Nemám dost dukátů na účtě, a tak pročítám články na Idnes a sbírám. Jde to pomalu. Náhodou jsem při tom povinném sběru (pamatujete sběr lípy, heřmánku a starého papíru?) narazila na tento článek. http://ona.idnes.cz/diagnoza-supermatka-0lp-/deti.asp?c=A101013_180508_deti_job Připadá mi, že je psán dost zvláštně. Jakoby pisatelka sama neměla jasno, kdo a co a jak a splácala několik osobností matek dohromady a celý článek je psán dokonce s jakousi averzí vůči matkám, které se věnují dětem a ne práci či koníčkům a chozením na kafíčko.
Celý článek mixuje různé typy matek, pojí různé osobnosti a nakonec tomu všemu dá nálepku Supermatka. Paní psycholožka, kterou vykutali kdovíodkud mne taky pobavila.
"Děti by měly cítit, že jsou chtěné, že je máte ráda, ale zároveň by měly vědět, že máte nějaký čas sama pro sebe nebo pro práci a že nejste stoprocentně k dispozici," připomíná Boučková.
No to je hezké, paní Boučková, ale záleží na tom, kolik je těm dětem let. Protože 2leté dítě nechápe řečičky o seberealizace, prostě tam máma buď je anebo není. Starší dítě už samozřejmě ví, že není jediné na světě a že mámu někdy bolí hlava, že je ve škole, že si vyšla s kamarádkou a spoustu dalších možností, ale základ je stejný, dítě má vědět, že když mámu bude potřebovat, máma tam bude. A proč mluvím jenom o matkách? Protože do určitého věku děti potřčebují víc mámu než tátu, táta je fajn, hezky se s ním blbne, ale hlavní je tam máma.
Ublíží dítěti ten fakt, že máma je doma a stará se o domácnost? Určitě ne. Mluvila jsem se spoustou lidí a většina vzpomíná na ten fakt, že mamka byla doma s láskou. Byla to pro ně pohoda, opravdu teplo domova, mamka pomohla s úkoly, pak si všichni sedli k večeři a tatínek pak blbnul a třeba pomáhal mladší děti koupat a nebo něco kutil se staršími, záleží opět na věku a pohlaví.
Celý článek je psán divně. Je každá, co si pořídí dítě z lásky, plánovaně a ne mezi práci bokem, mezi studiem, mezi koníčky, hned supermatka?
Co je vlastně špatného na ženské, která se rozhodne zjistit si už před porodem informace, v rámci možností a je připravena kojit a starat se o dítě? Mentální stav je důležitý, mentálně se připravit je určitě lepší než se neinformovat vůbec. I když člověk nikdy neví, možná je podle Ona Dnes ideální číst jenom Ona Dnes a nekojit a nebýt doma, protože to tak dělají moderní ženy na západě a nečíst pohádky večer před spaním dětem, ale číst si u kafíčka nějaký ten ženský časopis, a vůbec nej je číst Ona dnes.
Na chůvě není nic špatného, ale nesmí to být často, dítě do tří let vážně nemá být někde odloženo, ale má být opečováváno, vážně je práce tak životně důležitá? No já nevím, ale v dnešní době je snadné se rozhodnout nemít děti vůbec a věnovat se jenom a jenom práci. Ale to už je jiné téma, abych neutíkala, zpět k článku.
Článek dále říká:
"Ale abychom nebyli nespravedliví. Nejsou Supermatky jako Supermatky. "V téhle skupině matek najdete taky ženy, pro které je mateřství opravdu naplněním a mateřským posláním. Ony to tak cítí a chtějí," vysvětluje psycholožka Marta Boučková. "Ale pak tam máte taky velkou partu těch, které jsou Supermatkami jen proto, že je to velká schovávačka jejich neschopnosti se o sebe postarat. Být matkou vám totiž dává šanci říct: Já se tady starám o děti, tak teď se někdo musí postarat o mně..."
Jenže podle psycholožky je život rozdělený do více komůrek, a ten kdo vsadí na jednu jedinou, velmi riskuje. Když se budete celé roky starat jen a jen o děti, tak se vám může snadno stát, že vám nejen ujede profesní vlak, ale taky že si váš muž bude hledat zábavu jinde. Možná se v zápalu vašeho supermateřství ocitne tak trochu na vedlejší koleji, protože s ním za posledních několik let nepromluvila ani klika od záchodu..."
