Jak už jsem psala v předešlých článcích, před zhruba půl rokem se naše rodina přestěhovala do USA. Než jsme se přestěhovali, tak nám náš právník doporučil, ať si uděláme tzv. mezinárodní řidičský průkaz, protože s britským bychom si vystačili maximálně měsíc. Následovali jsme jeho radu, ale po příjezdu do USA jsme stejně zjistili, že budeme muset udělat americký, protože mezinárodní sebou nesl jisté nevýhody. Ale ani Řím nebyl postaven za den, a tak nám to trvalo déle.
wannadrive.com
Mezinárodní řidičský průkaz byl sice levný - pět liber, jenže se ve finále prodražil. Americké pojišťovny nám daly vysokou sazbu, protože jsme noví a protože nemáme žádnou historii, natož kreditní historii. Najít pojišťovnu, která by nás pojistila a která by neúčtovala "ruku a nohu" nebylo snadné. Nakonec jsme za obě auta platili 2 500 DOLARŮ na půl roku.
Naučit se řídit na pravé straně bylo snadné, snadnější než se zdá, ale naučit se některé vychytávky amerických silnic už je trošku horší. Zpět do školy. Studium a praxe však byly odměněny zbrusu novým texaským řidičákem a to ovlivnilo i naše pojištění. Najednou spadlo na polovinu!
Řízení na americké silnici v říši pick up trucků a SUV je spíš srovnatelné s Českem - řidiči, než s Anglií. Dálnice je ze začátku trošku drsnější zážítek a bez GPS se nedá moc existovat, jste li v městě nováčci. Ale překonali jsme i to.
Jen tak pro zajímavost, je dovoleno vlastnit anglické auto s volantem napravo, a třeba americké poštovní dodávky (mail truck) jsou s volantem napravo. Pro pošťáka je to asi praktické, ale řídit tak si představit asi nedokážu. Ale pro fanoušky pravých anglických aut z Anglie (nebo Japonska, pokud vím) je to něco, co si mohou vychutnat, protože je to opravdu možné mít volant vpravo a řídit napravo.
