Nemusím pracovat, mám dost peněz, hodného manžela - bez islámu

Většina čerstvých konvertitek k islámu rádo říká, jak islám chrání ženy, jak je v islámu propagována ženina role, jak nemusí dělat to či ono, co náleží mužům, jak se nemusí namáhat. Občas mi to zní  jako šovinistův pohled, vrať se k plotně a nelam si svou hezkou hlavinku ničím jiným než rozením dětí a vařením a buď mi k dispozici v posteli.... Já myslím, že se nemám špatně, měla bych se ale líp v islámu? Já jsem doma. Nemusím pracovat. Když budu chtít, můžu se vrátit do práce, a všechny peníze budou moje kapesné. Když budu chtít, můžu studovat. Můžu rozhodovat a rozhoduji o penězích, které manžel donese domů, on nikdy nedělá impulsivní nákupy nečeho drahého beze mě, já se radím o větších nákupech s ním, nemám na mysli potraviny, ale spíš spotřebiče jako pračka atd.

Manžel mě respektuje, nefláká se po hospodách, spíš ho musím donutit, ať jde do hospody. JInak spolu občas jdeme na nějaký večírek, zatímco jeho rodiče hlídají naše potomky, občas se nám podaří jít do opery a občas si užíváme jen tak uprostřed dne pohodu sami dva. Nemusím nosit šátek ven, chodím v tom samém doma i venku, můžu chodit na nákupy, návštěvy kamarádek sama a nemusím oznamovat, kam jdu, jenom kdy se vrátím, což je logické, máte li malé děti a on chce vědět, jak dlouho kde budu. Já ted dobrovolně říkám, kam jdu, aby věděl, kdyby se něco stalo, samozřejmě mám také mobil.

Kdybych chtěla, můžu odjet sama na dovolenou, buď s přítelkyněmi nebo úplně sama na pár dní, klidně i do ciziny. Také mám pár kamarádů ze školy, se kterými si píšu. Můžu jet sama do Česka na školní sraz. Kdybych tedy měla zájem.

 

Mám peníze na svojem účtě, které mohu utratit za co chci, ještě zbytek z dob práce, plus manžel mi dává peníze, se kterými hospodařím.

 

Mám vlastní auto a můžu řídit. Velké nákupy ale dělám s manželem, on je pak sám nosí domů. Vařím já, ale občas i on, nebo objednáme jídlo z restaurace. Když jsem nemocná, muž se stará o domácnost, vaří, pere, pomáhá mi, jak může. Když není dobře jemu, snažím se mu pomoci, jak nejlépe můžu. Když nemám náladu na vaření, není to problém, ale to není každodenní případ. Můžu nosit výstřih i sukne nad kolena, můžu nosit podpatky a můžu používat parfém i líčit se a lakovat si nehty. Samozřejmě to vše s mírou, neboť jsem vdaná a není mi už 18, takže sama nechci vypadat jako karikatura, co mává červenou kabelkou. Občas nosím obleky a kalhoty, dřív jsem nosila i pánský styl oblékání, třídílný oblek s vázankou. Ostatní muži si mne váží, někteří se snažili o flirt, ale bylo jim naznačeno, že není zájem, nikdo si nedovoluje žádné nepřístojnosti, já si vážím svojeho muže a on mne, jsme si věrní, ač nemáme příkázano toto nějakým výrokem z nějaké nábožné knihy, a když se nám nechce plnit manželské povinnosti, jednomu či druhému, řekneme si to a nevynucujeme to, protože je to někde tak psáno v nábožné knize.

Doma rozhodujeme o všem spolu, manžel je i můj nejlepší přítel, říkám mu o všem, co dělám, jaký byl můj den a on mi říká o práci a radí se se mnou občas ohledně pracovních věcí, což by nebylo možné, kdybych měla jenom základní školu.

Naše děti jsou vychovávány k slušnosti, respektu k ostatním a k zodpovědnosti, chodí sice do náboženské školy, ale nejsme věřící. Moje dcera nebude nucena k tomu, aby nosila závoj na veřejnosti, nebudeme jí vybírat manžela, ale poučíme děti o antikoncepci, až přijde ten pravý čas a budeme se snažit, ať k sexu přistupují opatrně. Nebudeme kázat abstinenci, ale opatrnost. Obě děti mohou studovat a budeme se snažit, aby studovaly, aby měly vysokou školu a uměly se o sebe postarat, tj. už teď mají zodpovědnost za svoje věci, znají kapesné a znají tresty za neposlušnost. Mojim dětem pomáhám s úkoly a snažím se, aby znaly víc, než předepsané minimum ve škole.

Jistě si už dokážete představit, jak vypadá náš život....

A teď mi upřímně řekněte, proč bych měla konvertovat k islámu, abych měla lepší život a byla chráněna a respektována. Děkuji.

 

P.S. Pro rýpaly, tohle není myšleno jako nějaké vytahování se, je jasné, že máme i problémy, vše není jenom samé pozitivum, a je jednodušší utéct do práce než být doma s dětmi a opravdu se jim věnovat, tohle je napsáno jenom jako podivení se, nač by proboha obyčejná ženská měla najít něco víc v islámu, co může najít i mimo islám.

Autor: Ivana Ashby | pondělí 1.11.2010 18:25 | karma článku: 37,00 | přečteno: 4404x