek výška, jak to mu bylo dříve, ale váha. Tak to jsem nevěděla, jelikož jsem se o to nezajímala. Poradil jak případně lyže navoskovat, jak se o ně starat. Byl opravdu profesionál ve své práci. To mě potěšilo.

Cestou k pokladně si všiml, jak pod paždím svírám krabici s botami na běžky. Upozornil mě, že boty co mám vybrané, se na tuto akci nevztahují. Co se dá dělat. Vracíme se zpět k vystavené obuvi. Akce je jen na pravé straně. No kdo to má vědět. Ochotně hledá mé číslo, které ne a ne najít. Nabízí mi o číslo větší, nebo jiný pár, takzvané mezičíslo. Zkouším si nejdříve jednu velikost a posléze druhou. Mám vybráno. Prodavač opět ochotně odnáší zboží k pokladně. Předá ho pokladní, ta boty postupně vyndá a projíždí skenerem, abych při odchodu nepípala. Já si mezitím prohlížím vystavené zboží. Zaplatím a pyšně si odnáším svůj nákup přes nákupní centrum.

Večer se doma jdu ještě podívat na své nové zimní vybavení. Ted ještě sníh a budu moci vyrazit. Jaké je mé zděšení, když si chci obout druhou botu. Nemohu do ní dostat nohu, vždyť v obchodě mi seděly perfektně. No bodejť, když mi nagelovaný prodavač dal do krabice dvě pravé boty. To snad není pravda, nezbývá než se vydat do obchodu zpět. Doufám, že nemá někdo obě nohy levé, tak to by byl problém.

P.S. Dnes jsem šla do obchodu vrátit zakoupené boty na běžky. U pokladny vysvětluji, co jsem si donesla domů. Paní prodavačka kroutí hlavou a dívá se na doklad, kdo že mi to prodal, jaký darebák to byl, jak to nemohl zkontrolovat, jak to mohl přehlédnout, na co myslel? A najednou nastane ticho, vytřeští oči a potichu říká, „ježiši, to byl náš pan vedoucí, pane jo.“