Osobní asistentka budoucího nositele Nobelovy ceny

V dětství má člověk jasné představy o svém povolání. Baví ho plno věcí a je tím plně zaujat. V mládí pak neví, kam by přihlášku měl podat a pro co se rozhodnout. Nakonec si život s námi zahraje zajímavou hru a všechno je jinak...

Tobiáš je můj velký učitel. Nikdy jsem netušila, že mým učitelem bude můj syn, ale je to tak. Díky němu jsem klidnější, trpělivější, všímám si, jak lidé mluví o něčem jiném než co se jim honí v hlavě. Jak my „normální“ někdy nesmyslně používáme slova, věty, jak si nestojíme za svou pravdou a zbytečně se necháme ovlivňovat falešnými autoritami. Ve svém okolí, v práci, v politice. Tohle všechno je Tobiášovi naprosto cizí. Ač jsem vystudovala ekonomii, pohybovala se dlouhá léta kolem trhu s cenných papírů, stala se makléřkou, spravovala spousty peněz bankám i klientům, díky Tobiášovi vím, že povolání je od slova povolat. Doslova si mě Tobiáš povolal a už vím, že mým životním posláním je být Osobní asistentkou budoucího nositele Nobelovy ceny. Jeho osobní asistentkou. A psát o Aspergerově syndromu a zkušenostech s ním.

„Co děláš?“ ptají se mě často lidé. „Jsem osobní asistentka budoucího nositele Nobelovy ceny,“ odpovídám dle rady svého syna Tobiáše. No vlastně je to pravda. Tobiáš by se bez pomoci v normálním životě ztratil. Těžko by chápal své okolí, nepřečte z tváře emoce, jsou mu úplně cizí. No někdy je to i výhoda, musím uznat.

Tobiáš má od narození Aspergerův syndrom,dysgrafii, dysortografii a poruchu pozornosti. Díky svému syndromu (vysoce funkční autismus) je hypersenzitivní na hluk, na jídlo, má neuvěřitelnou slovní zásobu, zvláštní způsob vyjadřování, ale nesmírně obtížně se zapojuje mezi vrstevníky. Těžko přibírá nové situace, jídla a lidi do svého života, včetně nových učitelů ve škole – zvykání si na ně trvá i několik let. Má problémy s chápáním světa kolem a také s porozuměním ostatními lidmi. Vše bere doslova. Jeho mozek funguje jinak než nás „normálních“ lidí. Pro ilustraci si představte Sheldona ze seriálu Teorie velkého třesku, jen trošku mírnější. Ale také je prudce inteligentní, díky tomu je členem Mensy ČR. Od 1. třídy chodí do soukromé školy Nového Porgu, dříve základní školy, nyní na gymnázium. Dle speciální pedagožky z Aply (organizace pro autisty) by v normální škole „nepřežil“. Nechápali by ho učitelé, ani děti. Aspergerův syndrom je totiž nejméně viditelné postižení. Tobiáš se z 95 procent projevuje naprosto normálně, ale v hlavě mu stále funguje mozek zcela odlišným způsobem. Pořád tam jede Rain man nebo Forest Gump. I proto se mu tyto filmy tak líbí a rozumí hlavním postavám a jejich myšlení.

Tobiáš má také díky svému syndromu dle školního zákona nárok na osobního asistenta, ale ve škole jsme se již před lety dohodli, že to zkusíme bez něj. Tak se ze mě stala osobní asistentka. A ta Nobelovka? Tobiáš se odmalička zajímá o vědu, takže k ní vlastně směřuje. Všechno je možné a zázraky se přeci dějí každý den.

„Za co Nobelovku?“ pokračují obvykle dotazy, jelikož má odpověď téměř vždy vzbudí pozornost.

„Za matematiku,“ odpovídám hbitě. Odpověď mám již dávno v hlavě. Ano, naučenou. Od Tobiáše. A dotazy pokračují. Po krátké rozmluvě jdu však obvykle s pravdou ven.

„Ona se totiž Nobelovka se matematiku neuděluje.“ Ještě nikdo však mou lež neodhalil. No lež…. vlastně se spousta lidí konečně dozví pravdu. Samotnou mě překvapuje, kolik toho lidé o tom málo vědí. On totiž nějaký matematik chodil Nobelovi za manželkou, tak proto se rozhodl cenu za matematiku neudělovat.

„A kde to Tobiáš zjistil?“ ptají se nakonec všichni. To vše si totiž sám načetl ani nevím kde a poradil mi odpovědi. Což dotyčné ještě více pobaví a ohromí. Sama netuším, kde a jak všechny ty informace bere. Nedávno mě ohromil informacemi o kvantové fyzice, a to zcela detailními.

„Ty si to nepamatuješ?“ divil se Tobiáš. „Vždyť jsme se na to spolu dívali, když jsem byl v první třídě,“ pokračuje s vytřeštěnýma očima. Nepamatuju si to. Opravdu ne. Vždyť to bylo před osmi lety! Ale myslím, že bych si to nepamatovala, i kdyby to bylo před týdnem. Spíš si pamatuju, kde měli pěknou kabelku nebo boty. Anebo levný máslo. Kvantovou fyziku sice obdivuji, ale reprodukovat a vysvětlit opravdu nedovedu. Tobiáš ano, i když to slyšel pouze jednou ve svých 7 letech.

Jsem prostě zcela a nepochybně Osobní asistentka budoucího nositele Nobelovy ceny.