Jeden z kulturních rozdílů Anglie, USA = žádné sladké obědy. Neexistují nudle s mákem, buchtičky s krémem, palačinky nebo žemlovka na oběd. Sladkosti jsou jenom jako zákusek a za ta léta v cizině jsem již odvykla klasickým obědům z mých dětských let.Pamatuji si dny, kdy byly sladké obědy, dnes si říkám, jak jsme vlastně žili nezdravě, ale na druhé straně, když vidím jídelníček amerických dětí ve škole, všechny ty české obědy vlastně nebyly až tak tragické. Aspoň byla polévka, maso, zelenina a další přílohy. V USA je vše jinak. V USA palačinky nejsou tak populární jako lívance, zdá se. Lívance se syrupem, někdy javorovým, jindy javorokukuřičným nebo různě ochuceným, se podávají na snídani, někdy s klobáskou nebo párečky a vejci v různé úpravě. Rozhodně nejsou považovány za oběduhodné.
Hádejte, co to jefooducate.com
Různé buchtičky a rychlovky americká ani anglická kuchyně nezná. Bezmasý oběd nebude nudle s mákem, ale spíš polévka a salát nebo polévka a sendvič. A zde se liší regionální chutě.
Americké sendviče jsou jiné než ty britské. Americký sendvič je zpravidla obří. Hodně náplně, hodně omáček a různých doplňků. Samotná houska se salámem se zdá být zcela utopická. V restauracích je pro děti též solidní výběr: macaroni a sýr, pizza, hot dog, grilovaný sýrový sendvič, hamburger.Tohle dětské menu moc nestojí, ale... nebylo by jednodušší mít menu, kde si dítě může objednat cokoliv, co dospělý, s tím, že přinesou poloviční porci a bude to stát poloviční cenu? Proč se všude dětem vnucuje fast food?Protože jsou na to zvyklé.
Nabídka ve školní jídelně je většinou sestavená z jídel, které najdete v každé fast food restauraci. Ač první dáma USA začala bojovat proti obezitě dětí a snaží se o změnu školních jídelníčků, jídelní lístek ve škole mých dětí nebo namátkou někde v této rozlehlé zemi mluví jinak. Cheeseburger, hot dog, chilli, pizza, cí nugety a hranolky, to vše dominuje jídelníčku dětí, není pak divu, že USA bojuje s obezitou. Není to samozřejmě jenom jídlo a velikost porcí, je to i nedostatek pohybu. Děti, které ještě nejsou v pubertě, již trpí diabetes typu II. Na jedné straně máme hollywood, který předkládá krásné usměvavé lidi, kteří jsou doma a vaří (tradiční dřevěná mísa, ve které hlavní hrdinka míchá salát), na druhé straně je realita.
Můj oblíbený šéfkuchař Jamie Oliver pronikl do USA s pořadem Food Revolution. První série jeho pořadu byla úspěšná, druhá už méně. Za prvé ho v USA až tak neznají, za druhé je hodně těžké rodiče přesvědčit o tom, že jejich děti jí odpad. Za třetí je těžké přesvedčit lidi ve školních radách, že by to nestálo až tak moc změnit jídelníček. Pořad byl zrušen, protože nebyl až tak sledovaný, ale nakonec ho televize ABC vzala opět na milost a odvysílala ho. Jamie Oliver snad zanechal červíka pochybnosti, že děti by mohly jíst zdravěji, chutněji a nemusí to být nutně drahé. Jenže než tak učinil, musel bojovat se školní radou (představte si komunistické odbory na druhou).
Školní rada je většinou zaměřena ne na výživu, ale na ceny. Je to levné, je toho hodně, tak to objednáme. Některé školy vaří, jiné ohřívají z již předmražených polotovarů. Nejhorší není přesvědčit děti, aby ochutnaly něco nového, ale spíš jejich rodiče. To, aby děti jedly lépe, to je vždy vlastně otázka rodiny. Rodiče se musejí aktivně podílet na jídelníčku, vařit a zajímat se o děti. A zde je kámen úrazu. Škola už se tolik nezajímá, pro ně hraje hlavní roli rozpočet a jednoduchost. Když Jamie Oliver řekl něco o tom, že anglické děti pijí obyčejné mléko bez ochucení čokoládou nebo jahodovou příchutí, byl hned oheň na střeše. Co si to dovoluje? On Angličan, neznámý, bude říkat Američanům, jak jíst a co dávat dětem? Copak by děti pily mléko jen tak? A v tom je omyl dospělých. Vše je o prezentaci a o zvycích. Když si dítě zvykne na domácí stravu, těžko bude vyžadovat každý den rozemletou záhadu v hamburgeru od McDonaldu nebo Burger Kingu. Jamie Oliver, zdá se, ovlivnil pár lidí v Los Angeles. Jenže to je jenom vrcholek ledovce.
A teď k ilustrační fotografii:
Hádejte, co je na fotce?
a) jahodová zmrzlina
b) plastiková hmota na výrobu hraček
c) kuře
d) ani jedno výše uvedené
Toto je mechanicky separované maso. AMR - Advanced Meat Recovery.
Základní maso se oddělí od kostí, ale vždy něco zbyde. Díky nové technologii mohou výrobci opravdu využít všechno maso, sedřít ho hezky od kosti a pak pod tlakem udělat onu pastu. Z této pasty se dělají kuřecí nugety, salámy, párky. A tohle jedí děti i dospělí. Víc než kdy jindy jsem se začala zajímat o to, co vlastně v jídle je. V USA je seznam přísad hezky dlouhý, je potřeba najít správné obchody a správné výrobky, což je snad něco, co by měl udělat každý rodič. Když už nejde změnit školní jídelníček, doma to ovlivnit můžu.
