- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
čau Tome, tak jsem si přečet ty tvý zápisky, je fakt, že kdybych já měl něco psát Vojtovi a teď i Tereze, tak to bude jiný, není divu, když jsem sice redaktorskej, ale na rodičovský, takže k miminkům, batolatům, capartům a pak klukům školkou povinných mám trochu jinej vztah :-) Zrovna předevčírem jsem spal v obýváku na rozloženým gauči a tak nějak z polospánku vnímal Terezino kvíkání, když rozrazila dvěře do běla rozzuřená matka, která mi ji pološílená vzteky vrazila do ruky, s tím že už dvě hodiny nespí a ona vstává ráno do práce. Trochu jsem jí uhoupal, natřásl polštáře a dal vedle sebe, aby se v tý tmě tak nebála. A usnula bez problémů :-) A kupodivu jsem ji ani nezaleh... Když jsem s dítětem přes půl dne a musíš řešit VŠECHNY jeho potřeby, včetně několikrát zeblitýho oblečení a podobně, je to zkrátka uplně jinej příběh. Ale možná stejně punkovej... Zejména tak kolem toho šestýho, sedmýho měsíce, kdy začínaj lézt a objevovat svět to dostává ty správný grády.. Pozdravuj Janu. Honza
ale chodí. i když se vidí v hospě. to pude. jen ho Apoleno trochu chápej. mimochodem, rodiče ti vybrali krásný jméno.