Tak tady nechápu, proč všechny mámy, co jsou doma a dělají svou práci dobře, házejí do jednoho pytle. V životě nejsou žádné garance ničeho, zítra vás může přejet auto a manžel vám může zahnout, ať jste doma nebo děláte kariéru v práci. Normální ženská si dokáže zorganizovat práci doma a děti i manžela, může si vyrazit s manželem, udržovat kontakty s lidmi a kdo říká, že kdo se věnuje dětem, nemá žádný život mimo ně? Co když manžel hledá zábavu právě s matkou svojích dětí? To už je asi pro paní psycholožku psycho? Profesní vlak může ujet kdykoliv, někdo prostě nemá na to, co by chtěl dělat a ženské by se měly rozhodnout, co je důležitější. Kariéra se dá dělat i později. V padesáti třeba. Rodit děti v padesáti už není tak dobrý nápad ale. A pokud je někdo sekretářka nebo listonoška, ať laskavě nemluví o profesním vlaku.
Dále se v článku říká, že supermatky si nestěžují.
A kdo říká, že matky, které se vážně věnují dětem, si nepostěžují? Je to normální, každý potřebuje občas vypnout a odreagovat se, ale třeba neperou špinavé prádlo na veřejnosti, třeba to spíš řeknou blízké kamarádce nebo příbuzné nebo jenom tak s manželem to prodiskutují. Musí si snad každý stěžovat na potkání? Je snad hřích změnit život kvůli dětem a brát je sebou všude možne samožřejmě rozumně? Navíc je dost těžké soudit podle internetových psycho šablon, článek píše asi někdo, kdo nemá děti a posmívá se supermatkám. Ale koho byste raději chtěli za mámu? Někoho, kdo se bude snažit kojit, čte vám večer pohádky, vaří teplá jídla,snaží se být ta nej máma a o kom víte, že vás má rád a kdo má rád i tátu-manžela nebo někoho, kdo čas dělí na kamarádky, kafíčko, prácičku, nákupy a pak přijde domů s vyplazeným jazykem a stěžuje si, namaže chleba s paštikou a jde si stěžovat na net, jak je život zlej?
Závěr článku "Jsou sice na první pohled dokonalé, ale na všechno samy. "
Samy? Kam se vypařil manžel? Proč má pisatelka článku pocit, že supermáma musí být nutně na všechno sama?
Supermatka neexistuje. Jsou ale ženské, které život neflákají a které neflákají ani mateřství. A jde to nezbláznit se bez babiček a dědečků a být jenom s dětmi do určitého věku? Ano, jde. I když to chce pořádnou dávku trpělivosti a lásky. A také jsou ženské, které všechno přehánějí a které to flákají. Jsou ženské, které vám můžou lézt na nervy slovníkem, jsou ženské, které nekojí, jejich děti mají dudlík do tří let, jsou ženské, které mají nohy na zemi a ne hlavu v oblacích. Je jich tolik. A jsou lidi, kteří myslí na sebe víc než na děti. Jsou různé matky a různé ženy. Ovšem nač vše škatulkovat a tvářit se odborně? Nemá snad být dítě na prvním místě? Pokud není, něco je špatně. Jakmile máte dítě a pořád myslíte jenom na sebe a svoje vlastní potřeby, tak můžete být taky matka na nic.
Supermatka je mýtus stejně jako to, že jde dělat kariéru i mateřství. Nejde. Buď flákáte mateřství nebo flákáte práci. Nikdo totiž neumí být na dvou místech najednou.
P.S. Nejsem supermatka. Kojila jsem, piplala jsem. Dnes jsou moji tvorečkové sebevědomí a ví, kde je doma a kdo je má rád. Mají zázemí a jsou si jistí rodinou. Neříkám, že každý musí zůstat doma i po mateřské. Ale myslím si, že český model je opravdu fajn, když umožní maminám být doma s dětmi v době, kdy je pro dítě nejdůležitější máma a nemusí dělit čas mezi práci a dítě. Postupně se dá vracet do práce. A starat se o děti, to vám může energii dávat, ale i brát. Ale věřte, že víc to dává než bere.
