Zastávka Krematorium.

Jsem z Brna, směr Starý Lískovec, Bohunice. Tato část je asi trošku pověstná tím, že tu nejspíš řádí, nebo řádil umělec Timo. Jo a tím, že tu máme zastávku Krematorium, jinak jsme obyvatelé naprosto obyčejné panelové džungle.

  Kdykoliv jedu šalinou, nejlépe směr škola tak hned po Běloruské se ozve z amplionku: ,,PŘÍŠTÍ ZASTÁVKA KREMATORIUM“. Celkem bžunda. Hlavně, když je elektrika narvaná seniorama. (Snad to nikoho z vás nepobouří). Samotná zastávka nepůsobí nijak strašidelně, mysticky, nebo prostě tak, že by se tu měli pálit človíčci. I ona budova je velmi pěkná a majestátná. Navíc byla stavěna v dvacátých letech minulého století a od padesátých let je památkou, což už o něčem trošku vypovídá.

 No, zpátky ke vzpomínané zastávce. To, že mě název fascinuje, to bych nepokládal za tak důležitý, ovšem dnes jsem objevil novou, celkem legrační souvislost. On totiž výše zmíněný umělec  napsal na patník, v místech kde stává tramvaj nápis ve znění ,, ČEKÁM ČEKÁM ČLOVĚČINU“.  Trošku to zní, jak kdyby k vám promlouvalo samotné krematorium. Na druhou stranu to také může být narážka, na to, že Krematorium je poslední zastávka před relativně dlouhou trasou, na jejímž konci, teda další zastávce se rozprostírá Brno jako na dlani a do centra je to už pár minut jízdy. Takže možná i Brno je hladové.