- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
... osvěžující pohled do končin, které my muži známe jen z povzdálí...
ženské, to už nemáte žádný smysl pro humor, to se nedokážete zasmát samy sobě?
a některé ještě tu fiktivní matku politují a soucítí s ní
Myslím, že tak se někdy (někdy často) cítí každá matka.. jenom dneska asi není moc in a cool to přiznat.
asi to budu muset vysvětlovat a já doufala, že to lidi pochopí... ach jo.
No, já jsem tím nechtěla říct, jak se asi cítí každá matka. Spíš poukázat na to, jak v dnešní době ženské mají mnohem lehčí život a přesto si stěžují a jak nemají na nic čas, hlavně ne na děti, přesto visí na netu a mobilu několik hodin denně, jsou uražené, že manžel chce, aby doma nemusel jíst chleba s paštikou, kterou si sám musí otevřít... protože sorry, mám na telefonu kámošku, víš, ona mě tak podpoří, ona ví, jaký to je bejt věčně zavřená doma..
že jsem vás buď nepochopila já, nebo nepochopili ostatní čtenáři. Já z toho necítím lítost a depresi nad tím, že máte děti. Já z toho cítím snahu býti sžíravá vůči neustále si stěžujícím matkám. Mám pocit, že jsme to psala jako jakousi satiru - literární kartikaturu. (Mimochodem - nepovedenou, aspoň pro můj vkus, což ale není až tak podstatné) Promluvte autorko a řekněte mi, kdo z nás je vedle jak ta jedle.
PRoč byste měla cítit lítost a depresi nad tím, že mám děti?
To není jenom o stěžujících si matkách, to je obrázek dnešní doby. No, tohle se vám nelíbilo, třeba se zadaří někdy jindy.
Bude líp
Teď jsou malé a zdá se Vám, že otravné,ale vydržte pár let a budou to parťáci. Tímhle si musí projít každá ženská, není zločin si občas takhle postěžovat,ale mezi řádky cítím lítost, že vůbec ty děti máte. Možná je to jen deprese a jinak jste správná máma, jen dost unavená
Ej...jak to jen říct? Ten článek není vůbec o mě. Spíš jsem chtěla poukázat na dnešní dobu.
Cesta z Ostravy Pendolinem - dopoledne. Namísto podnikatelů s notebooky vagon plný matek s kočárky a dětmi předškolního věku. Ani jedna! děti nezabavovala, většina stále zírala do mobilů, psala nebo telefonovala a děti se otravovaly - já bohužel taky. 3 hodiny! Očistec!
Vzpomínala jsem si, jak jsem cestovala já - vždy leporela nebo knížky, papír, pastelky - kreslily jsme, hrály hry, prohlížely si krajinu a hádaly barvy aut, domů atd., (zpívaly, když to lidem nevadilo) - to pak cesta uteče jako nic a ostatní lidé ani nevědí, že tam jste s dítětem.
Minulý týden vyšel v Mladé Frontě rozhovor s Jiřinou Prekopovou, starší psycholožkou. Ona říká, kromě jiného, že: "...hlavní příčinou dnešního stavu je nechuť k něčemu, co se musí. Když se dítě narodí, tak je člověk prostě musí brát na vědomí, musí se mu podřizovat,musí se starat. Dnešní ženy často chtějí dělat jen to, na co mají chuť...".
Díky moc za komentář a pochopení! Tu psycholožku sice neznám, ale zní rozumně. Asi tak nějak. Podřídit se a něco si odříct, to se dneska nenosí
Jsem rad, ze jste misto myti vlasu napsala tento clanek, je super, ale priste to zase udelejte obracene, at mate taky chvilku pro sebe
že tento článek byl myšlem jako legrace. Netvrdím,že mít děti a vychovávat je lehké, ale co je na tomto světě zadarmo.
No nevím, jestli jako legrace, rozhodně to nejsou moje pocity, je to jenom taková "glosa" dnešní doby
to mi připomnělo jeden článek na blogu.. cituji autorku,asi ne doslova"promiňte, teď musím zaběhnout k dceři už hodinu mi řve v ložnici, vydržte budu hned zpátky.."..